Kecy v kleci plné ptáků bez křídel 5.

Divný lidi. Von mlátí prakrem do tépichů v jednom kuse. Vona je zas furt namol. Votázkou zůstává, kdo z  koho je  víc  šoustlej na palici.

   Jináč jsou asi děsný alergici anebo příšerně ubrečená rodina. Imrvére perou šnuptychly- visej jim na   balkóně jak zdrcnutý vlajky královskýho loďstva.

   Vo Pindalovi se povídá  ledacos, vovšem tutově byl prvním bulimikem ve městě. Jasně – z donucení. Vona totiž Majka nevohřála ani čaj.Na repertoáru měla akorát sušenky nebo sýrový  krekry.

   Přitom fasádu má Majka porád úžasnou.Ať nekecám – rovnou démonickou.  Žádná maškara našmrdlaná. Bez děcek –vydržuje si figuru jak mladá holka.

  Celý leta mě  tejralo pomyšlení: Hergot, proč zrovna Pindala si vzala?!

  -Prej  dobrej je na greenu, má handicap 7, říká se vo něm. No a co ?

   Viděl jsem ho jednou v sauně. Nahej vypadal jak voškubanej kohout.Tak nevím, co ?

    Pindal, čuramedán jeden , mě fakt sere. Jak dacan řve fistulí. Navíc je fikanej. A ešče navrch vzpomejnky, co jsou náročný jak semtex.

   Tohle je vopravdu ujetý.Dávejte bacha:

   Kvaltoval jsem do šenku. Za zádama zas pár tejdnů, kdy felčaři čuměli do mě jak do špatně naládovanýho kanónu. Měl jsem už plný zuby- jak buzna v jednom kuse někomu ukazovat prdel.

  -Krucinál, já jim ty hlavy snad ustřelím, bičovalo můj vztek.

   Dodivočenej vkročil jsem do nálevny.Narváno bylo jak krajem roku ve Špindlu. Teroristi všeho druhu přišli se vožrat do jednoho. Jináč nevím…

   Vokamžitě měl jsem ji v merku.

   Červenej klobouk napůl sombréro, zelenej svetr, tygrový gatě jak ze zoologický.

   Žádná kraksna. Šacoval jsem- celá hospoda po ní šílí.

   Už vode dveří měli jsme na sebe takový vlhký voči. Znáte to…

   V hlavě jsem si rychtoval  štempl na konečný vítězství.

   V tu ránu se ke mně přišmrdolil bratránek Bedra.

   -Mám nabouranou duši, lamentoval z fleku.

   Hnedka jsem tušil -  zas vězí v maléru. Bedra má pech jak žádnej jinej na světě. Von je hotovej pechfógl,snad  nikdy neměl  krapet kliku. Na něj  se  nakrkli aji všichni svatí aji ministerstva, co si u nich věčně stěžuje. A je mu prd platný, jestli je Měsíc v ouplňku nebo letní čas. Bedra je postrachem světovýho míru tím spíš Evropský unie. Permanentně trčí v bryndě a splivnul k tomu navrch ešče podlomený zdraví.

   A to vám můžu vodpřísáhnout.

   Naposled jsme se potkali ve špitále, tuším na rentgenu. Za velkýho řevu mě vobeznámil s řídkým stavem svý stolice a ourazama, co by zlikvidovaly aji elitní armádu sarančat.

   -Drž hubu nebo aspoň mluv potichu, škemral jsem.

   Celkem se dovedu vovládat, vovšem když vám někdo před spoustou čumilů pere do hlavy děsný bláboly vo tom – jak čapnul zkraje zácpu, až si myslel, že na hajzl bude tahat zbíječku, a teďka když si hrcne má v treflích takovej šlem…

   -Máš taky takovej šlem? hulákal na celou čekárnu.

