Finsko samo bojovalo proti SSSR a nevymlouvalo se na to, že jim nikdo nepomohl.

Výmluvy proto neobstojí. Bránit jsme se měli.

Ne každý odlišný názor musí být hned výmluvou🙂

Situace Finska a Československa byla v něčem podobná, jinde se zas lišila. Například zatímco finsko-sovětská hranice měla cca 1300 km (a nejexponovanější část na Karelské šíji myslím do 150 km), německo-československá (po anšlusu Rakouska) měřila přes 2000 km, dalších cca 1800 km tvořily hranice s Polskem a Maďarskem, tedy se státy, které se rozhodně nedaly označit jako přátelské. Těžko se také daly čekat ve střední Evropě čtyřicetistupňové mrazy...

A naprosto odlišná byla i politická situace. Finsko bylo zcela jasně vnímáno jako oběť agrese (SSSR vyloučen ze Společnosti národů, do Finska mířili dobrovolníci i materiální pomoc, i když v malém měřítku), Československo by v případě neuposlechnutí mnichovských požadavků bylo naopak označeno jako původce války. A těžko soudit, jak by se dějiny vyvíjely po rozhodnutí bojovat. Možná bychom na tom byli lépe, nebo by se dnes nepsalo o Benešovi jako o zbabělci, ale jako o avanturistovi, který byl rozhodnutím bojovat zcela odtržen od reality🙂

Rakousko-Uhersko se rozpadnout mohlo, ale my jsme měli zůstat s Rakouskem.

Mi dva dedove vojakovali za Rakouska, oba kolem Vidne. Mamin tata, drobatko mladsi, i za to Rakousko bojoval pokud se nedostal do ruskeho zajeti, posleze do cs. legii, atd. Otcuv tata byl u zeleznic od zakladni skoly, zeleznicari nebojovali. Oba vsak svorne tvrdili ze Cechy maly zustat s Rakouskem (mamin tata) a Pressburgh (Bratislava) s Vidni (tatuv tata).

Zajimalo by mne zda v tech prebendach (posilani zaslouzilych lidi na ruzna mista v risi) byl nejaky system. Ono, totizto, kazde slechticke sidlo melo v kazde vesnici silny vplyv na rozvoj celeho okoli.

To že byl Beneš kontroverzní politik, tak to s Vámi souhlasím. Šanci na smysluplnou obranu jsme ztratili anšlusem Rakouska, územní nároky nemělo jen Německo, ale i Polsko a Maďarsko. Zadrželi bychom útoky na nějaký čas, pak by naše armáda musela ustupovat na Slovensko. Německo mělo největší převahu v letectvu, hlavně stíhacím.

Tisicilete Ceske Kralovstvi bylo dostatecnou prekazkou nemecke rozpinavosti. Ta byla na koni v momente to Kralovstvi bylo kratkozrace - a nebojim se to rict - zlocinecky rozkotano zevnitr.

Slovanská karta v Benešově politice měla své místo. Stalin Beneše dlouhodobě sledoval a tohle o něm věděl a okamžitě toho využil a k tomu vycházela vstříc i sovětská politika. Stalin rozpouští Komunistickou internacionálu a místo toho zdůrazňuje slovanský charakter Ruska, velmoci, která vede válku s Německem o záchranu Slovanstva. To samozřejmě padalo na úrodnou půdu u Beneše a i v rámci české politiky v exilu. Spojenecká smlouva mezi Československem a Sovětským svazem z roku 1943 byla vrcholem Benešova diplomatického úsilí. A záštita tak silného partnera se oproti odmítavým stanoviskům západních spojenců jevila jako nesmírně výhodná. Ve skutečnosti jsme se vrhali do náruče, ze které bylo téměř nemožné se vytrhnout. SSSR si totiž spolupráci představoval jako politicko-hospodářské propojení obou států, přičemž nikoho nenechával na pochybách, kdo v něm bude hrát první housle. O tom, jak si představoval nevměšování, svědčil fakt, že již 29. června 1945 mu Československo postoupilo Podkarpatskou Rus, tvořící součást první republiky, jež se tak stala Zakarpatskou oblastí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Vazalská role ČSR vyvrcholila v roce 1947, tedy ještě před únorovým převratem, odmítnutím naší účasti na Marshallově plánu. Smlouva ještě před koncem války posloužila jako vzor pro smlouvy SSSR s Polskem a Jugoslávií, v roce 1949 s Maďarskem a následně se všemi ostatními státy rodivšího se východního bloku.

To je zase "historický konstrukt". Co by? Kdyby?....

Po bitvě je i zigler generál. Opevnění nebylo dobudováno a to co bylo, nebylo výzbrojeno, některé úseky byly zcela bez opevneni. Obrana by se odehrávala zcela na území s převahou německého obyvatelstva...tedy problemy s gerilovou valkou v zadech. Žádná podpora spojenců, ani politická, ani materiální. Konkurenc schopné letectvo defakto neexistovalo. Ani v případě plného vyzbrojeni obranná doktrína nepočítala s odražením nepřítele, ale několikaměsíčním zadržováním s řízeným ústupem do vnitrozemí a zapojením spojenců.

V naší armádě byli mladší důstojníci a starší, kteří pamatovali první světovou válkou. Mladší důstojníci byli pro budování tankové armády a letecké armády vybudovat dálnice a po nich v případě války přesouvat vojenské jednotky. Vést válku útočnou. Druhá strana byla pro pevnosti a vést válku poziční a obranou. Budovat pevnosti a první etapa pevností měla skončit v roce 1948. Přesto naše armáda byla v roce 1938 armáda připravena na válku. Měla moderní zbraně lehké tanky, které nacistické Německo vyrábělo a používalo do konce války. Německo v té době nemělo armádu připravenou na válku a Hitler blufoval. Jeho generálové to věděli. a chtěli jej odstranit. Vždyť Německá tanková armáda nedojela z Bavorska do Vídně a musela se naložit na vlaky a dovést po kolejích do Vídně. U nás se perfektně vyzbrojila. Válka s Polskem nebylo nic pro Německou armádu excelentního a hodně jim pomohl útok SSSR na Polsko. Stejně tak válka ve Francii nebylo nic oslnivého. Francie měla lepší tanky, které nedokázaly německé tanky prostřelit. Co zde totálně selhalo bylo francouzské velení, které si nadělalo do kalhot

V době před Mnichovem Beneš svým příkazy udělal v pohraničí naše četnictvo bezzubé. Zakazoval jim zasahovat, vyzýval je k tomu, že nemají provokovat, za všech okolností zachovat, klid. Podporovat někoho žvaněním to umí každý, ale podpořit je finančně to ne, to by si mohlo Německo špatně vyložit. Takže odmítal podpořit v pohraničí Sociální demokracii, která byla proti nacismu a byla pro republiková a ve své době byla silnější než SDP. To, že SPD dostává miliony z Německa a pro peníze si chodí na velvyslanectví Německa to věděl. Měl tato hlášení na stole. Jeho reakce nezasahovat , neprovokovat Německo. Místo toho, aby si dupnul a ukázal, kdo je pánem v pohraničí to ne. Henleinovci věděli, že je slaboch a mistrně toho využívali.

Konference v Locarnu se týkala jak Česka, tak i Polska a zástupci těchto států neměli právo se účastnit jednání, která se jich týkala jak všeobecně, tedy jednání o otázkách vstupu Německa do Společnosti národů a odzbrojení, tak i bezprostředně, tedy jednání o francouzských garancích a arbitrážních smlouvách, a byli odkázáni na rozpravy neoficiální. Beneš čekání na den pozvání nevydržel a již ve středu 7. října byl v Locarnu. Jednal mimo probíhající jednání k tomu nebyl nikdy vpuštěn. Do Prahy posílal depeše plné optimismu, jak se mu daří jednání a jak jej mají všichni mají rádi a ve finále vyjednal velké nic. Pouze k podpisu závěrečného ujednání byl s Polskem pozván a Locarnská konference byla porážka československé diplomacie. Od konference v Locarnu jsme neměli mezinárodně uznané hranice. Beneš se spokojil s tím, že o případný sporech rozhodně arbitráž

V září 1926 tedy za významného přispění ministra Beneše bylo Německo přijato za člena Společnosti národů a Beneš německému delegátu uvolnil své místo. Myslel si bláhově, že Německo získá na naši stranu, že jeho snahu uznají.

K podpisu musí být vždy dva. Zde nebyli. A právě díky Společnosti národů Beneš zjistil, že co nám začíná hrozit. Ihned jak se vrátil z jednání svolal členy generálního štábu, na kterém se rozhodlo o výstavbě opevnění a začal proto shánět peníze.

Na rozhodování o odstoupení pohraničí nemělo Československo žádný vliv. Buď to přijmeme nebo ne. Když ne, tak Německo mělo právo nás napadnout a Československo by bylo obviněno, že k vůli nepřijetí Mnichovské dohody začala II. světová válka. A města jako Žatec by byla v současnosti v Německu. O tom jak dopadne únor 48 rozhodli občané ve volbách 46 a svým přístupem v únoru 48, kdy hrozili generální stávkou a městy procházely davy ozbrojených dělnických milicí. Těch 5000 vysokoškoláků kteří šli na Hrad to nemohli zachránit. Teď je módní na Beneše kydat hnůj. Jak si se zapomíná, že jsem měli vládu. Pravda vlády se u nás tak často měnili, že evropské vlády nevěděli komu vlastně mají volat, a protože Beneše znali všichni tak volali jemu a na něj házeli všechny problémy.

Dne 15. září 1938 Beneš tajně vyslal do Paříže svého osobního emisara – ministra sociálních věcí v Hodžově vládě Jaromíra Nečase s nabídkou, že Československo je ochotno postoupit území čtyř až šesti tisíc čtverečních kilometrů asi s půl druhým až dvěma miliony obyvatel. Proč to Beneš udělal??? Snažil se vyhnout válce s Německem nikoliv kvůli porážce, ale proto, že ani čs. vítězství nedávalo záruku, že republika bude obnovena v původních hranicích. Podle Beneše bude lepší, když se to (tj. ztráta území) stane bez války. Zvlášť nastane-li situace tak, že za ni bude možné svalit odpovědnost na cizí vlády. V memorandum pro ministra Nečase prezident psal “ Je nebezpečí, že ve chvíli, kdy připustíme princip, nakonec oni ustoupí Hitlerovi a dají všecko. “ Tedy místo čtyř až šesti tisíc kilometrů čtverečních veškerá území, na kterých žije více jak 50 procent německého obyvatelstva . Dne 5 října 1938 z Paříže poslal čs. velvyslanec Osuský, dopis, ze kterého vyplývalo, že Francie se pro svůj zrádný postoj rozhodla na základě doručení Benešova dopisu Jaromírem Nečasem.