Žáci a kantoři, hybaj do školy ? Podle epidemiologů nesmysl.

Milion a půl žáků a studentů, tři miliony rodičů, 150 tisíc učitelů. Ty všechny zajímá plán ohledně znovuotevření českých škol. Zatím žádný není. Je tu totiž mnoho ALE. Pojďme se mrknout na všechny možné scénáře.

Scénářů, které říkají kdy a jak začne výuka, je poměrně velké množství. Ty možnosti se odvíjí hlavně od toho, jak velký strach je ještě snesitelný pro vrcholy školského trojúhelníku rodič – dítě – učitel a míry strachu českých politiků z hospodářské Macochy.

Míra jednotlivých strachů coby základní lidské emoce je totiž přesně to, co nakonec rozhodne. Strach o zdraví, strach o práci, strach o děti a další blízké, strach o kolegy, strach o podřízené, strach z politické prohry a mediálního lynče, strach z díry v rozpočtu, strach z přílišného zpomalení ekonomiky, strach z růstu nakažených. Pojďme se na možné varianty podívat a popřemýšlet o nich. Určitě je pro společnost zdravé a žádoucí probírat takové věci veřejně, i když ti, kteří o tom mají hlavně rozhodnout, zatím nic takového s laickou ani odbornou veřejností nedělají a rozhodnutí si přehazují jako horký brambor. Hop, Vojtěchu, hop, Plago!

1. V půlce května všichni do škol

Varianta, která je zatím nejdéle diskutována. Disputace je vedena hlavně o tom, jakým způsobem se mají všichni za katedrou i před ní chránit. Roušky ano/ne, děti s rozestupy, kontrola mytí rukou, kontrola všude a všeho. Zde jsou z pomyslného trojúhelníku zatím nejhlasitější rodiče a v počtu necelých 90 tisíc (k dnešnímu dni) podepisují petici proti nástupu svých ratolestí do škol. Pokud jde o takto rozhodnuté rodiče (zřejmě menších dětí ze ZŠ), počítejme, že v případě rozjezdu škol tak zhruba každé desáté děcko tím pádem nenastoupí. Ale je i klidně možné, že tato vystrašená křičící menšina nakonec bude tím pomyslným jazýčkem na miskách vah a zbylých 90% rodičů se bude muset podřídit. Bojí se ale i učitelé. Hlavně ti starší a s autoimunitními chorobami či pečující o starší rodiče. A do toho jako rána na buben třísklo nešťastné prohlášení Prof.Prymuly o kolektivním promořování.

2. V květnu do škol, ale částečně

Učitelé na sociálních sítích už dávají dokupy také různé varianty částečné docházky. Máme tu nápad snížit počet hodin výuky, neklasifikovat výchovy a zaměřit se na hlavní předměty. To znamená překopat rozvrhy. Možností je také střídání dětí na směny a vyučování po menších skupinách. Nebo nápad učit jen několik dní v týdnu a zbytek odučit distančně. Nápady jsou skutečně různé. Zřejmě ale narazí. Překážkou bude personální kapacita škol nebo kapacita prostorová a u mnoha rodičů i učitelů také zmiňovaný strach.

3. Výuka až od září, ale maturity a přijímačky proběhnou

Myslím, že vybavena informacemi z posledních 24 hodin, je čím dál pravděpodobnější varianta, která by umožnila maturantům složit zkoušku z dospělosti a deváťákům udělat přijímačky a zbytek žáků by šel do školy až v září. Střední školy by mohly nachystat zarouškované maturity a zároveň si rozdělit přijímačkáře do menších skupinek a umožnit jim složit zkoušky. Jeden z kolegů ve svém otevřeném dopise (jež má už 1300 signatářů) pak navrhuje ponechat rozhodnutí o konání přijímaček na středních školách (konat je jen tam, kde je převis zájemců). Ostatní žáci a studenti by se na dálku učili až do června. To nakonec už dost zainteresovaných pokládá za dobrou variantu, obzvlášť s přihlédnutím na poměrně svižné překlopení školství na distanční vzdělávání, se kterým je podle čerstvého výzkumu PAQ Research  nadpoloviční většina rodičů spokojená (velmi spokojení + poměrně spokojení 60%, napůl spokojení 27% a nespokojení 13%). A tady si prostě neodpustím jednu poznámku. Myslela jsem, že po zjištění o slušné pružnosti českých učitelů budou zástupci různých neziskových EDUspolků, kteří systematicky do kantorů kopou hlava nehlava, páchat hromadně virtuální harakiri. Nestalo se nic, rady rozdávají vesele dál. Raději zpět k tématu. Vyvstávají tu ale i velmi ožehavé otázky kolem klasifikace a vysvědčení. V tomto bodě tedy ministru Plagovi nezávidím, protože jak může zdravotní stránku otevření a neotevření škol přehazovat jednoduše na kolegy Vojtěcha a Prymulu, tak tady bude muset rozhodnout sám. A ať rozhodne, jak rozhodne, nikdy to nebude dobře. Ale to je hold politika.

