Rudé memento aneb další „promarněná“ pieta

Koncem minulého týdne jsem měl tu čest se již podruhé zúčastnit pietní akce u Rudé věže smrti v Ostrově u Karlových Varů konané pod záštitou Konfederace politických vězňů v rámci Jáchymovského pekla. Genius loci daného místa, jemuž dominuje vysoká věž z rudých cihel – součást prostor bývalé třídírny radioaktivního smolince, jež připravila o život, zdraví a ideály mnoho tzv. vězňů svědomí – na člověka dýchne neopakovatelnou atmosférou. Tu barvitě dokreslují pamětníci, kteří se sem navzdory pokročilému věku každoročně v hojném počtu scházejí, aby uctili památku těch svých kamarádů, již svůj zápas se zrůdnostmi komunistické moci prohráli. Pozorný pozorovatel přitom nemůže zůstat vnitřně nepohnut, jeho každodenní problémy občanského života jakoby ve světle zde popisovaných událostí bledly a ztrácely se v bezvýznamnosti. Tyto pocity mě doprovázeli letos stejně jako loni. Přesto jsem se tentokrát nemohl vyhnout palčivé otázce hlubšího významu celé této akce a určitého „znásilnění“ jejího obsahu. Kde se ve mně tato myšlenka vzala nevím, snad ji probudilo několik procházejících osob, které se ještě před dvaceti lety honosili rudou stranickou knížkou, někdy i legitimací StB, aby nyní s kamennou tváří uctívali hrdinství bývalých politických vězňů. Možná to byl pouze věčný kritik ve mně, jenž najednou dostal příležitost se projevit. Kdo ví?

Jan Železný

Tento kritik však po celou dobu pietního aktu naslouchal projevům jemu občas více občas méně sympatických politiků a sledoval, jak s podivnou grácií pokládají smuteční věnce a se zasmušilou tváří se klaní dřevěnému kříži zavěšenému na stěně komplexu. V uších mu přitom provokativně zněla slova známé písně barda československé emigrace a znamenitého písničkáře Karla Kryla. Jak že to bylo? „Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet, pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou, ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.“ Vtíravá melodie tak přehlušovala myšlenky jednotlivých přispěvatelů, kteří jakoby se účastnili soutěže o nejbarvitější vyjádření úcty přeživším a snažili se všechny přítomné přesvědčit, že s odkazem hrdinství vězňů svědomí večer usínají a ráno vstávají. Samozřejmě zde nechci nikterak bagatelizovat odvahu a morální nezlomnost, jež si uznání bezpochyby zaslouží, ani odkaz, který nám tito lidé zanechávají. Pouze mě napadá, nakolik jsou tato slova u některých řečníků spíše snahou vylepšit své renomé (čest výjimkám!!!) a jak s oním odkazem vlastně dle jejich rad naložit.

Zatímco takto přemítám, u mikrofonu se neustále opakuje přání zařadit Rudou věž smrti na mezinárodní seznam UNESCO a vytvořit tak důstojné pietní místo svým pojetím přesahující hranice regionu a republiky. Tímto bychom dle řečníků měli docílit řádného poučení z historie a zamezit tak jejímu opakování. Vytvořit memento, které by varovalo příští generace před nebezpečně svůdným následováním lživé ideologie a využitím násilí k prosazení jejích cílů. Ano, návrh to jistě není špatný a vychází ze staleté tradice naší civilizace. V rytmu slov Karla Kryla si však nemohu nedrásat hlavu s jasnou námitkou. Může snad několik pomníků s do kamene zvěčněnými sliby a avantgardní klanění se a kladení věnců opravdu vhodně obsáhnout moudrost, jež se nám bohužel čím dál více prořídlé řady pamětníků snaží předat? Jako člověka milujícího historii se mě zmocňuje spíše pesimismus. Dějiny lidského pokolení se totiž daleko více řídí latinským „Homo homini lupus“ („Člověk člověku vlkem“), nežli provoláními z pamětních desek, jež slibují nikdy neopakovat staré křivdy.

Postačí, projdeme-li si dějiny naší země za posledních sto let a snadno odhalíme tušenou zradu. Na počátku století jsme se ocitly uprostřed konfliktu, jenž byl díky hrůzám zablácených zákopů, ohlušujícím výbuchům minometných šrapnelů a pachu jedovatého yperitu pokřtěn na „světovou válku“. Po jejím skončení jsme vztyčili řadu kamenných stél odsuzujících naši vlastní pošetilost. Ovšem už po dvaceti letech se přes nás znovu valila cizí vojska pochodující vstříc další, tentokrát „druhé“ světové válce. Následoval stejný pietní ceremoniál, tentokrát doprovázený daleko větší pompou a halasným odsouzením vražedné ideologie nacismu, které se ovšem bohužel často zvrhlo spíše v kolektivní žalobu německého národa jako celku. O to strašlivější bylo procitnutí v letech padesátých, kdy jsme se za bedlivého dozoru rudých bratří z matičky Rusi, k sobě jako ti vlci chovali sami a své „politicky nekorektní“ krajany obehnali ostnatým drátem v pracovních lágrech, pokud jsme je rovnou nepostavili do fronty na šibenici. Po sametové revoluci jsme si sice s výstavbou nových památníků dali pořádně načas, neboť novým elitám, často překabátěným bolševikům, chvíli trvalo, než se naučili hrát podle nových not, každopádně nakonec jsme se přeci jenom rozhoupali a o otázkách třetího odboje se začalo hovořit otevřeně. Konečně! A tak pomalu začíná docházet na vznik nových pietních míst se starými dobře známými hesly o tom, jak nikdy nezapomeneme a nedopustíme, aby se historie opakovala. Opět! „Vanitas vanitatum et omnia vanitas,“(Marnost nad marnost a vše je marnost“) napadá člověka.

Osud symbolického varovně vztyčeného ukazováku zřejmě čeká i ostrovskou Rudou věž smrti a je tomu tak dobře. Český národ, stejně jako lidstvo obecně, potřebuje hmatatelné memento, které by jej varovalo i poté, kdy k velké ztrátě našeho občanského uvědomění odejde i poslední lidský pamětník. Projekt připsání Rudé věže smrti v Ostrově na seznam kulturních památek UNESCO a případné vybudování stálé muzejní expozice v jejích útrobách tak nelze nepodpořit.

Je to však dostatečné vypořádání se s naší historií? Opravdu nejsme schopni vymyslet nic duchovně hlubšího a stálejšího než jen další pietní plaketu? Domnívám se, že je tu ještě jiný způsob a tak se připojím k výše zmíněným řečníkům a dovolím si ex post vyslovit jedno zcela provokativní (a možná rovněž patetické) přání. Oprostěme se konečně od pouhého neustálého vytváření památníků, smutečních chrámů a hmotných piet, které dříve či později stejně rozloží čas nebo další nový politický režim a namísto toho vystavme nezničitelné pomníky v našich myslích. Památníky podepřené nikoli žulovými podstavci, ale neochvějnou vírou ve význam slov jako „svoboda“, „demokracie“, „láska“ a „nenásilí“, slov, která se jako nit budou táhnout skrz morální imperativy dalších generací. Domnívám se, že pouze tak můžeme opravdu dostát slibům již tisíckrát zlatým písmem vyrytým do kamene a zabránit tomu, abychom dalšími pamětníky s nevyléčitelnou jizvou na duši byli my sami! Věřím, že jednoho dne to dokáže, přestože nás to zcela jistě bude stát daleko více úsilí než prostá stavba dalšího muzea.

Uvědomuji si, že ne každému bude toto mé přání po chuti. Jistě se objeví odpůrci, kteří mě budou ve snaze získat uznání a politické body obviňovat z poskvrnění památky vězněných osob či prostého stupidně naivního idealismu. Soucitnější z nich to vše možná omluví mým mládím a životní nezralostí. A třeba budou mít i pravdu. Snad jsem strávil příliš mnoho hodin pročítáním textů starých východních myslitelů a přemýšlením o jejich mírovém odkazu. Snad jsem se na základě neblahé životní zkušenosti opravdu stal přehnaným a přecitlivělým idealistou, který musí být zákonitě potrestán realitou života. Sám mám někdy tento pocit. Ovšem zároveň vím, že onen výše zmíněný konvenční, generacemi „prověřený“ způsob nás ani po tisíciletích nikam nedovedl.

