Do židlí
Ráno bylo vedro, autobus z mé vísky do matičky Prahy byl ovšem poloprázdný. Prázdniny. Plácla jsem s sebou hned u řidiče, na místo, kterému s holkama říkáme vedoucí zájezdu. Žádná z mých každodenních spolucestujících nejela, jelikož byla neděle, a kdo mohl, ten se příměstské dopravě a potažmo Praze vyhnul. Jen já jsem tam musela, neb zpívám – podržte se – v Obecním domě ve Smetanově síni! Heč! Carmina burana je ten kousek, co ho zpívám nejen já, ale taky asi tři stovky dalších. To už stojí za tu štrapáci ve vedru, aby se to dalo do kupy, to uznáte.
Tak já tak jedu, koukám do mobilu, myslím na zmrzlinu, na moře, na lehátko v hlubokém stínu a je mi to houby platný.
„Hlavně že čumíš do mobilu, slepice jedna blonďatá!“ zařval řidič a já fofrem strčila mobil do kabelky. Tyjo, už i v autobusu se nesmí koukat do mobilu, to asi to sedadlo vedoucího zájezdu…
Řidič vypadal, že ho každou chvíli raní mrtvice. Uf! Před námi se na kruháči motala úplně jiná slepice blonďatá, než jsem já! Jí patřila ta oprávněná výtka. Jenže slepice neslyšela a mobil měla u ucha furt. Autobus ignorovala, jak jen to slepice dovedou.
Pro jistotu jsem už mobil nechala v kabelce, co kdyby, že jo…
Zkouška byla bezva. Klimatizované prostory byly přesně to místo, kde se dalo bez úhony přežít, ovšem o to horší pak byla strastiplná cesta přes celou Prahu – z Vysočan do Muzea hudby v Karmelitské ulici. Jenže my jsme tam museli, jelikož jsme tam byli přímými účastníky koncertu. Muzeum hudby je moc krásné a jsou tam záchody se skoro průhlednými dveřmi. Prostě vidíte, kdo je zrovna uvnitř a nemusíte cloumat klikou. Tenhle koncert byl takovým předjezdcem koncertu hlavního. Byl krásný a byl dlouhý. Zkrátka ven jsme vylezli v půl jedenácté v noci. Kdyby mě zavčas neinformovala sborová kamarádka Líba –Líbo, děkuju! mazala bych na nejedoucí tramvaj 22 směr Pavlák. Takhle jsem se za ochotné a vydatné pomoci kamarádů – Honzo Sýkorko, děkuju! zorientovala a vlezla do tramvaje 12, která mě dovezla až do Holešovic. Odtud je do Kobylis coby kamenem dohodil. V Kobylisích jsem se ocitla tři minuty po jedenácté a se mnou další sborový kamarád, jemuž jsem sdělila, že mi to jede až ve tři čtvrtě na dvanáct, a že jdu do baru. Kamarád se obětoval a do toho baru šel se mnou – kamaráde děkuju!
V baru koukalo pár chlápků na fotbalové finále. Dali jsme si dvojku bílého a hodnotili koncert. Deset minut před odjezdem jsem se sbalila, kamaráda ponechala u posledního doušku a svižným krokem odkráčela na stanici. Liduprázdnou stanici…hrklo ve mně. No jo! Vona je neděle! Ten zatracenej autobus jede v sobotu a v neděli deset minut po jedenácté! Sakra! Další jede až za ve tři čtvrtě na jednu…
Vrátila jsem se do baru.
„Už vodešel,“ lakonicky mi oznámil poslední host. Objednala jsem si ještě jednu skleničku a složila se na lavici. Poslední host zmizel a zbyla jsem tam jenom já a barmanka. Ta za tu hodinu stihla uklidit záchody, dát židle nahoru a já se mezitím slušně pískla. Jo, milí flamendři; setrvala jsem do židlí a ještě jsem se nalila…bylo to únavou a vedrem, že mě skolily čtyři decky, a řeknu vám, trochu jsem se i motala, a že se mi to nestalo léta!
Barmanka byla účastná a chápavě vyslechla moje trable. Barmanko, děkuju!
Domotala jsem se na zastávku a tam byli dva. Nalití jak carští důstojníci. Kam jsem se na ně hrabala! Autobus dorazil, my tři znavení poutníci jsme nalezli a sesunuli se do sedadel. Ti dva okamžitě upadli do mrákot.
Hlavně neusnout, říkala jsem si a vytáhla mobil. Blonďatá slepice. Začala jsem hrát karty a tak jsem se do toho zabrala, že jsem sice neusnula, ale málem zase přejela. Nebudu vás napínat; vystoupila jsem tam, kde mám. V mé vesničce, zcela ponořené do tmy.
V půl druhé jsem zalehla. V půl třetí a v půl čtvrté jsem šla na záchod. V půl páté mě zákeřně přepadl komár. Lítý boj trval hodinu a pro mě byl vítězný.
V půl šesté jsem vstala, z čela odstranila komáří mrtvolku a vlezla pod sprchu.
Bylo pondělí. Čekala mě strastiplná cesta příměstským autobusem do práce…
Zuzana Zajícová
Panský kočí – kola se mu točí aneb Seriózní a odborná studie řidičů.
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
Zuzana Zajícová
O (ne)opalování
No jo, je to za chvíli tady. Léto. Narodila jsem se jako blondýna. To znamená jediné; sluníčko je můj nepřítel! K zlatým kudrnám jsem totiž dostala do vínku bílou mírně nazelenalou pleť. Kdo je blond, ví, o čem mluvím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem způsobila mezinárodní ostudu
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a zapříčinila totální neúspěch našeho kulturního vyslance v senzačním a jedinečném velkopořadu Eurovision Song Contest 2009...
Zuzana Zajícová
Jsem žádaná a žádoucí (malé vědecké pojednání)
Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně zpracovanou analýzu. Sběr materiálu je starý tři dny a já se tímto omlouvám, že jsem předchozí cenné materiály průběžně mazala.
Zuzana Zajícová
Ty neumíš hrát šachy??
V divadle se pohybuji veskrze mezi mladými, a jsem tomu ráda. Někdy si dělají z nebohé stařenky srandu, případně nechápou, že neumím hrát šachy.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
Pronájem volné plochy pozemku, od 364m2 do 7941m2, Brno - Přízřenice, ul. Staré Náměstí
Staré náměstí, Brno - Přízřenice
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 433
- Celková karma 29,82
- Průměrná čtenost 1231x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz