Poloha z Kamasutry
Teta Heda byla odjetá k sestře. Sám jsem ji vezl na nádraží. Týden jsme se strýcem kuli pikle, jak ji odlifrovat, aby byl vzduch čistý.
Doma jsem vždycky čapl pruty, jako že jdu na ryby a tradá za strýcem.Krmil mě plány jak z Pentagónu. Občas vytáhl z plechové piksle zázvorku a do ulemtaných sklenic nalil firemní sodovku. Zůstal jsem pro něho klukem. Hlad jsem měl jak yeti na odborářské rekreaci. Chlemtal bych pívo, až bych si urval játra.
Strýcovi bylo trochu přes osmdesát, vedl firmu a měl zálusk na skvělou milenku.
„Přijede vlakem, večer, rozumíš,“ šeptal mi, „ty pro ni přijedeš, naložíš ji do auta. Rozumíš, odvezeš ji za mnou na chatu. A ráno, rozumíš, ještě za tmy, ji odvezeš zase zpátky na nádraží, posadíš do vlaku . A ona bude houby vědět- kde byla, jak byla, s kým byla. Rozumíš?“
Zdálo se mi to praštěný.
„Copak je slepá, nepozná až ji povezu v mým hadraplánu ?“ povídám.
„Pravda, já zapomněl, že nemáš pořádné auto. Půjčím ti moje,“ přitakal strýc.
„Na tvým máš název firmy jak prase.“
„Pravda, pojedeš taxim,“ rozhodl.
„A chatu si určitě nesplete s Grand hotelem,“ dodal jsem.
„Jéžišmarjá, vidíš, člověk néni nikdy dost opatrný,“ zabědoval.
Tetě Hedě jel vlak v pátek tak akorát. Našel jsem v jízdním řádu výhodné spojení. Strýc přesto nebyl spokojený.
„Co je napsané – tomu nevěř. Raději běž na nádraží a každého ajznboňáka se zeptej, jak se věci mají. Rozumíš?“
„A nebylo by lepší, kdyby letěla letadlem?“ napadlo mě.
„Myslím, že by byla příliš v rukách božích. A to nemůžeme dopustit.“
Takže znova vlakem. Jenže v pátek bylo třináctého.
„A co má být, bóže, třináctého,“ durdil jsem se.
„Jen nechej,“ strýc věděl svoje. „Pěstuju na zahrádce jahody. Každý rok jich sklidím kila, rozumíš. A loni jsem první jahody sklidil v pátek třináctého, rozumíš. Chlapče, takovou kopřivku jsem dostal, že mě ještě dneska pálí celé tělo.“
Ve středu byl ještě proti. Ve čtvrtek už souhlasil. Těšil se na milenku. Ale trápila ho tetina bagáž.
„Víš, nejlepší by to bylo tak – vezmeš její kufry a zaneseš je na poštu.“
„A proč ?“ nechápal jsem.
„Rozumíš, ve vlaku je to nepohodlné. Nejlepší bude poslat kufry poštou.“
„Strejdo, kufry nýst na poštu je ta stejná štreka jako na nádraží.“
„Chlapče, dělej jak myslíš, ale já jsem vždycky dával kufry na poštu.“
„A kdy to bylo naposled ?“ rýpl jsem si.
„No, nedávno, rozumíš. Počkej, tak to bude takových, jářku – třicet let.“
Tím byla otázka kufrů vyřešena. Nastal ovšem problém s jízdenkama.
„Musíte jít brzo,abyste dostali místo,“naléhal .
„Já koupím místenku,“ dušoval jsem se.
„No, to můžeš. Ale nejlepší by bylo aji s tou místenkou jít brzo. Rozumíš?“
Všecko by nakonec klaplo, kdyby strýc Sodovkář při šukačce neexnul.
Klečačky, se dvěma prsty přilepenými na krucifixu, musel jsem přísahat, že ta ochechule, flundra, rozhoďnožka, rajda – je moje milenka. Teprve pak se tetě Hedě krapet ulevilo a mohl být funus.
Tak jsem přišel o strýce a vyfasoval notně postarší milenku. Akorát si říkám, jestli její věk není náhodou nějaká poloha z Kámasútry..
Dobrý den. A zítra ještě lepší..
Zdeněk Žurman
Bože, jak hluboko MF DNES klesla
Přestal jsem číst Frontu. Po více jak padesáti letech. Nevím to sice na měsíc přesně, pamatuji si však, že jsem vždy začínal louskat list odzadu. Nejprve sport, potom kulturu. Dopředu jsem se prokousával až v devětaosmdesátém roce, po revoluci.
Zdeněk Žurman
Proč nemám číro ?
Tuhle měl zas na voku jójo- vymalovaný jak vo Velikonocích. Na nejrušnější ulici se zastal mladý holky, co ji vobtěžovali tři maníci. Kolem šlo dost lidí. Nikdo si nevšímal pištící krasavice. Von to nevydržel a nechal se zmlátit, aby holka mohla zdrhnout.
Zdeněk Žurman
Švédská váza ze Salcburku
Ať mi zlomí haksnu nadvakrát,jestli kecám, rozumíte: váza,čítající třicet cenťáků , dvojitý sklo, uprostřed jakoby ráchaly se vožralý rybičky. Fakt fajnový. Vovšem takový prašule! Milión a čtvrt v kačkách! Měl jsem dojem, že na mě leze krize středního věku.Takovou motolici jsem ešče nezažil.
Zdeněk Žurman
Ať hodí kamenem…
Někde v Íránu by ji ukamenovali. U nás akorát pomluví. Zato fest. Sestřenka Zuza má nemanželský děcko.
Zdeněk Žurman
Kecy v kleci plné ptáků bez křídel 5.
Divný lidi. Von mlátí prakrem do tépichů v jednom kuse. Vona je zas furt namol. Votázkou zůstává, kdo z koho je víc šoustlej na palici.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...
Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku
Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...
Fingerland: Izrael se bojí, že zabředl do válečného patu. Neví, jak z toho ven
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2376x
(bonsai clubu)