   No, nešvejcli byste s ním vo zem?  Sám jsem dovedně skrejval flašku vod řeckejch voliv nachcanou středním proudem, vo kterým jsem byl donedávna přesvědčenej, že existuje akorát v popu. A von, mrzák, funguje taky v moči.

   Nebyl jsem nadranej, abych Bedrovi vybalil tajemství svejch dreků.

    Vovšem Bedra byl dodělanej.Samá záplata na zbědovaným těle.Takže  mně došlo ho líto. Voteklý pysky měl jak Angelina Jolie. Frňák pořezanej – celej pruďas Jack Nicholson v Čínský čtvrti.

    Jenže bratránek Bedra se netvářil jak kdyby v Hollywoodu vokusoval slávu.

   -Žiju vode zdi ke zdi. Vážně uvažuju vo sebevraždě, pronesl.

   Vod pohledu děsnej nervák. Rval si vlasy ve velkým. Vypadalo to - těsně před zavíračkou bude ouplně plešatej.

   Docela jsem mu věřil. Dlouhý roky jak kouzelnická lucerna přitahuje trable. Většího neumětela  jsem v životě nepotkal. Nečekalo mě žádný terno- celej večer mít ho na krku. A ty jeho kecy! Chtěl  jsem klofnout Majku. Konečně, po tolika letech.

   S bratránkem Bedrou v tandému chytnu do lasa leda heksnšůs  jak ve špatným filmu. Děsná představa.

   Majka byla krásná. S půllitrem v ruce ouplně nádherná baba. Nikdy mě nechtěla. Než jsem šel na vojnu, řekla mi, že je se mnou HS. Jestli myslíte na Horskou službu- šeredně se mejlíte.

   HS – je hovno sranda.

   Nějak jsem se s tím kádrovým posudkem srovnal.

   Prvně zmerčil jsem ji na Prvního máje, před šíleně lety.

   Šněrovala průvodem sem a tam, hulákala:

   -Vy svině líný, mazejte do práce !

   Dostala vod pracujících aji inteligentů kolikrát nabančíno. Přes hubu, taky přes prdel – žerděma vod praporů.

    Načež vyhodili ji z gymplu. Šoupli do vrátnice ve šroubárnách, aby dala pokoj a nebyla tolik na vočích. Vovšem vona řvala dál aji na dělňase, co se plahočili zmožený po šestnáctihodinový šichtě:

   -Bando líná, všiváci zavšivený, koukejte makat! Soudruh Brežněv sám na všecko nestačí!

   Vypadalo to – prokurátor ji nemine. Až kdosi přišel s tím- prej ňákej její příbuznej dřepěl nadranej v hospodě Na Slamníku, když se tam zakládala strana komančů.

   A teďka co s tím?

   Nakonec skončila v raplovně. Dneska by se řeklo coby VIP.

   Pár tejdnů hulákala aji tam, co hrdlo ráčí:

   -Vy svině líný! Copak se vám zkrátěj žíly kdybyste pořádně mákli!

   Nikdo jí nic nevyčejtal, navrch dostávala prášky. Tak toho brzy nechala.

   Když vylezla ven, našla si šousteckýho. Teda Pindala. A byl pokoj.

   Dlouhý roky šel jsem po ní akorát  vočima. Nosila kabelu  jak ajznboňák, navíc  vystlanou igelitem. Ládovala dovnitř cokoliv. Všecko se jí šiklo. Vždycky krapet lízlá, kdo by čul zlodějnu…

   Když vo tom přemejšlím – vlastně byla kurevsky geniální. V listopadu, v devětaosmdesátým, vyrazila jak k vohni. Doběhla na náměstí. Vypadala celkem normální. Zadejchaná, vovšem vůbec ne nadšením. Nakonec vykoumala  kariéru v jakýmsi nadnárodním inštitutu pro helfnutí začejnajícím podnikatelkám do třiceti let.

   Matičko skákavá, veget jak hrom. Zahodila kabelu. Prachy tekly jinudy.

   A po večerech vyváděla vorgie s tím svým šousteckým, teda Pindalem.

