Jsem venkovská řepa, to je jednou jasný

Nejdřív maloměsto, pak velkoměsto a nakonec vesnice. Zkusit se má všechno, to je moje heslo. Všude je něco, dobrý i špatný.

Osud mě zavál na venkov. Není to ten úplně nejvíc venkovskej venkov, bydlím kousek za Prahou, a to je přece jenom jiné, než skončit daleko od měst v hlubokých lesích například šumavských. Minule jsem si rovnala myšlenky v Praze, viz minulý fotoblog, a tentokrát jsem se vydala pěšky hned za humna. I když tu nemáme přírodu zrovna panenskou, přesto je okolí Panenských Břežan docela hezký. Posuďte sami:

Cesta od  mého domova vede kolem zdi, lemující dolní zámek. Tahle vrátka už dlouho nikdo neotvírá.

Úzká silnice spojuje naši vesnici se sousední, kam mám namířeno. Dá se jít i kolem potoka mezi poli, ale cesta je příliš zarostlá

 Divizně evidentně sucho a vedro na rozdíl ode mě vůbec nevadí.

Žně už u nás máme v plném proudu...

V příkopu se najdou malé poklady. Modré kytičky mám ráda, i když nevím, jak se jmenují.

Vlčí máky se mi taky moc líbí a navíc je i poznám

A už jsem tady. Předboj je tři kilometry od Panenských Břežan.

Předboj je  malá obec, ale poslední dobou se rychle rozrůstá. Já jsem zamířila sem. Bývalá ruina se změnila v krásný prostor, kde najdete restauraci, luxusní ubytování, kavárnu a hlavně golfové hřiště. Taky se tu pořádají svatby, a ty jsou tedy vždycky parádní. Já jsem si zde dala ledový kafe, ne zrovna levný, ale zasloužený v tom vedru.

Po obřadu. Ovšem svatební hostina pokračuje, ale tam jsem pozvaná nebyla...

Původní ráz bývalého statku je pořád patrný a celá rekonstrukce i dostavba se mi moc líbí. 

Kousek odtud je rybník, ke kterému chodíme celoročně, ovšem na koupání to tedy není ani v letošním horkém létě. 

U rybníka roste mák, ještě nedávno krásně kvetl. Tam vpravo nahoře vede podél potoka cesta, kterou jsem se chtěla vrátit, ale nešlo to. Nebezpečná klíšťata číhají na každém stéble trávy...

Radši jsem to vzala polní cestou zpátky na silnici

Hádejte, kde jsem?

Správně, jsem doma.

A jako vždycky na konec jedno selfíčko... 

Doma na mě čekala Besinka. Nevzala jsem ji s sebou, protože na ni bylo moc horko. Jak jsem ji opustila, tak jsem ji po třech hodinách našla.

fotky jsou moje