Učitelem snadno a rychle aneb česká cesta do pedagogického pekla

Snižování nároků na učitele je cesta do pekla. Tuto cestu zvolila česká vláda, která předložila novelu zákona o pedagogických pracovnících, jež se právě propírá ve Sněmovně. Hasí tak požár s nedostatkem učitelů.

 Novela má totiž zásadní nedostatek. Obsahuje část, která devastuje naše školství. Zákon má umožnit postavit za katedru před naše děti a vnuky na druhém stupni základních škol (i SŠ) člověka, který nemá pedagogické vzdělání a vzdělání v příslušném oboru (předmětu), který chce učit. Že se vám to zdá zhola nemožné? Tak si přečtěte návrh novely tohoto zákona  (odkaz na novelu zákona č.563/2004 Sb. máte zde ). Jde hlavně o tento text: „ Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.“ Na paskvil jsem sama upozornila už před rokem tímto článkem.

Během prvního dne platnosti novely by se tak z ředitelů škol (a řekněme i malých školiček o pár žáčcích), stali najednou státem uznaní odborníci na úrovni vysokoškolských profesorů univerzit, které musí splňovat nemalé požadavky na akreditaci svých studijních programů pro učitele. Ty obsahují stovky hodin odborné přípravy v předmětech, které mají učitelé učit, v pedagogice, didaktice, učitelské praxi atd.  Jak se z ředitele školy najednou stane akreditovaný pracovník například pro uznání odbornosti budoucího matikáře, angličtináře, češtináře, když sám je třeba tělocvikář ? Také vám to připadá, jako spadlé z Marsu? Navíc období, kdy si má dotyčný doplnit vzdělání, je dlouhé a nádavkem není v zákonu žádná sankce, co se stane, když si vzdělání nedoplní. Dotyčný si klidně může přecházet od jednoho ředitele k druhému, a ten mu opět po pár letech uzná na další roky kvalifikaci a jede se dál.

 Velké množství kolegů ve středním i starším věku si ještě nedávno muselo dodělávat vzdělání, aby splnili přísné požadavky na učitele 2.stupně ZŠ či SŠ. Dojížděli o víkendech, studovali při práci. A nyní se najednou povýší ředitel školy na toho, kdo bude rozdávat učitelská dobrozdání (nic proti nim a předpokládám, že s novelou mají také problém). Takovou míru degradace si totiž naše povolání nezaslouží.

Voláme-li totiž po vyšší vzdělanosti učitelů, po větší míře suverenity pedagogů, odbornosti, chceme po nich, aby se vzdělávali v digitálních technologiích, uměli pracovat s inkludovanými žáky, problémovými rodinami, řešili výchovné problémy, byli dobrými třídními, odborníky, didaktiky, znalci dětské duše a já nevím co, tak jim nemůžeme zároveň okopávat kotníky a vrážet kudlu do zad. To ovšem vláda touto částí novely právě dělá.

Nechme učit tyto nepedagogy na výjimku tak, jako je to dosud a nedělejme z toho pravidlo. Snižujeme laťku. Setsakramensky se nám to nevyplatí.