Buď hrdým Polákem, ale i českým občanem

Polská menšina rozjela zajímavou kampaň k letošnímu sčítání lidu. Hlásit se k polské národnosti je In. To je velký rozdíl například proti kampani za moravskou národnost, která staví na negaci.

Je jasné, že ve slezském Těšínsku, kde žijí desetitisíce Poláků, se nachází i velké množství smíšených česko-polských manželství. Ty vychovávají své děti dvojjazyčně, a to je dobře. Je v tom duch tolerance místo zhoubné národnostní nesnášenlivosti. Protože jak praví známé přísloví, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem. I čistě české rodiny nechávají své děti učit polštině. Polsko výrazně obohatilo evropskou kulturu. Hudební skladatel Fryderyk Chopin, spisovatel Adam Mickiewicz, režisér a držitel Oscara za přínos pro světovou kinematografii Andrzej Wajda a mnozí další jsou toho důkazem. K mým oblíbeným autorům patří nositel Nobelovy ceny za literaturu Henryk Sienkiewicz a říkám si, že číst jeho skvosty, jako Ohněm a Mečem, Potopu či Pan Wolodyjowski v polském originále, musí být zážitek. A všichni Ti, kteří se na Těšínsku učí polštinu tuto možnost mají.

Není problém být Polákem a zároveň loajálním českým občanem. Asi nejznámějším příkladem je zpěvačka Ewa Farna, která se hlásí k polské národnosti a je zároveň občankou České republiky. Zpívá polsky a česky, vystupuje u nás i u severních sousedů, kde je rovněž velice populární. Znalost polštiny jí umožňuje oslovit desítky milionů Poláků. Polská menšina je nekonfliktní, otevřená, loajální k českému státu a obohacuje region. Soužití Čechů a Poláků, kteří si zachovávají svoje kulturní specifika, svoji individualitu, může sloužit jako vzor tolerance.

Kampaň za to, aby se lidé přihlásili k polské národnosti je pohodová, pozitivní. Ve stylu buďte hrdými a sebevědomými Poláky, kteří žijí v České republice. Vždyť se můžeme pochlubit i významnými osobnostmi, již zmíněná Ewa Farna je toho důkazem. Ano, i mladí lidé se hlásí k Polsku a nehodlají se starými historickými událostmi. To je také rozdíl proti agitaci za moravskou národnost, která je postavena na na zbabělé ubrečenosti ve stylu, podívejte se na to, jak nám chudáčkům Moravanům všichni ubližují. A místo poukazování na to, čeho všeho pozitivního Moravané dosáhli, se zbytečně až nenávistně vymezuje vůči jiným.

Těšín býval kdysi jedním městem. Krásně o tom zpívá Jarek Nohavica, který má mimochodem rovněž kladný vztah k Polsku, kde je velmi oblíbený, v písni Těšínská. „Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě, u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě, moje nevěsta by byla dcera ševcova z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova, kochal bym ja i pieščil, chyba lat dwieščie.“ Mohly to být krásné časy. V roce 1918 však vznikly Český Těšín, kterému připadly nádraží a továrny, a polský Ciesziyn s historickým jádrem.

Je logické, že mnoho obyvatel Českého Těšína i přesto zůstalo Poláky. Nedívejme se zpátky do minulosti, kterou nezměníme, ale žijme současností a mysleme na budoucnost. Je dobře, že hranice mezi oběma městy de facto po vstupu obou zemí do schengenského prostoru zmizela. Lidé se mohou bez zbytečných překážek a hraničních kontrol navštěvovat, jezdit za prací, za zábavou atd. A také se hlásit k polskému národu a zároveň žít v České republice.

https://www.youtube.com/playlist?list=PLUhBnUMhZItZK2QYcW7uLBWk49pVc0W6P

https://www.idnes.cz/kultura/hudba/ewa-farna-cesky-polsky.A140611_184247_hudba_vdr