Sociální demokraté v našem parlamentu ocenili tuto vlastizradu zákonem "zasloužil se o stát"!

Zasloužil, neb byl i díky našemu odboji uznán za představitele státu, který se stal součástí vítězné protihitlrer. koalice Za až vlastizrádce jej označili komunisté, a dnes v tom pokračují jejich pohrobci

Pro situaci v roce 1938 je nutné brát v úvahu jednání Beneše už v roce 1918 a dále, na konferenci v Paříži. Tam obelhal a zradil spojence. No a o dvacet let později si to spojenci uvědomili.

"Svým jednáním nabyl munici francouzským „chcimírům“."

Chybička se vloudila, občas se to přihodit může.

Z pozice dlouhodobého míru se to dobře kritizuje. V té době si ovšem mnoho lidí pamatovalo hrůzy Velké války, házet špínu bez kontextu té doby je nepatřičné. Zároveň dnes, právě z důvodu dlouhodobého míru, se mnoho lidí staví do pozice militantních aktivistů, jako tomu bylo před první světovou. Tento postoj podporovaný vládou je krajně nezodpovědný!

Jaký má dlouhodobý mír vliv na to, že Beneš zradil všechny kolem?

Dne 21 září 1938 svolává Beneš vládu a seznamuje s textem, který obdržel dne 19 září tehdejšího premiéra Hodžu, následně Hodža svolává vládu. Prezident Beneš členům vlády dal najevo, že se anglo-francouzským návrhům podřídil už před jednáním vlády a předkládá jej ke schválení. Vláda bez větší diskuze text schvaluje ve 14:00 hod. Nikdo z politiků nebyl schopen národu oznámit postoupení našeho území Hitlerovi. Pověřili proto herce Národního divadla Zdeňka Štěpánka, a ten 21. září 1938 v 19:00 hod. do rozhlasu řekl, že vláda se rozhodla v bezvýchodné situaci postoupit naše území. Byla to čistá kapitulace

Dne 22. září 1938 Prahou zmítají demonstrace a Hodžova vláda podává demisi, tak jak to bylo dohodnuté s Benešem. Hodža za svého nástupce navrhuje generála Syrového. Jmenování generála je veřejnosti prezentováno jako nahrazení neodvahy odvahou. Jako náhrada kapitulantství vůli bojovat pod vedením nového Jana Žižky. Nový premiér z balkonu Národního shromáždění ubezpečí demonstrující, že se nevzdáme a budeme bojovat. Demonstranti se rozcházejí.

Dne 22. září 1938 v 10:45 hod. Chamberlain odlétá do Bad Godesberguna setkání s Hitlerem. Oznámí mu, že vše, co požadoval v Berghofu, je splněno. Jenže Hitler vyštěkne, že chce, aby uspokojeny i požadavky Maďarska a Polska. Chamberlain se naštve a vrací se zpět. Společně s francouzskou vládou poslali československé vládě telegram, aniž sami mobilizovali, kde stálo, že za dané situace britská a francouzská vláda nadále nemůže radit vládě československé, aby nemobilizovala.

Dne 23. září 1938 se schází nová vláda a vláda, která odstoupila v čele s Hodžou. Společně vyhlásí mobilizaci.

Několik dnů se nedělo nic a Beneš mezitím měl svůj slavný projev, kde řekl, že má plán pro všechny případy. Nikdo nevěděl, co se za ním skrývá, protože přes úspěšně provedenou mobilizaci se nedělo nic nového.

Do zkrachovalé dohody o odstoupení našeho území se vloží Mussolini. Přesvědčí Hitlera, že má s dohodu podepsanou vBerghofu souhlasit s tím, že jeho další požadavky budou uspokojeny později. Hitler souhlasí a zve do Mnichova na jednání o odstoupení Československého území. Jednání se na pozvání Hitlera se zúčastní Neville Chamberlain (Velká Británie), Eduard Daladier (Francie). Dále se jej zúčastní Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie). Dne 27 září 1938 Československé vládě předali tzv.timetable čili harmonogram vyklízení sudetských území. Večer 28. září 1938 naši s těmito podmínkami opět souhlasili. Ráno 29. září 1938 pak byly z našeho ministerstva zahraničí odeslány dopisy na naše zastupitelské úřady, že Československo v původních hranicích končí. Dne 29. září 1938 odlétají Chamberlain, Daladier. do Mnichova, kde do 30. září 1938 probíhají jednání za účasti Mussoliniho a Hitlera o odstoupení našeho pohraničí.

