Jak uvažuje ruský zajatec? Zajímavá svědectví přináší videa novináře Zolkina.

Novinář Zolkin vytváří od začátku války jedinečný projekt. Zpovídá ruské „soldáty“, kteří na Ukrajinu přišli jako okupanti. Jde o ty, kteří se buď sami vzdali nebo byli zajati (ukrajinsky „v plenu“). Jeho videa doporučuji.

You Tube kanál  a FB stránku novináře z Ukrajiny Zolkina jsem objevila celkem náhodnou, když jsem hledala informace z obou stran barikády hned na začátku války na Ukrajině.

Co si myslí Ukrajinci, nebylo těžké zjistit už od začátku okupace. Jednak jejich prezident má dobré PR už od prvního vysílání z válečného Kyjeva a jeho „ja tut“ video zná asi každý . Můžete si najít víceméně nezávislé informace o postupu obou armád na stránce  Institutu pro studium války ISW.  Sami Ukrajinci se  svobodně vyjadřují do médií a na sociálních sítích. Ministerstvo obrany Ukrajiny a ministři přináší nové informace a své názory na sociálních sítích téměř stále. Jsou k vidění videa z dronů, z helem na hlavách vojáků, videa od občanů ukrajinských měst, která přenáší téměř v živém přenosu, co se u nich děje. Ale co si myslí Rusové, jde zjistit daleko hůř. Jednak za protiválečné vyjádření (i na sociální síti) jsou postihy a na kameru oficiální ruské televize vám řeknou spíš jen to, co chce slyšet jejich propaganda. A tak jsem začala sledovat téměř každý den rozhovory Volodymyra Zolkina se zajatci. Rozhovory jsou dobrovolné, nikdo ruským vojákům nestojí u hlavy s kalašnikovem a některé působí celkem uvolněně. Až si člověk říká, že někteří ti lidé konečně asi dostali možnost říci, jak je to všechno štve (nejsem naivní, že si to  myslí každý voják z Ruska. Určitě jich mnoho s putinovskou akcí souhlasí a někteří jsou fanatici, ale ti tyhle rozhovory asi dělat nechtějí). Cíl má ale Zolkin a jeho kolega jasný a díky tomu se jim také podaří ruské vojáky rozpovídat. Kromě informací, které přinášejí veřejnosti (hlavně ruské), chtějí totiž podnítit ruské příbuzenstvo zajatců, aby tlačili na výměnu těchto zajatců za zajaté ukrajinské vojáky, kteří jsou v Rusku. Rusové se (jak se z informací novinářů zdá) totiž moc k výměnám nemají. A tohle je forma pomoci a dobrý nápad.

Rozhovory Zolkina a jeho kolegy s vojáky ruské armády, na které se můžete sami podívat, se odehrávají podle stejného scénáře. Nejdříve voják řekne, jak se jmenuje, odkud pochází, zařazení, vojenskou hodnost. Pak popíše, jak se dostal na Ukrajinu, co zde dělal a poté se volá k němu domů mobilním telefonem. Tyto části rozhovoru jsou jedny z nejzajímavějších a nejvíce emocionální. Vojáci volají většinou svým ženám, družkám, někdy matkám, málokdy otcům, bratrům. Ve videu je snímán mobilní telefon zabírající asi třetinu obrazovky a vy tedy celkem dopodrobna vidíte, jak se tito příbuzní tváří, když zjistí, že jejich zajatí muži a synové žijí. A pak nastává celkem tvrdá část rozhovoru, kdy novináři těmto lidem žijícím v bublině ruské válečné propagandy sdělují, že jejich syn/manžel je „ubijca“, zločinec, vrah, který přišel jako okupant do jejich země a kladou jim otázku, proč je přišel zabít. Ve tvářích je většinou překvapení, strnulost, lidé přestanou mluvit, usmívat se. Setkání s realitou je u mnohých nejdříve odmítáno. Stane se často, že se začnou vymlouvat, a tvrdit, že politiku nesledují, že jejich muž je „vojennyj“, že je to „kontraktnik“, čili na smlouvu, a že se tím živí. V posledním měsíci rozhovory začínají být ještě zajímavější. Začínají totiž přibývat  rozhovory s čerstvě mobilizovanými a ty doporučuji ještě více. Co tam dotyční mladíci, kteří se dostanou během tří dnů na hranice s Ukrajinou, prakticky neprojdou výcvikem, překonají „granícu“ pěšky či ve vojenském autě a během dvou dnů jsou zajati, vyprávějí, je někdy až groteskní. Ovšem, samozřejmě, kdyby to nebyla realita. (Jeden z těch novějších rozhovorů, který má už 3 miliony shlédnutí, doporučuji a odkaz máte zde .) Někdy se přistihnu, že je mi jich snad až líto. Ale to člověk musí potlačit. Rozhovorů už jsem totiž viděla spousty (Zolkin se svým kolegou jich natočili už několik stovek) a kdybychom každého takového „ubijca“ litovali, dělali bychom určitě velkou chybu. V příspěvcích je vidět, jak se příbuzní snaží vykrucovat, že politika je nezajímá, že v televizi tvrdí to a to. Novináři celkem lehce oponují, že mají přece internet. A tam je vše. Jde většinou o mladé či lidi ve středním věku, kteří se na nemožnost dostat se k informacím, již nemohou vymlouvat. Takže přítomnost těchto lidí na dálku nám často ukáže, že rodiny se často nezajímají a nebo spíše nechtějí zajímat o to, co se na Ukrajině děje. Občas se tam však najdou ženy, které se bohabojně postaví s cedulí na veřejné místo s textem, že chtějí svého muže ze zajetí dostat zpět do Ruska a natočí se u toho na mobil tak, jak je o to ukrajinský aktivista a novinář požádá.

YouTube kanál Zolkina všem, které zajímá dění na Ukrajině a chtějí vidět, jak válku vidí zajatci - vojáci druhé strany, doporučuji. Člověk si může z dalšího zajímavého zdroje utvářet názor o tom, co se děje, jaké postoje mají rodiny ruských vojáků. Koho propaganda semele a kdo se nedá a hledá informace i z jiných zdrojů, než je pouze ruská televize.

(A na závěr jen poznámka, aby si rozhovor mohl poslechnout opravdu každý : do češtiny tento kanál totiž, bohužel, ještě průběžně překládán není. Pokud ale jen trochu ovládáte ruštinu, tak budete z 90 procent určitě rozumět. Jinak na YouTube pro ty, co ho příliš nepoužívají nebo nerozumí rusky, je možno zapnout v nastaveních přes ikonku v podobě ozubeného kolečka automatický překlad a přeci jen si trochu s překladem pomoci.)