Smrt mladé české ženy v Egyptě je tragédií, příčiny islámského fanatismu jsou složitější

Já sám jsem byl na dovolené v Hurghadě v roce 2010 a všechno bylo OK. Do Egypta jezdí každoročně bez problémů statisíce českých turistů. Za tamní zlo jsou však zodpovědní i komunisté, kteří jej podněcovali.

Vytýkat nebohé Lence C, která zemřela na následky pobodání muslimským fanatikem, že do Egypta neměla jezdit, je necitlivé vůči její památce a jejím příbuzným. Tohle mohou tvrdit jenom lidé, kteří byli nejdále v Zapadlé Lhotě a o této zemi nic neví. A zároveň je odporné, když někdo lidské tragédie zneužívá pro politické cíle.  

Já jsem si tam na nic celkem nestěžoval. Líbili se nám s Evou pyramidy v Gíze, Luxor i koupání v Rudém moři.  Ale jeden pobyt stačil, a já nevidím důvod se tam vracet. Prostě jinak písek, písek a zase jenom písek. Všechno bylo v pohodě, my tam byli v době, kdy bezpečnostní opatření nebyla tak přísná a například autobusy s turisty nemusely provázet policejní eskorty. Nicméně když se nám porouchal autobus při návratu z výletu do Luxoru, a my uvízli v poušti, tak nás do doby, než přijel náhradní, hlídali policisté se samopaly a varovali nás, abychom se moc nerozcházeli.

Je hloupost tvrdit, že všichni Egypťané jsou islamistickými radikály. To je totální nesmysl. Já sám jsem tam potkal většinou normální lidi. Moje žena Eva nakupovala o sto šest, obratně smlouvala s docela příjemným prodejcem koberců a byla nadšená, když za dva krásné kousky usmlouvala dobrou cenu. Je logické, že prodavači suvenýrů a Egypťani pracující v turistickém ruchu o teroristy nestojí, bojí se jich, protože jim berou živobytí.

Přesto však je dobré se pohlédnout po příčinách tamní nenávisti. Také upozorňuji, že islamistický terorismus není záležitostí Arabského jara z roku 2010. Již dříve v červenci 2005 zemřelo při teroristickém útoku v letovisku Šarm aš-Šajch na Sinajském poloostrově 88 lidí. V roce 1997 pak zahynulo 62 turistů při napadení islamisty v Luxoru.

Abych jenom Egypťany nechválil, tak jsem tam setkal s velmi agresivním mladíkem u pyramid v Gíze, který mně dost neurvale vnucoval šálu, a že takovou nosil i Arafat a já ho jistě mám rád a tak si ji musím koupit. No, nakonec nekoupil.

Co je tam tedy špatně? V době, kdy Egypt a okolí ovládali angličtí či francouzští kolonizátoři, tak byly v oblasti pořádek a bezpečno. Když se tam na konci 19. století vzbouřili muslimští fanatici v čele s Mahdím, tak proti nim Angličané poslali vojsko, které je nakonec v roce 1898 u Omdurmanu rozstřílelo. A byl klid. Později však Egypt získal nezávislost a stal se velkým zdrojem zla. Egypťané byli vychováváni v nepřátelství k Izraeli, a jejich prezident Gamal Násir vyhrožoval, že tamní Židy vyvraždí a nahází do moře. Je přirozené, že v takovém prostředí bují sklony k fanatismu, včetně toho islamistického. A tuto atmosféru tam podporovaly i socialistické státy včetně Československa. Byli to komunisté, kteří se tam pokoušeli importovat socialismus, ničili tam místní zavedené struktury, výsledkem byl rozvrat společnosti a také růst islámského radikalismu.

Znovu opakuji, většina Egypťanů působí normálně, ale celá společnost byla dlouho vedena k nenávisti vůči sousední zemi. Současné vedení země se sice snaží ji obrušovat, ale má to bohužel dost těžké.