Dovolte mi proto, abych závěrem odpověděl svým kritikům textem písně dalšího věhlasného písničkáře a podivína Johna Lennona: „You may say I´m a dreamer, but I´m not the only one!“    

Autor: Jan Železný | pátek 1.6.2012 8:25 | karma článku: 11,61 | přečteno: 767x

Další články autora

Jan Železný

Ostrovský skatepark: historie na U-rampě

Ač nepatřím k pravidelným čtenářům dvoustránkových Ostrovských novin, v jejich posledním vydání mě jako mladého člověka zaujal článek kolegy zastupitele Palivce (ODS), který se zpovídá ze své skepse ohledně realizace projektu skateparku, především ve vztahu k jeho ekonomičnosti a využitelnosti. Jako studenta politologie je pro mě vždy fascinující sledovat situaci, při níž se tématem politických disputací stane téma, jež očividně významně neformuje diskurz veřejného života. Avšak právě na něm dochází k profilování jednotlivých osobností a jejich pohledů, nadneseně řečeno vizí. Z daného tématu se tak stává významné politikum, je tedy nevinnou obětí mocenské hry. Obávám se, že v této nezáviděníhodné pozici se v současnosti ocitl již zmiňovaný skatepark.

22.11.2013 v 8:48 | Karma: 6,12 | Přečteno: 250x | Diskuse | Karlovy Vary

Jan Železný

Komunisté mě neohrozí, ve škole jsem neopisoval

Během proběhlého víkendu unikla do médií zpráva, že karlovarští komunisté zahajují přípravy na schůzku s námi studenty - organizátory výzvy za odstoupení náměstka hejtmana pro školství bývalého politruka JUDr. Václava Sloupa - a to opravdu ve velkém. Krom špiček krajského vedení KSČM se jí má účastnit i europoslanec za tuto stranu teplický rodák Jaromír Kohlíček, účast dalších republikových kádrů není do budoucna vyloučena. Původní spíše formální schůzka, která vznikla jako reakce náměstka Borky na náš studentský dopis hejtmanovi Novotnému (proč na něj reagoval dříve právě Borka zůstává malou záhadou), se tak odívá do mnohem dramatičtějšího hávu. Osobně však tento krok velmi vítám, neboť v něm spatřuji poměrně úsměvný veletoč pana Borky i celé karlovarské KSČM.

4.3.2013 v 8:23 | Karma: 20,06 | Přečteno: 852x | Diskuse | Karlovy Vary

Jan Železný

Hlupák stát platí aneb Civitas ex machina!

Před nedávnem jsem v karlovarské regionální příloze jednoho z celostátních deníků četl analýzu možných dopadů špatně provedených výběrových řízení na čerpání prostředků z regionálního operačního programu ROP Severozápad na rozpočet Karlovarského a Ústeckého kraje. Daleko více než samotná podstata problému mě však zaujalo navrhované řešení, dle něhož by se na zalátání dvou a půl miliardové rozpočtové díry měl zásadně podílet i stát v podobě ministerstva financí. Nechci zde vést polemiku o míře zavinění té které strany a případné legitimitě tohoto konkrétního požadavku. Spíše bych se rád obecněji zamyslel nad rolí státu jako věřitele poslední instance, lidověji řečeno jakéhosi anonymního plátce všech podobných pokut a dluhů s bezedným kouzelným měšcem, který vždy nakonec vše zachrání a vyřeší. Zdá se totiž, že toto vnímání se stává jakýmsi evergreenem. Jen tak mimochodem, dle článku v jiném celostátním deníku ze stejného týdne v současnosti policie prošetřuje případy možné korupce za cca 100 miliard korun, což téměř odpovídá schodku ročního hospodaření tohoto kouzelníka se zdánlivě bezedným měšcem.

