Proč vznikl učitelský kodex bez učitelů ?

Na zveřejněném učitelském kodexu spolupracoval kde kdo (profesní učitelská organizace jen jedna, navíc malá). Valná většina učitelů se tak na svém profesním kodexu nepodílela a dozvěděla se o něm z médií. Kdo ho vlastně sepsal? 

Všichni tušíme, že profesní etický kodex mají v naší zemi lékaři a nebo třeba novináři. U lékařů ho schvaluje profesní organizace Česká lékařská komora a u novinářů za kodexem stojí také stavovská organizace, a to Syndikát novinářů ČR. (Všimněte si hned na začátku, prosím, že kodex lékařům a novinářům nesepisují třeba pacienti či čtenáři novin, ale tito profesionálové si ho sepisují a schvalují sami.)

Podle oficiálních stránek čerstvě uveřejněného učitelského kodexu byly u jeho vzniku tyto organizace : sdružení podporující mimoškolní činnost mládeže (dobrovolní hasiči, turisté, táborníci atd.), školní inspekce, spolek středoškolských studentů, společenství křesťanských církví, ministerstvo školství, české zastoupení OSN, dále neformální spolek děkanů pedagogických fakult, hnutí zhruba 300 studentů a učitelů podporující hlavně začínající pedagogy (tak hurá - zde k dobru připočítávám 300 učitelů/budoucích učitelů), dále dobrovolné uskupení různých menších asociací (čili zástupci Montessori, lesní mateřinky, waldorfské školy – zde ovšem těžko říci, jak tito zástupci komunikovali text se svými pedagogy), neziskovka zabývající se modernizací škol (nízké stovky členů, dle jejich webu má do 200 lidí a dejme tomu, že všichni učí, čili přičítám plus 200 pedagogů), sdružení 17 asociací různých typů škol (pokud by každá měla ve sdružení 2 své zástupce a zároveň všichni byli učitelé a o kodexu hovořili, tak přidávám 34 učitelů, jinak opět není dohledatelné, jak text kodexu komunikovali s učiteli), jeden spolek rodičů a spolek podporující začínající učitele (dle webu má 13 členů, zda jsou to učitelé, nevím). No a na závěr se tvorby kodexu účastnila JEDNA učitelská profesní organizace (má dle zveřejňovaných údajů 1700 členů a předpokládejme, že jde ve sto procentech o pedagogy, čili připočítávám 1700 informovaných a o kodexu diskutujících pedagogů).

Dobrá tedy, učitelů je sice skoro 180 tisíc, ale dejme tomu, že by tedy dle těchto čísel byl každý stý učitel členem oné profesní organizace nebo aspoň učitel z těch ostatních organizací, jejichž zástupci se na kodexu podíleli. A ti všichni text kodexu dříve, než ho předložili veřejnosti, se svými členy prodiskutovali. I tak by se mi to ale zdálo odvážné, prohlašovat ho pak za kodex všech učitelů. Jak se ovšem zdá z několika stovek reakcí členů této jediné kodex připravující profesní organizace, které si lze pročíst na veřejných FB stránkách této komunity, tak se ani zde příliš o kodexu - před vypuštěním do médií - nediskutovalo. V obsáhlé diskuzi nad již s velkou slávou uveřejněným textem zde zaznívají spíš ironicky míněné otázky, zda bude kodex i pro žáky a rodiče, zda na zásady slušnosti je potřeba předpis, ale také se pozastavují nad jednotlivými body a formulacemi v kodexu. Padají dotazy, kdo rozhodne, co je dezinformace (k tomuto dotazu se zde přidávám také), proč se kodex málo věnuje práci učitele, proč nebyl diskutován před uveřejněním v médiích, že půjde o bič na učitele, že jde spíše o kodex spasitele a dokonce se objevují od některých členů organizace i docela emocionálně zabarvené názory typu, že jde o blbost a věc, kterou se většina učitelů ani nedozví. Nutno ovšem  v rámci objektivity podotknout, že někteří zde za kodex děkují a chválí ho. Těch je ovšem menšina (z těch 400 reakcí jsem do této chvíle pochvalných našla deset). Z těchto diskusních příspěvků ve veřejné skupině této jediné profesní organizace kolem kodexu je tedy zjevné, že text nebyl se členy předem diskutován a projednán.

