Doba, kdy se lidská přirozenost ukázala v plné nahotě. Copak lůza, ta je stejná vždy, ale jak si na V. Burianovi smlsli W+V, to je teprve zajímavé.

Doba, kdy jste se musel trochu ušpinit, pokud jste chtěl dělat užitečné věci. Nakonec nejlépe z toho vyšel O. Nový, i když jeho žena odnesla válku propuknutím schizofrenie, což také není žádná výhra. Toho ani komunisté obvinit z kolaborace nemohli.

Slušelo by se zmínit, jakou roli v tom hrál Jaroslav Marvan.

Aktivní asi žádnou, sám byl rád, že může hrát a nikdo se moc nerýpá v jeho chování za války. Nakonec, všichni chtěli hlavně hrát.

Hezky napsáno. Rád chodím kolem Burianovy dejvické vily, nedaleko Arcibiskupského semináře a vždy tam na něj zavzpomínám. Kolik radosti rozdal a jak smutně skončil. A bohužel nebyl sám. Ještě hůř dopadl např. režisér Jan Sviták - toho rozvášněný dav vyvlekl jen ve spodním prádle, hnal ho ulicí a nakonec ho zastřelil rudoarmějec. Zřejmě (ono se to už dnes těžko dokáže) za tím také byla snaha skutečných kolaborantů, zastřít své vlastní činy. Opravdu, závist a nenávist nepatří do emocionálního arzenálů slušného člověka.

Děkuji Vám za skvělý blog! Vlasta Burian je člověk, který rozdává lidem radost i v jednadvacátém století. Proč zrovna jeho musel na závěr života potkat tak šílený osud? Vždycky mě mrazí z pomyšlení, jak snadné je zničit úspěšného člověka.

Jeho hlavní provinění spočívalo v tom, že byl úspěšný a bohatý.

To Češi neodpouštějí

Díky!

Napsal jste to dobře: byli i jiní /a skuteční kolaboranti/, ale Vlasta Burian prostě byl vidět...

Nemohu jinak, než dát palec a karmu

Jsou témata, kdy s Vámi souhlasím, což je umocněno i tím, že Vlasta Burian, nikoliv byl, ale je můj nejoblíbenější herec.