19.2.2013 v 8:42 | Karma: 9,98 | Přečteno: 461x | Diskuse | Karlovy Vary

Jan Železný

Rozbijme ulitu naší malosti! Tupý euroskepticismus v Česku

Blíží se federalizace eurozóny. Dvourychlostní Evropa realitou? Evropský finanční val se ukazuje jako nedostačující. Krize v Řecku se prohlubuje. Nečas a Cameron proti spojené Evropě. Koruna vs. Euro. Podobné titulky vévodí již více než dva roky předním stranám našich tištěných médií, tedy nejsou-li vystřídány aktuálními zprávami o nové korupční aféře z pater nejvyšší politiky. Obsah všech se přitom přímo i nepřímo týká postavení České republiky v krizí zasažené Evropě. Ta měsíc po měsíci prodlužuje svůj taneček na rozcestí, vedoucím buď k hlubší ekonomické avšak i politické integraci, nebo k umělému udržování současného stavu. První varianta sice svým supranacionálním charakterem dráždí nejednu národní politickou reprezentaci, nabízí však vcelku srozumitelnou jízdní mapu budoucích událostí. Hlavní devizu přitom představuje předvídatelnost/čitelnost jednotlivých kroků, která může poskytnout politické krytí kolísajícím se státnickým špičkám a přinést zasloužený klid volatilním finančním trhům. Je to totiž právě možnost dopředu zakalkulovat potenciální budoucí rizika do svých investičních plánů, po níž velcí i drobní investoři již dlouho bezútěšně prahnou. Druhá varianta slibuje zdánlivé zachování suverénního rozhodování, vyžaduje ovšem značnou stoickou odolnost vůči tlaku okolních událostí především hospodářského ražení. Schopnost nasadit pověstný „poker face“ a vsadit na své odvážné rozhodnutí politickou kariéru představuje při volbě této cesty naprostou nutnost. Jak se však ukazuje, evropští lídři, nacházející se v hledáčcích dnes již fakticky globálních médií a „sociálních sítí rychlé reakce“, však spíše nejsou schopni držet se zmíněné filosofie slavného římského císaře Marka Aurelia. Tato debata se přitom netýká pouze zemí eurozóny, ale(jak nedávno trefně poznamenal italský premiér Mario Monti) i EU jako celku.

16.7.2012 v 8:43 | Karma: 13,60 | Přečteno: 1152x | Diskuse | Politika

Jan Železný

Centrum sociálních služeb obětí politického kalkulu?

Vážení čtenáři, jak mnozí z vás jistě dobře vědí, v Ostrově se připravuje zásadní projekt sociálního charakteru, který by měl přeměnit v současnosti nevyužívanou budovu bývalé městské knihovny v multifunkční centrum sociálních služeb. V jeho útrobách by tak dle dosavadních plánů měly najít svůj domov organizace jako Oblastní charita Ostrov, pobočka Člověka v tísni, Mateřské centrum Ostrůvek, Svaz diabetiků, a další. Počítá se rovněž se zřízením společenské místnosti, již by mohly využívat další drobnější spolky, jejichž činnost nevyžaduje provozování stálého kontaktního místa. Přesun mateřského centra do nového sídla by navíc umožnil urychlení přestavby charitního stacionáře umístěného v bývalé škodovácké školce a navýšení kapacity o zhruba 20 lůžek.

5.3.2012 v 8:33 | Karma: 7,95 | Přečteno: 1212x | Diskuse | Karlovy Vary

Nejčtenější

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

14. dubna 2025  8:27,  aktualizováno  9:06

Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...

Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident

15. dubna 2025  8:30,  aktualizováno  16:35

Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...

Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony

11. dubna 2025  18:12

Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...

Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu

14. dubna 2025

Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...

Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty

15. dubna 2025  14:06

Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...

Šli jsme s nimi pro rozstřílené notebooky. Interventka o pomoci rodičům obětí z FF

19. dubna 2025

Premium Od tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy uběhl rok a čtvrt. Střelec tehdy...

Ropovod TAL posílil, Česko už ruské dodávky nepotřebuje. Družba však zůstává

19. dubna 2025

Premium Česká republika je od třetího dubnového týdne výhradně zásobována neruskou ropou, a to západní...

Slintavka škodí, i když tu není. Decimuje český agroturismus

19. dubna 2025

Strach ze slintavky a kulhavky nezkomplikoval jenom chod zemědělských podniků, ale zkazil mnoha...

Smrt, nebo očištění? Odsouzený ruský generál jde na frontu v trestní jednotce

19. dubna 2025

Premium Z červených lampasů do maskáčů trestní jednotky se musel převléknout ruský generál Ivan Popov,...

  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1440x
Jan Železný se narodil v "revolučním roce 1989" v Ostrově u Karlových Varů, kde v květnu 2009 maturoval na tamním gymnáziu. V současné době studuje obor politologie na FF ZČU v Plzni. Zabývá se zahraniční politikou a historií USA, VB a asijských komunistických zemí, neopomíjí ovšem sledovat ani domácí dění. Je držitelem mnoha studentských literárních cen (Cena Josefa Škvoreckého - studentská próza 2008, Cena Bronislavy Müllerové 2008, atd.) Působí jako zastupitel města Ostrova, předseda regionální organizace TOP 09 Karlovy Vary a šéfredaktor Ostrovského měsíčníku.

Seznam rubrik