Maďarsko si zaslouží za uprchlický plot velké uznání

Na rozdíl od Řeků se Maďaři postavili ke střežení vnějších hranic Schengenu čelem a snaží se bránit přílivu nelegálních imigrantů. Na druhé straně mně vadí i nějací samozvaní dobrodruzi, kteří chtějí svévolně uzavírat hranice.

Kritika Maďarů za postavení plotu na svých hranicích se Srbskem je pořádně pokrytecká. Už dříve ze stejného důvodu postavilo podobný zátaras na svých hranicích s Marokem Španělsko a nikomu to nevadilo. Obě země si naopak zaslouží uznání za zodpovědný přístup ke střežení vnějších hranic schengenského prostoru. Když navíc pozoruji některé tzv. uprchlíky, kteří házejí na maďarské policisty kameny, zápalné láhve apod., tak pochybuji o tom, že tito lidé utíkají před nebezpečím. Spíše touží po „sladkém životě“ na Západě, který jim slibují převaděči a bohužel neprozřetelně také někteří evropští politici, jako například německá kancléřka Angela Merkelová.

Mně proto vadí spíše Řecko, i když od tamní komunistické vlády se nic jiného čekat nedá, a Itálie, které rezignovaly na ostrahu společných schengenských hranic. Nelíbí se mně také přístup Srbska a Chorvatska, které v podstatě nechávají imigrantům volnou ruku. 

Nemám nic proti pomoci lidem, kteří se bez vlastní viny dostali do nouze, a sám to dělám. Ale já nepovažuji za potřebné násilníky porušující zákon a útočící na strážce zákona. Ty okamžitě posílejme zpátky do jejich zemí.

Na druhé straně zákony se musí dodržovat obecně. A to platí i pro odpůrce imigrantů. Není možné, aby nějaké nikým nevolené spolky dávaly ultimáta demokraticky zvolené vládě, že musí uzavřít hranice, a když to neudělá, tak prý to provedou samy. Já současný Sobotkův kabinet nepovažuji za ideální, ale vzešel z demokratických voleb. A pokud tady někdo hodlá brát právo do svých rukou a porušovat jej, pak ať policie tvrdě zakročí, jak proti násilí přistěhovalců, tak i proti těm, kteří by chtěli svévolně obsazovat hranice.

Předseda ODS Petr Fiala to řekl jasně, problémy s imigranty nemohou být důvodem k omezování lidských práv a svobod. I když některé síly by toho jistě rády zneužily, ale dovolit se jim to nesmí. Něco podobného dělalo kdysi v Německu NSDAP, že vysílalo do ulic bojůvky, které údajně měly chránit veřejný pořádek, ale ve skutečnosti teorizovaly své protivníky. Jak to skončilo, víme. A u nás nikdo nácky napodobovat nesmí a nebude.

Českou republikou prochází malé množství uprchlíků, pro které ani nejsme cílovou zemí. Nějaké mohutné vojenské manévry na hranicích by tedy byly kontraproduktivní. Spíše bychom měli vyslat naše vojáky a policisty na pomoc Maďarům, kde by byli užitečnější.

Člověk také nesmí dát protivníkovi najevo, že se ho bojí. Naopak mu musí dát na vědomí, že má nad ním převahu. Za II. světové války se mně líbili Angličané. Ti v Londýně i v jiných městech čelili německému bombardování, ale snažili se žít normálně, jak to nejvíc šlo. Chodili do kin, divadel, hospod za zábavou a dělali jako by žádná válka nebyla. A to je lepší než strach.