Proč nemám číro ?

Tuhle měl zas na voku jójo- vymalovaný jak vo Velikonocích. Na nejrušnější ulici se zastal mladý holky, co ji vobtěžovali tři maníci. Kolem šlo dost lidí. Nikdo si nevšímal pištící krasavice. Von to nevydržel a nechal se zmlátit, aby holka mohla zdrhnout.  

U nás v ulici bydlel houslista Svárovský. Šmrdlal fajnový – dotáhl to ze židle ve filharmonii až na  hostování v Japonsku. Několik let  u Japončíků válel českou školu.

    Nejraděj jsem ho poslouchal bez skřipek – když vyprávěl o svým japonským holiči. Pomenším chlapíkovi, co kmital kolem křesla jak na kolečkových bruslích. Vláčnými pohyby, vlásek po vlásku, milimetr po milimetru ubíral hárům dýlku. A vždycky – učesal, rozcuchal,přistřihl. Učesal, rozcuchal, přistřihl. Dobrou půldruhou hodinu se nezastavil.

   To byl vobřad. Hotovej koncert.

   Přál jsem si poznat podobnýho mistra lazebnickýho fochu. Navíc vod mládí věčně sužovanej vobavama, s čím na hlavě zas z voficíny vylezu na světlo boží…

   Posledních pár let se mi sen splnil.

   Potkal jsem Lukyho. Mladej kluk, ruce jak lopaty, tělo samej sval. Udělal se pro sebe a má narváno. Protože je šikovnej. Češe, stříhá – chlapy aji baby z dalekýho vokolí. A ešče – když spustí řeč –není to žádný blbec.

   Řeknu vám – ideální podnikatel.  Navíc hejbá kostrou – figuru nemá zadarmo. V posilovně jako doma,vloni  začal jezdit dračí lodě, předtím tři roky dělal kikbox. S kámošema válí hokej, fotbálek, vysedává aji na rybách, po motorce  si koupil nadupanej auťák…

   Hotovej zázrak, že mu to holky, co s nima chodí, vůbec trpí. Asi ho taky žerou.

   Vždyť říkám –ideální borec.

   Akorát kvartálně leze z průseru do průseru.Prostě se neudrží a pomáhá slabším. Doma ho tak naučili.Luky tvrdí, že s tím nic nenadělá. Je takhle pobouchanej.

   Tuhle měl zas na voku jójo – vymalovaný jak vo Velikonocích. Na nejrušnější ulici našeho města se v pět ráno zastal mladý holky, co ji vobtěžovali tři maníci. Kolem šlo dost lidí do práce. Nikdo si nevšímal pištící krasavice. Luky to nevydržel. A nechal se zmlátit, aby holka mohla zdrhnout.

   Jasňačka, určitě by taky ňákou ránu dal. O tom žádná. Vovšem byl v podmínce. Nemohl. To zas na diskotéce jistej frajer vyskakoval. Rána dala ránu. Rvala se půlka lokálu. A nad ležícím frajerem v limbu zůstal Luky stát jako poslední. Dobrácky se policajtům přiznal - coby bývalý kikboxer by nikdy nedal nebezpečný úder. A rázem z něho byl ideální pachatel. Když došlo na pravdu, žádnej z kámošů neřekl jak to bylo – nikdo nic neviděl.

   Luky skončil v cele předběžnýho zadržení. Kdesi ve sklepě. S věčně svítící žárovkou u stropu. S hajzlem u huby. A druhým hajzlem, co přepadl benzinku, přes uličku.

   Bez šance poznat – jestli je den nebo noc – napadlo ho, možná dělá celej svůj dosavadní život jednu velkou chybu… Pomáhat bližným se asi fakt nevyplácí.

   Jak říkám – doma ho to naučili… Ještě když chodil na základku, zastal se postiženýho kluka. Šikanovali ho starší borci. Nakonec lezl po čtyřech místo něho, jenom štěkat jako pes odmítl. Tak mu rozbili hubu. Doma to schytal tuplem za roztrhaný hadry. Vovšem někdy spravedlnost vopravdu zafunguje. Nakonec byl za hrdinu – večer se u nich stavil s čokoládou otecko postiženýho kluka a ve školním rozhlase ho ředitel pochválil.

   Luky myslel si naivně, že  z kriminální špeluňky, zvaný cela předběžnýho zadržení, taky hladčej vyklouzne, když nadhodí – další den má svědčit u soudu.

   Přesně navopak. Lepší vizitku gaunera, co má opletačky se zákonem, nemohl si přát. Přitom si měl plnit jenom svoji občanskou povinnost….

   To zas čapnul pod krkem chmatáka v supermarketu. Chlap  ukradl paní peněženku a zdrhal. Černej šerif dělal jako že nic nevidí a vostatní se báli jakbysmet. Luky se vzpomněl – podobnej dacan vokradl jeho babičku vo celej důchod. A neváhal.  Zloděj v ouzkých na něj vytáhl kudlu. Tak ho Luky zpacifikoval. Rázem se z čumilů vyloupl aji policajt v civilu a dostrkal Lukyho k svědectví u soudu.

   Jak říkám – měl už za sebou celu předběžnýho zadržení s dvěma hajzlama. A marnej boj. Takže si nepřisadil, aby chmaták ze supermarketu skončil v base. Spočítal si, že chlap z basy jednou vyleze, najde si ho. A von ho praští. A všecko začne nanovo…

   Mimochodem    - při tý strkanici kvůli krasavici, ze který si vodnesl jójo na voku, se mohl rvát. Netušil, podmínku měl smazanou. Panečku, tejkala se ho Klausova amnestie.

   Řeknu vám – vlasy mi vstávaly hrůzou při mý poslední návštěvě oficíny. Luky vyprávěl a já byl zralej na číro.  Vovšem jak jsem řekl – je to kluk šikovnej. Vymodeloval mi frizůru na slušnou dávku sebevědomí.

  Akorát  porád přemýšlím – stojí za to uchovávat si lidskost a soucit se slabšími..?