Komunistický udavač poslal moje prarodiče do Osvětimi

Tak včera odpoledne jsem potkal u nás v Budějcích Na Sadech Viktora, mého dobrého židovského kamaráda, a on hned, Honzo pojď se mnou na panáka, dneska musíš. Nechtělo se mně, ale nakonec se dal přemluvit.

Tak jsme si sedli do jedné příjemné hospůdky, nebyly to Masné krámy, páč Viktor má raději plzeňské než Budvar. A pak jsem se dozvěděl, tu smutnou věc. Včera 9. února 1944 zahynula jeho babička v Osvětimi, takže to od té nešťastné události uplynulo 75 let. Ovšem Viktor to stále těžce nese. „Moji mámu stačili ještě děda a babi poslat do Anglie, to bylo v rámci akce Sira Nicholase Wintona, a pak se přestěhovali z Plzně do Brna. Oni totiž nebyli nějak náboženský aktivní, ve svých papírech měli uvedeno, že jsou bez vyznání, svatbu měli jenom na radnici a také se hlásili k české národnosti. Slavili také Vánoce. A tak si mysleli, že se v Brně schovají. Děda tam nastoupil jako úředník ve Zbrojovce a zpočátku to vypadalo slibně. Jenomže pak je udal na gestapu jeden člověk. A oni šli přes Terezín do Osvětimi, a ani jeden nepřežil.

Na toho udavače jsme přišli asi jedenáct let po válce. V květnu pětačtyřicátého utekl někam na Mostecko, změnil si jméno a stal se z něho okresní bolševický papaláš. Jenomže v té době už byl mrtvý, zemřel několik měsíců před tím. Mám však obavy, že bychom stejně nic nezmohli, a protože on byl soudruh a my měli cejch buržoazních živlů,“ přiblížil svůj smutný rodinný příběh. „To je mně moc líto, a mohu říci, že ten gauner nebyl jediný, takových vlastizrádců a udavačů se dalo po válce ke komunistům hodně, byla to cesta, jak se vyhnout trestu za kolaboraci,“ říkám.

Je vidět, že Viktor i po tak dlouhé době z té události otřesený. Kdysi jsem četl o jednom výzkumu psychologů mezi pozůstalými po holocaustu a poznamenány tímto nejhorším zločinem v dějinách lidstva jsou podle něj další tři generace potomků. „To bylo něco šíleného, když nacisté vraždili lidi jenom proto, že byli Židé. Upřímně řečeno, Češi, pokud nešli odboje a normálně pracovali, tak válku v drtivé většině přežili bez problémů. Kolik se jich zapojilo do odboje, tak deset tisíc? Víc určitě ne. Uvádí se, že okupace zahynulo podle nejnovějších historických výzkumů 343 tisíc Čechoslováků, z toho ovšem bylo 270 tisíc Židů. A když se moji prarodiče z otcovy strany (také Židé), vrátili po válce z lágrů domů, tak na přivítanou zaslechli od českých sousedů: „Panebože, ti zas…í židáci jsou zpátky. Nechci říc, že by se k nám Židům chovala za války většina Čechů hnusně, oni nám neškodili, ale ani nepomáhali. Byli k nám lhostejní, nezajímali jsme je. A když někdo šel po ulici se žlutou židovskou hvězdou, tak jeho známí často přecházeli na druhou stranu, aby se s ním nemuseli potkat, To byli zbabělí Češi,“ míní Viktor.

„Myslím si Viki, že si vůči Čechům nespravedlivý, Mám za to, že v odboji jich bylo víc než deset tisíc, a museli bychom to porovnat s odbojem a kolaborací v jiných zemích, abychom byli objektivní,“ oponuji a dodávám. „Je pravdou, že Němci u nás používali taktiku cukru a biče, na jednu stranu tvrdé represe a zvláště po atentátu na Heydricha, ale na straně druhé posílali dělníky na rekreaci, například do Luhačovic. Ano, nebylo to z nějakého altruismu vůči Čechům, ale čistě z pragmatismu, oni potřebovali, aby zbrojovky jely naplno. Také je pravdou, že vůči jiným národům Polákům, Ukrajincům nebo Rusům se chovali daleko hůř.“