Průzkum kolem konkrétního předloženého textu kodexu si začal po uveřejnění dělat i největší profesní spolek učitelů v ČR Pedagogická komora, který k tvorbě ovšem přizván nebyl a jehož členové až  z médií zjistili, že jim někdo připravuje jejich profesní kodex. Za prvních 16 hodin se do ankety zapojilo skoro tisíc učitelů a 93 % této podobě kodexu řeklo ne, 5 % ano a 2 % nevím (foto ankety ze stránek PK jsem pořídila se souhlasem autora) . Největší školská odborová organizace ústy svého šéfa Dobšíka pak svoji účast na tvorbě kodexu přímo odmítla. 

Čí je to tedy vlastně kodex? Za textem stojí 17 „lidí kodexu“ (tak jsou na oficiálních internetových stránkách kodexu označeni). Jsou to : členka kanceláře ústředního školního inspektora, ředitel české kanceláře OSN, školský ombudsman, sociální pedagožka, učitelka na gymnáziu, studentka ekonomie, vyučující jidiš, studentka speciální pedagogiky, vysokoškolský pedagog, zástupkyně jednoho spolku rodičů, úředník z ministerstva, učitel na gymnáziu, učitelka na základní škole, dále kněz a vysokoškolský pedagog, kantorka na pedagogické fakultě, inženýr zemědělec z rady vlády pro neziskovky a jeden ředitel základky. (Vyplývá mi z toho, že jen devět z těchto 17 lidí tedy momentálně pravidelně učí.) Dobře, tak těchto 17 lidí (z toho 9 pedagogů) se, předpokládám, bude tímto kodexem, který si ve svém debatním kroužku vydiskutovali, řídit. Vlastně obdivuji, že nad textem strávili (dle informací z médií) snad dokonce půl roku. Určitě tomu museli obětovat třeba i čas, který by jinak trávili s rodinou, možná se i nad textem hádali a pokoušeli se dělat nějaké kompromisy.

No a těch nás ostatních téměř 180 tisíc učitelů? Až budeme mít profesní komoru ze zákona, jakou mají lékaři a ta pak schválí prostřednictvím svých členů či zástupců znění svého kodexu (čili na něm bude muset být všeobecná shoda), pak ho určitě nejen učitelé budou dobře znát, ale možná i budou muset dokonce dodržovat. A třeba bude i součástí jejich profesního života automaticky. Do té doby je ovšem takový text pouhá slohovka, na které se dohodlo pár lidí, je to něco nezávazného a pro mnoho lidí již teď (pár hodin po uveřejnění) neakceptovatelného. I proto mě velmi zarazilo, když ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal na tiskovce ke kodexu sdělil toto: „Řešíme učitele, kteří šíří dezinformace. Nebo stížnosti rodičů, že učitelé některá témata nepojímají v souladu s názorem rodiny. Ředitelé se tak nyní mohou na etický kodex odvolat.“ Jak se mohou odvolávat na něco, co ale není právně závazné a není na tom ani všeobecná shoda mezi profesionály, kterých se to týká? Něco, co spadlo najednou z nebe a učitelé se o tom dozvěděli jako poslední z médií?  O práci novinářů, kteří bezhlavě přijímají text kodexu jako něco, co prý vzešlo ,,zespoda"  od učitelů a zvou si aktéry do studia na rozhovory, už ani nemluvím.

Na mém jednom názoru tady sice vůbec nezáleží, ale když už píšu svůj učitelský blog, tak si dovolím říci nakonec i svůj pohled na věc. Já jsem velký fanda vzniku Pedagogické komory ze zákona tak, jako to mají lékaři. Jsem i fanda do budoucna oficiálního prodiskutovaného kodexu učitele (lékaři si ve své profesní České lékařské komoře schvalují svůj kodex už léta a nenechají si do toho nikomu mluvit). Chci také, aby každý kantor vzal takto prodiskutovaný a profesní organizací schválený kodex za svůj a musel by se jím i řídit. Nic z toho se ovšem zatím u nás v České republice neděje, neudálo se, a to i přes veškerý mediální humbuk, který kolem toho teď chvilku je. Žádný oficiální závazný kodex učitele prostě u nás neexistuje.

(Pokud má tedy někdo i přesto zájem si text kodexu pro zajímavost pročíst, tak ho připojuji zde. Text  rozebírat zatím nebudu, bylo by to ještě delší, než tento blog.)