Levičácké kecy, pro padesátníky práce je

Spíše jde o lemplovství a neschopnost. Nedávno někdo napsal, že pro lidi, kterým je padesát let a víc, nejsou volná místa. To je velká lež, a mohu to snadno doložit. Kdo chce, práci najde.

Tyto nesmysly šíří hlavně komunisté a jim podobné existence. Prý, jak je současná společnost hnusná, že si nehledí starších lidí, a ti, kterým je padesát a více let, jakmile ztratí práci, tak nemají šanci si najít novou. Je to bohužel často a hodně omílaný blud. Jenomže, já na osudech konkrétních lidí mohu doložit, že to není pravda.

Už dříve jsem popisoval příběh šedesátiletého muže, který nastoupil jako řidič autobusu v českobudějovickém dopravního podniku. Místa řidičů autobusů, trolejbusů atd. jsou volná u dopravců v celé České republice. Ti dokonce nechávají adepty na tyto profese udělat si potřebné řidičské oprávnění na vlastní náklady. A nejsou to malé sumy, jedná se o desetitisíce korun. Stačí se podívat také na webové stránky dopravních společností. Prakticky všechny nabízejí na zmíněných pozicích základní plat minimálně 30 tisíc korun plus další zajímavé benefity. Ta práce je perspektivní, bezdůvodné předčasné propouštění nehrozí. O nové řidiče je opravdu nouze.

Dalšími pracovními možnostmi, kde rovněž nehledí na věk, jsou místa prodavačů či skladníků v různých hyper a supermarketech. Volných je jich také dost. Stačí se podívat na internet, který je plný nabídek. U některých firem berou prodavačky i 20 tisíc korun měsíčně.

Netvrdím, že tito lidé nemohou mít problémy s hledáním práce. To ano, ale jako se říká, kdo hledá najde.

Spisovatel blahé paměti Pavel Tigrid dělal kdysi v emigraci ve Státech jeden čas barmana. U nás jsem byl svědkem toho, jak nějaká paní, asi ve věku o němž tady píši, v jednom českobudějovickém supermarketu přesvědčovala vedoucího, aby ji dal razítko pro úřad práce, že ona tam prodavačku dělat nechce.

Ono i za socialismu to s prací nebylo jednoduché. Sice byla pracovní povinnost, jenomže, když si chtěl člověk vydělat peníze, tak si nemohl moc vybírat. Jeden známý nastoupil do uranových dolů v Rožínce a tam se tehdy braly opravdu velké peníze. Jiný kamarád dělal v kanceláři v jedné fabrice v Hrušovanech u Brna a od manželky dostal jednoho krásného dne ultimátum, že ona s ním a dvěma dětmi za sedmnáct stovek měsíčně nebude, protože se to nedá. Tak pak začal jezdit s náklaďákem.

V současné době je pracovních příležitostí dost. Koronavirová krize sice může s pracovním trhem zamávat, ta však nebude trvat věčně. Kdo je skutečně v nouzi, vezme jakoukoliv práci, ale je patrné, že někteří jedinci mají spíše přehnané ambice.