4. Otevření škol pár týdnů před prázdninami

Jak tuto variantu pokládám sama za málo pravděpodobnou, tak si myslím, že může být ve hře také. Otevření škol (byť i na krátkou dobu) je totiž z hlediska hospodářství (rodičům se nemusí platit ošetřovné) pro stát ekonomicky výhodné, i kdyby to bylo třeba jen na dva, na tři týdny. Na druhou stranu, když slíbíte dětem, že budou v rouškách jen pár dní, tak to třeba vydrží a než se pravidla ve škole pořádně zavedou, budou prázdniny. Jak se na to v červnu budou tvářit rodiče, je zatím jen spekulace.

5. Školy se otevřou na zkoušku a uvidí se

I když vám tato varianta připadá možná vycucaná z prstu a nemluví se o ní, mě napadla po přečtení zpráv z Dánska. Dánsko otevírá školní brány teď po Velikonocích a prostě se uvidí. Děti mají být co nejvíc venku a ve školách dodržovat dostatečné vzdálenosti. Pokud to budeme brát jako vzorový příklad (počet nakažených mají zhruba stejný jako my), pak bychom mohli vidět variantu své budoucnosti, když by se vláda rozhodla pro podobný scénář. Vsázet se s nikým nebudu, protože jde o zdraví dětí a učitelů, ale svůj tip klidně napíšu. Já tomuto modelu dávám tak dva týdny. První nakažené dítě od učitele či učitel od dítěte, mediální smršť, premiérka se omlouvá, ministryně pro děti a školství a také ministryně pro vzdělávání dávají své křeslo k dispozici. Nechci ale rozhodně malovat dánského čerta na zeď. Třeba jim to vyjde.

6. Každá škola si to udělá po svém a hodnotit se bude a la Slovensko

Tato možnost se vám možná zdá totálně nepravděpodobná, ale jak odhaduji povahu naše pana ministra, tak bych to úplně nezatracovala. To je varianta pro nerozhodné. Nechat otevření a rozsah výuky na každé škole či zřizovateli, by zbavilo velení resortu školství dopadů špatného rozhodnutí. A když nemusíte rozhodnout, pak vám ani nikdo nemůže spílat, že je to celé na draka. A klasifikace? Znáte tu pohádku o oblečené/neoblečené a obuté/neobuté? Tak mi připadá ministerské doporučení pro hodnocení na Slovensku (v Česku doufám v jiná doporučení). Tam má učitel vycházet ze sebehodnocení žáků, nemá přihlížet k testům psaným za korona, nikoho nesmí nechat propadnout a má u každého žáka zohlednit individuální podmínky pro domácí přípravu. Jestli si na Slovensku myslí, že každý kantor dobře zná domácí prostředí každého ze svých 200 žáků druhého stupně nebo SŠ, tak mají na východ od nás ve školách samé supermany.

7. Škola jen jako hlídací služba pro menší děti

Hospodářské hledisko celé koroniády je zásadní a je možné, že se propíše do další z variant školských opatření. Protože dávky ošetřovného (pobírají rodiče dětí do 13 let) páchají obrovskou díru do rozpočtu a strach politiků z červených čísel je veliký, je možné, že se otevřou jen první stupně škol coby hlídací služba malých dětí. Tím pádem stát utne vyplácení dávek, a který z rodičů bude mít strach, může si třeba dítko hlídat doma dál. Ale nedostane už ani korunu. Větší děti se mohou dál vzdělávat distančně. Stát ušetří, všichni se najedí a koza zůstane celá.

 Doufejme, že se brzy ve školství dozvíme aspoň nějaké možné scénáře : za A, za B, za C. Protože jinak se budou i nadále množit petice pro otevření, petice proti otevření, petice za přijímačky, proti přijímačkám, petice kvůli maturitám, otevřené dopisy, spekulace a další důkazy špatné komunikace vlády a ministerstva směrem jak k odborné veřejnosti, tak i směrem k rodičům a dětem. Tak snad nebudeme čekat moc dlouho.