„Dobře Honzo, tak se podívejme třeba na počet držitelů titulu Spravedlivý mezi národy. Nadává se na Poláky, jací to byli udavači a antisemité. Také je to pravda, Jenomže mezi nimi je 6683 lidí, kteří dostali toto ocenění za pomoc Židům, mezi Ukrajinci 2619 a mezi Čechy pouhých 118. To rovněž o něčem vypovídá, A také polský odboj vytvořil speciální organizaci na záchranu Židů. Češi nic takového neměli.“ Na to já odpovídám. „Ano to je pravda, jmenovala se Žegota, a zachránila minimálně dvě stě tisíc Židů. A proč Češi nic takového neměli? To se přiznám, jsem nějak podrobněji nezkoumal. K tomu teď nic neřeknu.“

„Ale abych byl objektivní, onen udavač udal dědečka a babičku také protektorátní policii a tam to založili do spisů a nechali být.“ Na to já. „No tak vidíš, to musel udělat konkrétní člověk, nějaký slušný policejní důstojník, a o jeho činnosti se po válce možná ani nevědělo, protože si to nechal pro sebe. Stejně tak mnozí pošťáci, kteří ničili udavačské dopisy, byli hrdinové. A takových neznámých hrdinů jistě nebylo málo. S udavačskými dopisy to také nebylo tak jednoznačné, mnohé z nich posílal gestapu odboj a byly v nich falešné informace typu, například ve Zlíně jsem viděl Frantu Nováka, který ovšem už byl ve skutečnosti půl roku v Anglii u naší zahraniční armády. Cílem bylo jimi zahltit gestapo a odvést jeho pozornost od skutečných problémů.“

 Pak mu ještě říkám „a jak to máš s Němci?“ „Teď už je to lepší, beru to tak, že ne všichni Němci mohou za nacismus, koneckonců měli také své české pomahače, ne všichni Rusové mohou za komunismus a tak dále. Dřív, když jsem někde slyšel němčinu, tak mně bylo hrozně zle, a jednou jsem musel odejít z hospody, kde seděla nějaká německá skupina, ale to už je pryč. A ještě ti povím jednu takovou perličku. Život není černobílý a není to o tom, zlí nacisté a hodní ti ostatní. Jeden můj vzdálený strejda, samozřejmě tako Žid, emigroval v roce 1940 do Sovětského svazu a on čekal, že ho Rusové přivítají s otevřenou náručí. Oni ho však místo toho zavřeli do gulagu za nelegální přechod hranic. Gulagy byly prakticky stejné jako německé koncentráky, akorát neměly plynové komory, Říkal, že z jeho transportu zemřela většina lidí během několika měsíců kvůli drsnému prostředí na Sibiři, hladu a nelidským pracovním podmínkám. On měl štěstí, že pak se mohl přihlásit ke Svobodově armádě do Buzuluku. Jinak by také zemřel. Při příjezdu vážil necelých čtyřicet kilo, takže ho museli dát v nemocnici nejdřív dohromady, Ale také měl štěstí, protože Rusové v některých případech vydávali uprchlé Židy Němcům. Holt platil pakt Molotov – Ribbentrop.“

Panáků prokládaných dobře ošetřenými plzničkami jsme urazili opravdu dost, on důvod jaksi byl, babičku bylo potřeba pořádně zapít, ona si to zasloužila. Můj židovský kamarád čte mé i jiné blogy, diskusí pod články se sice neúčastní, ale také je sleduje, a o některých diskutujících prohlásil, že jsou to výstavní antisemité. „Myslím si ale Honzo, že jsi to přehnal, když si chtěl mazat všechny příspěvky, kde by se psalo Židé s malým ž, ale na druhé straně  Tě chápu, protože jistý člověk píše pokaždé Židé s malým ž, i když se zmiňuje o národnostní skupině, a to jenom proto aby nás ponížil a urazil.“

Ano pžiřznám se a nemám stím problém. Včera k večeru jsem dorazil ve velmi bojovné náladě a také jsem to dal najevo. Antisemity jsme nikdy rád neměl, nemám a mít nebudu. Howgh.