   Hup  do lihu! Pryč se vzpomejnkama…Bratránek Bedra měl našlápnuto do ráje depresí,  hulákal jak pominutej:

   -Taky ti tak schází perverzní sex ?

   -Taky, dal jsem souhlas.

   -Ani erární sex nemůžu mejt. Tak jsem dodělanej!  pravil.

   -Co je to za prasáckou divočinu? povídám.

   -Jaká divočina ? protáhl ksicht. – Prostě si huba užejvá…

   -Máš štígro, ešče ti zbyl vorální, uklidnil jsem ho.

   -Jo,tak dobrý, přitakal.

   V pohledu měl  tolik dálky, jak kdyby žil celej život v savaně.

   Připomejnal mi jistýho Čubrdu. Čuměl taky tak. Na Velikonoce s ním dorazila sestřenka Míla. Von byl její pacient,  chtěl spáchat sebevraždu. Nemohla ho nechat samotnýho. Teda než v mlíčným baru si narazila jistýho inženýra, machra přes žgryndy. Načež nám pověsila Čubrdu na krk a vodjela s inženýrem na lyže do Schladmingu. Tejden jsme doma chodili se sebevrahem v patách a  krapet nám z toho harašilo.

   Prej Mexičani maj takový přísloví:

   Co se nedá napravit, musí se vydržet !

   -Nech to plavat, dul jsem Bedrovi do duše.

    Asi to bylo prd platný. Furt vypadal jako ten zlej z reklamy na hajzl papír. Vovšem  čul jsem- nemůžu ho nechat ve štychu.

   Po další metelici panáků hlavu už měl málem holou jak venkovní kluziště. V ksichtě divnej bordel – samej šrám.Nedávno začal mejt techtle mechtle s posilováním. Ve fitku hnedka urval natahovací péra. Přes držku dostal těžkým závažím. Přední křeňáky měl v tahu. Při vobouvání bot si zlomil ukazováček pravý ruky, kterej nastrčil místo lžíce. Načež v baráku,kde vegetuje, sjel celý patro po břichu – jelikož sběrači kovů čmajzli nášlapný mosazný lišty…

   Vám povídám – Bedra se paktuje s tragédií. Má jedinou vobrovskou kliku – ešče žije.

  - Nejdůležitější je, aby  ses cejtil v pohodě, valil jsem mu do hlavy nesmysly.

   -Ty vole, mám rozflákanej ksicht, zlomený žebra, špatně se mi dejchá… Jakápak pohoda, do prdele!

   -Vovšem seš krapet rozdrbanej, možná až zdemolovanej, souhlasil jsem. – Vovšem nenechej si  čmajznout  fajn náladu…

   - Víš co? Přestaň mě nasírat! utnul debatu Bedra.

   Prima pokec.

   Stejně šacuju –u nás psychiatři nemaj moc šancí. Naši lidi se vyzpovídaj v hospodě. A baby ešče v oficíně.

   Navíc pívo kurýruje ze všech medikamentů nejvíc.

   -Ty ses do mě zase zabouch, konstatovala Majka s věnečkem vod pivní pěny kolem rtů.

   Chytrá holka, ví, co se sluší.

   Co se tejká šukačky – Majka byla vyhlášená labužnice. Po celým městě se vědělo když došla šlehačka v sámošce.

   -To zas trdlujou jak na sněhu, šel jeden hlas.

   Vona si potrpěla na voriginální figury. Dva roky prej hledal Pindal její bod G. Až se z toho stala žárlivá. Jakmile Pindal dorazil domů se zpožděním, čekala u dveří s lavórem. Musel ponořit pinďoura. Když plaval – dobrý. Vovšem v momentě jak šel ke dnu – žádná citovka.Pindal měl průser. Majka ho propleskla – přesvědčená, že se zapomenul s ňákou fuchtlí. Tejden pak chrápal v obejváku na gauči.