Dne 30. září 1938 po půlnoci je podepsaná Mnichovská dohoda, která dala naší vládě další ultimátum ohledně odstoupení příhraničních území. Naše vláda se schází, a to opět nová vláda a vláda odvolaná a vysloví s odstoupením souhlas. Morální kapitulace však nastala už dávno před Mnichovem. Kdyby Hitler podmínky nezvýšil, žádná mnichovská konference by se nesešla a jen by vešla v platnost kapitulace z 21. září 1938. Na závěr se Benešovi, který byl nejvíce zodpovědný za mnichovskou katastrofu, tak jako mnohokrát podařilo obratně vymanévrovat ze svého podílu na celé věci a za hlavního viníka označil Hodžu, o kterém prohlásil, že ještě v roli premiéra jednal s francouzským velvyslancem v Praze Lacroixema nabídl mu odstoupení našeho území. Po Mnichovu Lacroix potvrdil, že měl rozhovor s Hodžou, ale ten se netýkal odstoupení našeho území, ale týkal se otázky, jak se Francie zachová, pokud nás Německo napadne. Následně Hodža potvrdil, že jednal s velvyslancem, ale ne proto, že by si u něj objednal ultimátum o odstoupení území, a rovněž při jednání nemluvi

Často opakovaný nesmysl se stává integrující složkou našeho

(i vašeho) myšlení.

Především takových, jako autor, a těch kteří mu až ,,duchaplně" PŘITAKÁVAJÍ

Zrejme to tak je, ako píšete, ale niečo hodnotíte moc populisticky. Napríklad na SK Tiso versus Mach. Jedného popravili za vlastizradu a druhý za to isté len niečo odsedel. Tiso sa nebránil, zato Mach hej a jeho manželka behala za vtedajšími predstaviteľmi a vybehávala manželovi milosť, čo sa jej aj podarilo. História vie byť v niečom spravodlivá a v niečom aj nemilosrdná.

Mach se prý za války scházel v bratislavských vinárnách s Gustavem Husákem. Za války možná Mach Husáka ochránil a po válce mu to možná Husák vrátil.

Zasloužená karma. Obávám se, že Beneš se vlastizrady dopustil opakovaně, například i později, ke konci války, zcela "svérázným" a dobrovolným předáním velké části území předválečného Československa Stalinovi. Konkrétně Podkarpatské Rusi. Mám tam řadu přátel a vím, že tamní obyvatelé to chápali jako naprostou zradu a byli tím hluboce zklamaní. A taky si to posléze v totalitní Stalinově říši strašlivě odtrpěli. Další Benešovou kapitulací a zradou lidí této země byl únor 1948.

Beneš svojvoľne odpísal Podkarpatskú Rus už v roku 1939 a potom v auguste 1941, keď si chcel nakloniť Stalina.

Pripustil v rozhovore s vtedajším sovietskym veľvyslancom možnosť povojnového pripojenia Podkarpatskej Rusi k ZSSR.

Koncom marca 1945 sa uskutočnili v Moskve sovietsko-československé rokovania na najvyššej úrovni. Beneš počas nich potvrdil, že pripojenie "Zakarpatskej Ukrajiny“ k ZSSR považuje za prirodzené a len zopakoval, že formálne sa všetko uzavrie po oslobodení Československa, riadne zvoleným parlamentom.

Nielen celú Podkarpatská Rus, ale Sovieti dostali aj železničný uzol a mesto Čop, a 13 obcí ležiaci na území Československa, resp Slovenska.

Bude rok 2062, dospěje 26 generace a stejně jako oněch 26 generací, bude si procházet část populace toto téma a přidají k tomu duch své doby, kde se tvořily základy jejich vědomí. Následně skončí na hřbitově i se vším co měli v hlavě ... .

Takovou hodnotu mají vlastně všechny následné pohledy generací po dané události.

Je to vlastně i "prokletí" lidského druhu, a i proč se minulost opakuje ... .

Druhá rovina je to, že vlastně čteme profil archetypu daného člověka, jak filtruje realitu, historii podle určité vývojové posloupnosti, jež se u každé generace zde stále dokola opakuje.

Zatím zde nejsou fáze kde se to tzv. prohlédne a učí se s tím pracovat a jít dále ... .

Jsme v pasti svého Matrixu ... .

Jenom formalita k titulku. Za slovem "zradil" má být čárka. Takhle, jak jste to napsal, to znamená, že ty chcimíry zradil a zároveň podpořil.

V poslední době se o Benešovi hodně píše. Vzpomínám si na vyprávění mého dědy, který byl také mobilizován v roce 1938. Říkal, že demobilizaci obrečeli. Beneše nesnášel. Během těch let mi to zapadlo kdesi v paměti, ale v poslední době se to vrací. Budu si muset asi něco přečíst, abych se v tom vyznal...