Jánemám rád taková řešení, ale když Karel občas nejde pro ránu daleko. Je to mistr bojových umění, a nyní si to rázně vyřídil s údajným „flastencem“, který akorát mluví, když o nic nejde, a byl příliš iniciativní.
Karla moc nepotkávám, ale nedávno jsme se setkali v jednom českobudějovickém hypermarketu. A tak jsme dali řeč. On je to takový svéráz, občas umí dát ránu, ale v jádru je to dobrá duše. Nedávno se však zase převedl v plné parádě. „K nám se přistěhoval nějaký podivný člověk odkud si ze severní Moravy, nosí tričko s Ortelem a je celkově takovej nějakej divnej. Minulý víkend to ale přehnal, seděli jsme s rodinou venku na zahradě, opékali na ohni buřty a postupně si k nám sedli i další sousedi. Samozřejmě jsme neměli roušky. Možná jsme něco porušili, ale nikoho jsme neohrožovali a byli jsme na soukromém pozemku. A nikdo z nás prokazatelně není nemocný na koronavir. Jenomže tento magor na nás zavolal policajty. Nic se nestalo, jeden ze sousedů je právník a tak jim to vysvětlil. Asi poldům řekl, že pokud nemají soudní příkaz, tak za námi nemůžou. Oni se sebrali a odjeli. Jenomže já jsem si zjistil, že je na nás zavolal ten náš nový soused. A tak mně to vytočilo a vysvětlil mu to poněkud ručně,“ tvrdil Karel.
To se mně vůbec nelíbilo. „Karle nezlob se, ale sousedské spory se neřeší násilím. Uvědom si taky, že ten člověk na Tebe může podat trestní oznámení a měl by si zbytečné problémy.“
On na to: „Tady v Budějcích nejsme zvyklí na to, aby se lidé udávali kvůli prkotinám. Možná tam někde na severu, ale tady ne. Kdo tady chce žít bude se muset naučit respektovat naše pravidla. Jinak bude mít problémy. A vím, že on si dál práskat nedovolí. Taky mohl řešit jinak, třeba se zkusit s námi domluvit, a nemusel hned volat policajty.“ Na to já. „Já jsem na jihu Čech taky náplava.“ On se začal smát. „Ale ty ses už adaptoval a už Tě bereme skoro jako domácího. Víš, mně ten onen udavač připadá jako křivák. To je takový ten typ, jak říkám flastenců, kteří akorát žvaněj, ale konkrétně nepomohou. My tady udělali sbírku, za část peněz koupili jídlo pro záchranáře a a zbytek poslali místní nemocnici. Jeden soused rozvážel desinfekci. Každý děláme, co můžeme, ale práskač nedal peníze a nedělá nic. Vím o něm také, že psal lidem výhružné vzkazy na facebooku. To tito týpci dělají. A v tomhle případě platí na hrubý pytel hrubá záplata. Vrátilo se mu to, čím on a jemu podobní vyhrožují jiným.“
To mě zarazilo. „Jak víš, že tě udal, a jak víš, že píše výhružné maily?“ „Já si to umím zjistit a vím, že je to pravda. Víc ti k tomu neřeknu, ty by si to ještě napsal na blog. Ale přece tobě také vyhrožovali v mailech a na facebooku. Tak můžeš být rád, že jeden z takových zmetků dostal lekci, kterou si zasloužil.“
Na to já povídám. „Já fakt nemám rád násilí. Pokud si myslím, že mně někdo vážně ohrožuje, tak podám trestní oznámení na policii jako civilizovaný člověk, ale abychom brali právo do vlastních rukou, to nejde, to bychom tady za chvíli měli divoký Západ.“ „To je Tvůj názor, ale já to občas vidím jinak, někdy jsou takové výchovné metody potřeba.“
Nebylo mně z toho rozhovoru zrovna dobře. Já takové řešení sporů neuznávám a nemám je rád. Každá mince má ovšem rub a líc. Já dávám přednost dobrým sousedským vztahům, snažím se přátelské soužití, není nic horšího, když nefungují a lidé si navíc dělají naschvály. Naštěstí to mě ještě nepotkalo. Také by mě nenapadlo kvůli něčemu takovému volat na lidi policii. Taky je pravda, že karanténa působí špatně na psychiku lidí, cloumají s nimi emoce a někdy to může mít takové důsledky.
