Komunisté nám ukradli Šumavu, listopad 89 ji lidem vrátil

O víkendu jsem byl shodou okolností na Šumavě, a to na Bučině, která leží asi půl kilometru od německých hranic. Jsem rád, že se nyní mohu volně toulat svoji drahou Šumavou a to i na bavorské straně.

Na Bučině jsem se zúčastnil křtu vynikající knihy Historie zaniklé obce Bučina (Buchwald) od Lenky Klímové, ale o ní budu psát později.

Šumavu miluji, a pokud mám volno, rád tam vyrážím. V létě se toulám zdejšími půvabnými hvozdy, v zimě ji brázdím na běžkách.

A jsem rád, že už nám komunisti nevládnou, protož rudí zločinci ukradli lidem Šumavu, zničili mnohé vesnice jako Bučinu nebo Knížecí Pláně, zadrátovali ji a její nejkrásnější partie lidem zakázali. Kdysi jsem viděl obrazovou publikaci, kde byla fotografie Prášilského jezera. To stejně jako jezera Laka a Plešné leželo v pohraničním pásmu a turisté k nim nesměli.

Na hranicích řádila pohraniční stráž, která často vraždila i neozbrojené lidi, kteří chtěli odejít za svobodou. Byla to zlá hnusná doba a odporný komunistický režim, který nechal postavit příšerné drátěné překážky proti vlastním lidem, Šumavu zdevastoval a lidem jí vzal.

Proto jsem rád, že do zaniklých obcí jako je Bučina, kde kdysi žilo i téměř 400 obyvatel, se vrací život. V roce 1992 tam potomci původních německých obyvatel z rodiny Fastnerů obnovili kapličku a před pár lety na místě původní Pešlovy chaty vyrostl hotel Alpská vyhlídka, kde jsem byl ubytován a bylo to tam moc skvělé. Jedna paní, Češka, která se provdala do Německa a žije v asi pět kilometrů vzdáleném bavorském Finsterau, mně řekla, že v tomto hotelu bývají perfektní česko-německé Silvestry. Inu normální lidé na obou stranách hranice si rozumí, přátelsky se stýkají a nechtějí být oddělení drátěnými zátarasy.

V sobotu bylo pěkné počasí a na horách byly stovky cyklistů a turistů. Lidé na kolech bez problémů přejíždějí mezi Českou republikou a Německem a to je dobře. Jsem rád, že pohraničníci se psy už jsou minulostí, železná opona je na Bučině už jen jako muzejní exponát a já se mohu volně toulat milovanou Šumavou. Mám ji opravdu moc rád.

Mimochodem jeden mladý asi třicetiletý muž, se kterým jsme se dívali na ukázku bývalých hraničních zátarasů, tak dal najevo své rozpoložení velmi razantně: „Za tohle měli komunisté viset.“ K tomu není co dodat, i když já takhle radikální nejsem.   

Na krásné Šumavě

Na krásné Šumavě, tam víska je malá,
po dosti dlouhý čas, je mnou opuštěná.
Však přece vzpomínka zůstala v mém srdci,
že já na Šumavu zapomenout nechci.

R: Však tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavěnce,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavěnce.

Když slunko zapadá za hory a lesy,
větřík si pohrává s českými pralesy,
Jak milo útulno v té malé dědince,
nevyměnil bych ji ani za tisíce.

R: Jak tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné zelené Šumavěnce,
Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá,
v krásné té Šumavěnce.