Bože, jak hluboko MF DNES klesla

Přestal jsem číst Frontu. Po více jak padesáti letech. Nevím to sice na měsíc přesně, pamatuji si však, že jsem vždy začínal louskat list odzadu. Nejprve sport, potom kulturu. Dopředu jsem se prokousával až v devětaosmdesátém roce, po revoluci.

   Každý nový den jsem začínal Frontou. Hotový rituál.

   Zčista jasna, letos na podzim, to čtení nestálo za nic. Bylo tomu tak první den, druhý , třetí…Za týden, za čtrnáct dní to samé…

   Začal mi chybět Josef Chuchma. Našinec si v jeho Kavárně připadal fajnovně jako v dobré společnosti. Navíc Chuchma je sečtělý člověk – a to jednoho nutí k veleúctě. Nikdy nezapomenu jak kulantně shrnul kauzu kolem Heleny Fibingerové a  Jarmily Kratochvílové. Žádné žvásty – prostě fakta.

   Rázem jsem postrádal Jardu Kmentu. Zprvu jsem se domníval, že má v merku nějakou bombu. A ono nic. Prostě bez Kmentovy filigránské filipiky to najednou nebylo ono. Kmenta zmizel a s ním vzala za své štipkavá chuť prvních stran Fronty.

   Přibylo reklam, ubylo čtení. Vyrukovala jakási pofidérní šablona.

   A já to vzdal.

   Bude mi chybět Tomáš Poláček z magazínu, reportér par excelence, kterému žádná meta lidského žití není cizí. A navíc to jeho podání – brilantní.

   Bude mi chybět Mirka Spáčilová, na níž jsem dal při výběru filmů. Třebaže jsem za ta leta vůbec nepochopil – proč tajně miluje Johnyho Deppa.

   Bude mi chybět Klára Kubíčková, bez jejíž pomoci bych měl v knihovně asi spoustu braků.

   Budou mi chybět Karel Knap, Filip Savier, Jan Palička – píšící fešácky o sportu.

   A tak dále…

   Po více jak padesáti letech jsem si odepřel čtení Fronty.

   Je to můj protest proti tomu, co se s MF DNES stalo.