Směřujeme na jih po pobřeží. Chceme na pár dní do Granady, ale letošní zima se protahuje. Původní plán byl cesta přes město Guadix, ale ranní teploty které hlásí města pod Sierrou, nás nutí měnit trasu.
Projíždíme plastikovou zemí od Almerie po Motril. Plastiková země proto, že od samotné pláže až po horský pás není nic jiného než souvislá plocha f?liáků, ve kterých se pěstují rajčata a papriky pro celou Evropu. Mezi igelitem občas vykoukne nějaká vesnice nebo město, jako ostrůvek v mléčně bílém moři. Není tu příliš co k vidění, ale je tu alespoň tepleji.
Po noci strávené v jednom malém městečku, na pláži hned vedle f?liáku, sjíždíme k přístavnímu městu Motril. Parkujeme na velkém parkovišti v klidném městečku Torrenueva. Zdejším plážím se někdy přezdívá granadská pláž, protože do Granady je tu už co by kamenem dohodil. Tedy pokud by uměl hodit dost vysoko. Dáváme si oběd. Přežene se další přeháňka, která sice trvá sotva půl hodiny, ale je celkem intenzivní.
Stoupáme po dálnici směrem do hor, krajem dolní Alpujarras a potom podél řeky Rio Guadalfeo, na které je impozantní přehrada Embalse de Rules, k městu Órgiva. Oblast, která je nazývána Alpujarras, se táhne jižním úbočím pohoří Sierra Nevada prakticky až po Motril.
Alpujarras je známé především pro svůj specifický ráz, který je dosti odlišný od okolních oblastí. Již od přelomu prvního tisíciletí byla tato úrodná oblast osídlena maurskými muslimy, kteří hospodařili nejen ve výjimečně úrodných oblastech dolní Alpujarras, ale dokázali díky obdivuhodnému zavlažovacímu systému a velmi sofistikovanému zemědělství obdělávat s vysokou efektivitou i vysoko položené oblasti a strmé jižní svahy pohoří Sierra Nevada. Ti zde zůstali i po dobytí Granadského království na konci 15.století a byli přinuceni konvertovat ke katolickému vyznání. Tito konvertité byli nazýváni Moriscos. Je celkem pochopitelné, že si v této izolované homogenní společnosti i přes násilnou konverzi udrželi jak svoji víru, tak další složky kultury, jako řeč, oblékání, architekturu a samozřejmě i techniky hospodaření. To se ovšem brzo stalo trnem v oku církevní správě a tak granadský biskup požádal o pomoc španělského krále, jímž byl tou dobou už Filip II. a počalo období těžkých represí. Do rodin byli přidělováni Španělé ze všech koutů království, aby se jednak naučili techniky hospodaření, ale hlavně dozorovali a podávali hlášení o všem "nekatolickém". Represe došli až tak daleko, že po vyhlášení pragmatické sankce Filipem II. vypuklo v roce 1568 obrovské povstání, které trvalo téměř tři roky a je některými historiky označováno za jeden z nejkrvavějších konfliktů 16.století. Bylo však potlačeno a na 80 tisíc Moriscos bylo násilně rozmístěno po celém Pyrenejském poloostrově. Techniky maurského zemědělství se nakonec téměř vytratili, ale krajina i architektura nese dodnes stopy této kultury.
Zastavujeme na odpočívadle, které je výchozím místem naučné stezky po stopách hornictví v Orgivě. Stezka vede strmě do kopce a má několik kilometrů, které museli denně Orgivští horníci absolvovat. Těžba minerálů je zde patrná již od dob Féničanů, ale svého největšího rozkvětu dosáhla v 19.století a intenzivně pokračovala až do posledních desetiletí století 20. K našemu překvapení pokračuje dodnes, takže po několika kamionech, které překládaly vytěžený materiál ještě v osm večer pár metrů od naší dodávky, jsme se rozhodli změnit místo nocování. Chtěli jsme sestoupit až k řece Guadalfeo, kde je jedna z několika komunit kolem Orgivy, které místní nazývají hippie. Po tmě však v labyrintu cest, políček a zahradních domků se brzy totálně ztrácíme. Motor už vaří od hodinové jízdy na jedničku, doplňované otáčením mezi olivoněmi. Nakonec naprosto vyčerpáni zaparkujeme na prvním možném místě a téměř okamžitě usínáme. Na autě je už několik šrámů, po dnešku však první odřenina o kaktus!
Místo které nás v noci potkalo, se ukázalo jako příjemné parkování mezi starými eukalypty a tak tu nakonec zůstáváme další dvě noci. Nejen město Orgiva, ale i údolí řeky Chico a řeky Guadalfeo jsou jako stvořené k procházkám.
Konečně se zlepšila alespoň na dva dny předpověď počasí pro Granadu a tak ještě s jednou rodinou, se kterou jsme se v Orgivě spřátelili, vyjíždíme na druhou stranu Sierry Nevady. Po krátké zastávce u lázeňského města Lanjarón, proslulého vynikající vodou a výrobou alpujarrského jamónu, vjíždíme do jedné z nejkrásnějších a nejpříjemnějších metropolí Evropy - Granady. Je velmi slunný víkend a ve Valencii vrcholí Fallás, takže tradičně mnoho místních se vydalo na dovolenou, aby se vyhnuli ruchu. Fallás jsou již dnes spíše atrakcí pro turisty, než významný svátek pro obyvatele Valencie a tak je Valencie plná turistů z celé Evropy a vypadá to, že v Granadě je polovina celé provincie Valencie. I přes ty davy je zde však krásně.
