Ožralý ruský policajt držel pistoli u hlavy českého řidiče

Majitel dopravní společnosti, říkejme mu Pavel, která jezdí s kamiony do zahraničí, přestal posílat svá auta do Ruska a přesměroval je do Španělska. Nepotřeboval k tomu žádné sankce, ale stačil mu strach o život. Ruský strážce zákona totálně zlitý vodkou totiž po něm chtěl s pistolí u hlavy padesát dolarů. Čím dále od Moskvy, tím více je Rusko divokým východem, kde platí pravidla silnějšího a člověk musí počítat se vším.

Kdysi Pavlovi patřila nejen kamionová firma, ale také sám sedal za volant a vyrážel směr východ. Vzpomíná si i na úsměvné příhody. „Jednou jsem jel do Kazaně a měl u sebe automapu z roku 1971 a na ni byl vyznačený most přes Volhu, říkám si, to vypadá na dobrou cestu, jedu. Pak mně zastavili policajti a ptali se kam jedu. Já na to, do Kazaně a oni to musíte jinudy, vemte to zkratkou přes pole, a dostanete se k mostu přes Volhu. Já na to, ale já mám mapu a na této cestě je vyznačený most přes Volhu a do Kazaně je to tudy nejkratší. A oni na to, jéště nepostrojili, tedy nepostavili a to bylo více než dvacet let potom. Takže člověk si musí dávat pozor na ruské vnímání reality.“

Další problematickou záležitostí byl hrozný stav ruských silnic, který se do současné doby příliš nezměnil. „Jo, ta zkratka přes to pole, to byl děs a já se divil, že sem to vůbec projel. Jinak ruské silnice bývají děravé jak řešeto a také člověk jede a najednou zničehonic zmizí asfalt, jede po polňačce a běda když je po dešti, to i kamion zapadne do bahna, ani neví jak.“

Ovšem nejhorší zkušenosti měl s ruskými policajty, tedy pardon, správně milicionáři, protože Rusko se teprve nedávno vrátilo k názvu policie. „Jelikož ruskej policajt mimo Moskvu bere v přepočtu nějakých deset tisíc korun měsíčně při cenách stejných jako u nás, tak si holt musí nějak přivydělat, zvláště když za Jelcina, také výplatu často neviděl. A tak to řeší úplatky, on Vám dá pokutu za nějakou často vymyšlenou hloupost a chce dolary na ruku, samozřejmě bez potvrzení. Chytne Vás jeden, který to hlásí dalšímu na cestě, ten zase dalšímu, a tak si nás předávali. Prostě jsme pro ně byli dojná kráva. Zpočátku to šlo, šoupnul jsem jim dva budvary a to jim stačilo. Pak ovšem zvyšovali nároky a najednou už chtěli třeba i 50 dolarů. Pak jsem jednou řekl ne, platit nebudu, a ten ožralej polda na mně vytáhl pistoli a přitiskl mně ji k hlavě. Tak jsem si řekl dost.

Do Ruska už nejezdím a vracet se sem nebudu. Kdo tvrdí, že bez Ruska se nedá dělat byznys, tak lže. Já se poměrně rychle přeorientoval na Španělsko, i když jsem měl možná štěstí, a sehnal celkem rychle náhradní kšeft. Připouštím, že někdy to může trvat dýl, ale za Španělsko jsem rád. Já už nyní sice sám nejezdím, ale policajti tam a vůbec v celé západní Evropě mé řidiče neohrožují.“

Já na to dodám, že obchody s Ruskem by se neměly zveličovat, protože v roce 2013 se tato země podílela na českém exportu pouhými 3,7%, čili je to v celkovém objemu vývozu zanedbatelný podíl. Pavel s tím souhlasil. „Jistě, také je nutné počítat s tím, že Rusko v regionech ovládá mafie a justice je spojena s organizovaným zločinem. A čím víc je Kreml daleko, tím je to horší. Také jsem jezdil pro jednoho Čecha, kterému tam místní parťák s pomoci zkorumpovaných soudců sebral podíl ve firmě. Neříkám, že v Rusku se nemusí povést obchodní spolupráce, může, ale rizika jsou tam větší než jinde. Dá se tam vydělat ale také lehce přijít o všechno. Na to by Putinovi vlezdoprdélkové neměli zapomínat.“