   To všecko vodnes čas.

   Když jsem byl kluk, toužil jsem mejt zlomenou pazouru nebo aspoň haksnu. Teďka se něčeho podobnýho bojím jak nádražáckej bufeťák ČOIky.

   Vovšem furt mě ešče baví lámat půvabný treperendy v pase.

  A  Majka byla vobdivuhodná baba. Čím víc jsem byl vožralej, tím víc jako bych slyšel, jak mi šeptá:

   -Miluju tě až do smrti.

   Vovšem život nevoblafneš.

   Vona místo toho chrchlala mi do ucha:

   -Nepůjdem se vychcat?

   Nebyl jsem v sedmým nebi ani jsem sebou neflák vo zem. Ta dračice měla ryze urologický choutky –vypustit močovej měchejř.

   -Majko, proboha, proč sis ho vzala? Cos na něm viděla? nasadil jsem smutnej ksicht.

   Roky mě to nepustilo. Peru se s tím. Kousla se mi hlava.

   Leta páděj.  Ani si nevšimnete a máte šedivý vlasy. A bolí vás kdeco. Vovšem šrámy v srdci zůstávaj naporád…

   Byl jsem jak dělo. A bratránek Bedra, našponovanej malérama jak špagát, právě vyrukoval s čerstvým nášupem:

   Strejdu Mílu to kleplo. Odlifroval ho na áro, do špitálu. Na krku mu zůstala Mílova osmaosmdesátiletá kámoška. V seznamech spolupracovníků STB figuruje pod krycím jménem Gazela. Kdo ví, jestli je to pravda. Pedant vona je, všecko si zapisuje do kalendáře: slunéčko vyšlo v 7,30, dva rohlíky 3,80kč, tatranečka 6,90Kč, trápí mě rádio, Gross patří do kriminálu, žádné fronty na banány…To psala ešče v poledne. A večer ji chytli měšťáci v parku. Nahá, akorát v kombiné, krmila trávu.

   -Čoveče, chci se vrátit do Televize. Zase točit, rozumíš, aby mi to Gazela nepohnojila ! Nepodepsal jsem Chartu, a teďka tohle! bědoval bratránek Bedra.

   Starou větev Gazelu nikde nechtěli. Patřila ke strejdovi Mílovi, kterej se vo ní staral. Zůstala Bedrovi na krku, sama napůl cesty do nebe. Vobrážel s ní špitály. Hnali je s keserem -  prej plno. Až skončili na úrazovce. Zdemolovaný byli voba. Bedra jim nakukal pád z lanovky při lyžování v Tatrách. Gazela totiž bez bambusový lyžařský hůlky nedala ani ránu, fest se vo ni vopejrala.

  Nastal jedinej problém- převochtnej personál nechtěl Gazelu převlíct do nemocničního mundůru.

   -Mám po službě. Musíte si svou příbuznou převlíct sám, švihla nemocniční sestra šikézníma hadrama po Bedrovi.

   Bratránek Bedra nemá v hlavě všecko v cajku. Vovšem tohle bylo silný kafe aji na něho.Rozklepal   se, jak kdyby měl vzít melouch u lovců lebek.

   Bylo mu jasný -  nedokáže svlíct osmaosmdesátiletou babku.

   V ten moment stará větev Gazela náhle se prodrala z mlhy, pohladila ho a pronesla:

   -Hochu, zavři oči. Já se nebudu také dívat….

   Vzal to jedním vrzem. Poslepu.

    Pak se naložil do hospody.

   -Jdem na wecko, musím ti něco říct, trvala na svým  Majka.

   Tvářila se jako by si načesala sebevědomí. Takže možná ňáký překvápko, usoudil jsem.

   A já místo toho, abych se celej natěšenej zved, začal  jsem zas kušnit vejčitky. Žádnej tichej Don. Čapnul jsem takovej švunk kravin, jak kdybych si přes prázdniny dodělal plzeňský práva.

