Sponzor si může se svými penězi dělat, co chce

A tedy si i klást podmínky, za jakých poskytne druhému svůj dar. To je jeho svaté právo. Nemusí se nám to líbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak jediné, co proti tomu můžeme dělat. Svobodu totiž mají i sponzoři.  

Nedávno tady rozbouřila vášně Česká spořitelna, která uvedla, že pokud bude na Vysoko škole ekonomické působit jako děkan Národohospodářské fakulty Miroslav Ševčík, tak jí přestane sponzorovat. Na to má tato banka plné právo. Ona si o svých penězích může rozhodovat, jak uzná za vhodné a rovněž si klást takové podmínky. Žádný zákon ji to nezakazuje.

Mám dojem, že právě Ti, co si sami neumí vydělat peníze, by rádi rozhodovali o penězích druhých.. Inu typická vlastnost všech komunistů, socialistů a vůbec levičáků.

Já také posílám pravidelné příspěvky a to Člověku v tísni. Je čistě moje věc, kolik peněz dávám na tento účel a jak dlouho bude moje sponzorství trvat. Pokud se rozhodnu s tím skončit z jakéhokoliv důvodu, nikdo nemá právo mi do toho mluvit. To je čistě moje věc, protože se jedná o moje peníze.

Někteří jedinci pro změnu uvedli, že když skončí spořka se sponzoringem VŠE kvůli Ševčíkovi, tak si z ní převedou účty jinam. I když „zlé jazyky“ uváděli, že by se spíše než o účty jednalo o exekuce. I na to mají samozřejmě právo.

Může někomu tento přístup připadat diskriminační, to jistě, ale s tím se nedá nic dělat. Koneckonců obdarovaný nemusí dar přijmout. Je lepší do takových procesů nezasahovat než vytvářet další nespravedlnosti. Diktování druhým, co smí dělat se svými penězi nebo rovnou krádeže cizích majetků jsme tady už měli v neblahé komunistické éře.

Uvedu i další příklady, kdy jsou dary diskutabilní. Jedná se například o sponzorství mládežnických týmů v sportovních klubech. Bohatý podnikatel dá fotbalovým žákům sto tisíc, ale vymíní si, že jeho Pepík bude hrát v základní sestavě, i když je to nemehlo. Je to smutné, ale také věci se dějí. Klub ale může za takových podmínek sponzorství odmítnout. Toto je nejlepší řešení. Chci také věřit tomu, že většina dárců je rozumných a soudných a takové podmínky si neklade.

Padl tady také názor, že sponzor by mohl stupňovat své požadavky a klidně diktovat obdarovanému, koho musí volit ve volbách. Tak tohle fakt nehrozí. Dárci dobře vědí, že volby jsou tajné, a tuto podmínku nelze nijak vymáhat. Každý člověk s jen trochu zdravým rozumem nic takového žádat nebude.

Česká spořitelna nakonec své rozhodnutí změnila a i na to má samozřejmě právo. Stále však platí, že nikdo nemůže mluvit sponzorovi do toho, kolik peněz a komu a za jakých podmínek, bude dávat. A když sponzor usoudí, že nějakou instituci přestane podporovat, a třeba i z personálních důvodů, nelze mu v tom zabránit, žádný zákon to nezakazuje. Sponzorství je čistě dobrovolná záležitost.