Důležité zjištění! Ministr školství se nevyzná ve školství.

Ministr Balaš odkryl během svého krátkého působení podstatnou věc. Že se v otázce školství (minimálně regionálního) vůbec nevyzná. Navíc si proti sobě postavil učitele i ředitele. Představuji TOP 5 jeho výroků, kterými vše zazdil.

Ministrův poslední rozhovor (a předpovídám, že bude úplně poslední), který udělal pro Deník N, je tak neuvěřitelný, že ani nevím, kde vlastně začít. Ale i předtím nový pan ministr perlil, je toho opravdu na výběr! Tak to vezmu pěkně postupně a udělám takový ministerský výběr z hroznů. Představím tedy jeho TOP 5 :

1. Hned na začátku onoho rozhovoru náš ministr školství tvrdí, že zákon o pedagogických pracovnících garantuje učitelům 130 % průměrného platu a tudíž, že už mají velmi slušné ohodnocení. Auvajs! První bota. Pane ministře, zákon ještě nebyl schválen a leží u ledu už tak dlouho, že si to ani nikdo nepamatuje. (Já tedy ano, protože o tom každý rok píšu blog. Naposledy zde.) Sem tam to někdo vytáhne, zkusí ho protlačit, ale stále nic a stále nic. On má totiž docela dost much (ten návrh zákona). No a navíc při této inflaci nebude 130 %, ani 120 %, ani 115 %, ale příští rok bude učitelský plat dokonce jen na 110  % průměrné mzdy v zemi (taková je už predikce) a jsme zpět v roce 2019, kdy byly české učitelské platy v analýze OECD  na samém chvostu Evropy v porovnání s platy ostatních vysokoškoláků.  A když říkám na samém chvostu, tak myslím úplně na posledním místě. To je ostuda, že?
2. Dále v rozhovoru redaktorka upozorňuje, že peníze na pomůcky, neschopenky a vzdělávání učitelů ( tzv. ONIV – psala jsem o tom nedávno i já zde ) ve výši jedné miliardy korun, které se z nového rozpočtu jaksi vytratily, chtěla opozice vrátit zpět do škol a oficiálně to navrhla k projednání. A náš ministr? Měl prý jiné povinnosti. Přiznal v rozhovoru, že návrh na vrácení peněz ani nečetl, nevěděl, že se to vůbec projednává a jeho kolegové ze STAN hlasovali proti. Proč? No protože jim to také nikdo neřekl. Bota číslo dvě. A co teď s tím? „No já si ty peníze nenatisknu.“ Řekl náš pan ministr školství. Au, au, bolí!
3. Třetí věc, ve které se náš ministr školství nevyzná, je otázka suplování. Svoji neznalost již předvedl před pár týdny (7.října), kdy tvrdil, že když jsou kantoři nemocní, tak vlastně za ně peníze zbydou v rozpočtu školy, protože jsou placení na nemocenské jen šedesáti procenty (zde). Úplně konkrétně řekl v článku toto: „ Tyto uspořené prostředky tak může ředitel využít na pokrytí náhrady platu za dočasnou pracovní neschopnost. Jinými slovy i náhrada platu je příjmem zaměstnance a zpravidla v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti zaměstnance nedochází k jeho plnému zastoupení jiným zaměstnancem, a dochází tak k úspoře prostředků na platy a související pojistné,“ odpověděl Balaš na dotaz, jak mají ředitelé v tuto chvíli řešit problém s nemocenskou. Auvajs! Takže bychom tedy podle ministra Balaše děti třeba od 10:00 do 10:45 hod, když je učitel nemocen a nemůže hodinu odučit, dali na starost rodičům? Nebo je vypustili ze školy? Ať se zase před 11 hodinou laskavě dostaví? Že prý nedochází k zastoupení? To náš ministr školství nezná pojem suplování?
4. Hned následující čtvrtá bota se vyrojila teď aktuálně. Když totiž ministr zřejmě zjistil, že suplování v českém školství skutečně existuje a děti opravdu někdo musí v nepřítomnosti původního učitele ve škole vzdělávat, tak přišel s nápadem vzít kantorům za tyto hodiny, které odučí navíc, odměny.  Že už mají peněz dost a již není nutné cokoliv navíc platit. Jenomže podle paragrafu 132 s názvem Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah totiž za odsuplované hodiny učiteli odměna náleží. (Jako je to  běžné v jiném zaměstnání, že když pracuješ navíc nad rámec toho, co máš ve smlouvě a nařídí ti to zaměstnavatel, tak máš i nárok na odměnu.) Ve školství to ovšem zřejmě platit nebude. A proč? No asi protože tu je ministr Balaš. Já tedy myslela, že školství je priorita, zákony se musí dodržovat a pan ministr školství je zároveň i ministr učitelů a má se jich zastávat a ne je obírat o jejich zákonné právo. No tak to jsem se tedy asi mýlila.  Au...
5. Pojďme se na závěr podívat do terénu. Jaká je realita? Kvůli nedostatku peněz už začali ředitelé sahat na odměny učitelů. Už nemají z čeho brát. Byla nemocnost, karantény a teď ještě dostali o mnoho méně peněz v ONIV, než původně předpokládali. Ti aktivní kantoři tak letos asi ostrouhají a mnoho ředitelů jim bude před Vánoci muset poděkovat jen ústně. Co na to náš pan ministr? „Nemyslím si, že by všichni (učitelé) byli tak skvělí.“ A  v jiné části rozhovoru dodává: „..na výdaje škol není dost peněz, ale školství se kvůli tomu nezhroutí. Jak jsem řekl, je to do jisté míry hysterie ředitelů škol a vydírání…“ Auvajs, jauvajs! No to bude hodně oblíbený ministr školství, za kterého se každý postaví, panečku!  Už dnes padají slova o demisi. Nedivím se.

 Na to, že prezident jmenoval pana Balaše ministrem teprve nedávno (29.6.2022), tak už stačil vytrousit tolik nesmyslů, že se to snad jinému ministrovi nepodařilo za celé funkční období. (A to jsem do jeho TOP 5 nedávala ten úplně první výrok, kterým se dostal do médií, a to o začátku výuky v 9 hodin.  A také se mi sem nevešel tichý návrat exministra Gazdíka na MŠMT coby poradce. Vzpomínáte? Kauza Dozimetr, šifrované telefony atd, Pan exministr je na ministerstvu zpět teď od 1.10. )

Nejsem první ani jediná, která už ztratila s panem ministrem trpělivost. Ozývají se učitelské spolky, odbory, jednotliví pedagogové. Padají už i ostřejší slova, třeba že má mlčet a zmizet (pro iDNES ředitel vsetínské základky Kořenek), že nezná nejzákladnější věci (Mazancová z Učitelské platformy), že mu hrozí, že učitelé a ředitelé navrhnou jeho odvolání (Sárközi z Pedagogické komory) nebo povzdech, že tohle nemohl vymyslet pan ministr (Dobšík školské odbory).

Životnost průměrného ministra školství u nás není příliš vysoká, že? Ale předpovídám, že u pana Balaše to bude jinak. Jeho kariéra na ministerstvu bude totiž podle mne přímo jepičí.