   Ouplnej debil první kategorie . Hotovej fotr Jarky Vymyslický, která  si našla Izraelce, co kšeftoval s kosmetikou  vod Mrtvýho moře. Vona Jarka se vůbec specializovala na exoty – předtím chodila s Egypťanem a ešče předtím s Portugalcem- to  byl  chlap krásnej jak hezká baba. A starej Vymyslický jamral v hospodě: - Holka ničemná, málo jsem jí cepoval!  Zařek se , prej žádnej další amant nesmí překročit  práh jeho baráku. Načež z těch nerváků čapl lupenku. A  Židáček mu byl hnedka dobrej.

   Už jsem nemoh. Zmazanej jak z bicyklu bez blatníků. Bylo mi brutálně šoufl. Jedině tak jsem asi musel zapomenout na jednu hrozně důležitou věc:

   Ženskou nesmíš nikdá k ničemu nutit.

   To je zásadní pravidlo a pak ešče dodatek:

   Jedině ji musíš ukecat.

   A to dá děsně fachy…

   Koledoval jsem si vo těžkej direkt. Zas mě Majka  pošle do háje a navrch prohlásí, že je se mnou HS.

   Jenže vona místo toho spustila zasněně:

   -Víš co se mi vod prvního momentu na mým chlapovi líbilo ?  Ten jeho zadek. Žádnej borec  takovej neměl. To byla klasa!  Udělanej, hezky pevnej zadek. To se ženským líbí .Moc líbí…Mužskej zadek k nakousnutí…

   Rázem jsem byl střízlivej. S mou kostlivou prdelí nemůžu Majku klofnout.V životě…

   -Půjdeš se mnou na wecko? zvopakovala rázně.

  - Rande na hajzlu jsem ešče neměl, pronesl jsem schlíple.

   -Ale já chci na pánskej…

   -Proč ? nechápal jsem.

   -Nikdy jsem nečůrala do asfaltovýho žlábku. Chci to prostě voprubovat. Vohlídáš mi dveře.

   Porád stejně miglá, napadlo mě. Vovšem co bych pro ni neudělal.

   Vartoval jsem u votlučených futer pánskýho wecka. V tom děsným smradu tuplem smrděl jsem chlastem, jak  kdybych makal u plynáren a léčil si komplexy.

   Pindalova prdel Majce učarovala, no to mě podrž! Mezulán jeden, hned na prvním rande vošálil tuhle krásnou holku. Dneska má prdel jak dva lodní kufry a místo panděra stolitrovej bojler. Takovej mameluk jí zmermomocnil  svejma půlkama.

  Dál to bylo tak, že z pánskýho wecka se vozvala vohromná řucha. S vypleštěnýma vočima vyletěla vodkšírovaná  Majka. A za ní vykráčel  zdemolovanej bratránek Bedra. Celej mokrej, splachovací krám držel pod pazourou.

   -Jak se vede? nahodil jsem co nejfajemnější úsměv.

   -Ále, jak píšou v novinách, popotáhl Bedra nosem. – V tomhle státě nemá jeden ani na hajzlu klid na  voběšení.

   A sex s Majkou?

   Zbyl mi akorát nutkavej pocit – člověka někdy napadaj fakt podivný věci…

   Jak říká můj soused  a bejvalej parťák Čenda : -Lidi jsou dočista na mizině s rozumem. Vyšilujou v posilovně,   smažej se na solárku, jenom aby měli tabulky čokolády na břichu. Já mám bez zbytečnýho pinožení  každej den čokoládu v břichu. Což je mnohem větší žůžo, to si piš.

  Jasně, vpodstatě stejnej matroš – vovšem daleko snadnější  štreka. Jak hlásaj staří latiníci: Mundus vult decipi.

    Už nevím, kam jsem tím mejřil…Vlastně je to jedno…

   Chtěl jsem vám ešče říct,vovšem až příště…Mějte se fajn.