Rudé memento aneb další „promarněná“ pieta
Jan Železný
Tento kritik však po celou dobu pietního aktu naslouchal projevům jemu občas více občas méně sympatických politiků a sledoval, jak s podivnou grácií pokládají smuteční věnce a se zasmušilou tváří se klaní dřevěnému kříži zavěšenému na stěně komplexu. V uších mu přitom provokativně zněla slova známé písně barda československé emigrace a znamenitého písničkáře Karla Kryla. Jak že to bylo? „Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet, pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou, ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.“ Vtíravá melodie tak přehlušovala myšlenky jednotlivých přispěvatelů, kteří jakoby se účastnili soutěže o nejbarvitější vyjádření úcty přeživším a snažili se všechny přítomné přesvědčit, že s odkazem hrdinství vězňů svědomí večer usínají a ráno vstávají. Samozřejmě zde nechci nikterak bagatelizovat odvahu a morální nezlomnost, jež si uznání bezpochyby zaslouží, ani odkaz, který nám tito lidé zanechávají. Pouze mě napadá, nakolik jsou tato slova u některých řečníků spíše snahou vylepšit své renomé (čest výjimkám!!!) a jak s oním odkazem vlastně dle jejich rad naložit.
Zatímco takto přemítám, u mikrofonu se neustále opakuje přání zařadit Rudou věž smrti na mezinárodní seznam UNESCO a vytvořit tak důstojné pietní místo svým pojetím přesahující hranice regionu a republiky. Tímto bychom dle řečníků měli docílit řádného poučení z historie a zamezit tak jejímu opakování. Vytvořit memento, které by varovalo příští generace před nebezpečně svůdným následováním lživé ideologie a využitím násilí k prosazení jejích cílů. Ano, návrh to jistě není špatný a vychází ze staleté tradice naší civilizace. V rytmu slov Karla Kryla si však nemohu nedrásat hlavu s jasnou námitkou. Může snad několik pomníků s do kamene zvěčněnými sliby a avantgardní klanění se a kladení věnců opravdu vhodně obsáhnout moudrost, jež se nám bohužel čím dál více prořídlé řady pamětníků snaží předat? Jako člověka milujícího historii se mě zmocňuje spíše pesimismus. Dějiny lidského pokolení se totiž daleko více řídí latinským „Homo homini lupus“ („Člověk člověku vlkem“), nežli provoláními z pamětních desek, jež slibují nikdy neopakovat staré křivdy.
Postačí, projdeme-li si dějiny naší země za posledních sto let a snadno odhalíme tušenou zradu. Na počátku století jsme se ocitly uprostřed konfliktu, jenž byl díky hrůzám zablácených zákopů, ohlušujícím výbuchům minometných šrapnelů a pachu jedovatého yperitu pokřtěn na „světovou válku“. Po jejím skončení jsme vztyčili řadu kamenných stél odsuzujících naši vlastní pošetilost. Ovšem už po dvaceti letech se přes nás znovu valila cizí vojska pochodující vstříc další, tentokrát „druhé“ světové válce. Následoval stejný pietní ceremoniál, tentokrát doprovázený daleko větší pompou a halasným odsouzením vražedné ideologie nacismu, které se ovšem bohužel často zvrhlo spíše v kolektivní žalobu německého národa jako celku. O to strašlivější bylo procitnutí v letech padesátých, kdy jsme se za bedlivého dozoru rudých bratří z matičky Rusi, k sobě jako ti vlci chovali sami a své „politicky nekorektní“ krajany obehnali ostnatým drátem v pracovních lágrech, pokud jsme je rovnou nepostavili do fronty na šibenici. Po sametové revoluci jsme si sice s výstavbou nových památníků dali pořádně načas, neboť novým elitám, často překabátěným bolševikům, chvíli trvalo, než se naučili hrát podle nových not, každopádně nakonec jsme se přeci jenom rozhoupali a o otázkách třetího odboje se začalo hovořit otevřeně. Konečně! A tak pomalu začíná docházet na vznik nových pietních míst se starými dobře známými hesly o tom, jak nikdy nezapomeneme a nedopustíme, aby se historie opakovala. Opět! „Vanitas vanitatum et omnia vanitas,“(Marnost nad marnost a vše je marnost“) napadá člověka.
Osud symbolického varovně vztyčeného ukazováku zřejmě čeká i ostrovskou Rudou věž smrti a je tomu tak dobře. Český národ, stejně jako lidstvo obecně, potřebuje hmatatelné memento, které by jej varovalo i poté, kdy k velké ztrátě našeho občanského uvědomění odejde i poslední lidský pamětník. Projekt připsání Rudé věže smrti v Ostrově na seznam kulturních památek UNESCO a případné vybudování stálé muzejní expozice v jejích útrobách tak nelze nepodpořit.
Je to však dostatečné vypořádání se s naší historií? Opravdu nejsme schopni vymyslet nic duchovně hlubšího a stálejšího než jen další pietní plaketu? Domnívám se, že je tu ještě jiný způsob a tak se připojím k výše zmíněným řečníkům a dovolím si ex post vyslovit jedno zcela provokativní (a možná rovněž patetické) přání. Oprostěme se konečně od pouhého neustálého vytváření památníků, smutečních chrámů a hmotných piet, které dříve či později stejně rozloží čas nebo další nový politický režim a namísto toho vystavme nezničitelné pomníky v našich myslích. Památníky podepřené nikoli žulovými podstavci, ale neochvějnou vírou ve význam slov jako „svoboda“, „demokracie“, „láska“ a „nenásilí“, slov, která se jako nit budou táhnout skrz morální imperativy dalších generací. Domnívám se, že pouze tak můžeme opravdu dostát slibům již tisíckrát zlatým písmem vyrytým do kamene a zabránit tomu, abychom dalšími pamětníky s nevyléčitelnou jizvou na duši byli my sami! Věřím, že jednoho dne to dokáže, přestože nás to zcela jistě bude stát daleko více úsilí než prostá stavba dalšího muzea.
Uvědomuji si, že ne každému bude toto mé přání po chuti. Jistě se objeví odpůrci, kteří mě budou ve snaze získat uznání a politické body obviňovat z poskvrnění památky vězněných osob či prostého stupidně naivního idealismu. Soucitnější z nich to vše možná omluví mým mládím a životní nezralostí. A třeba budou mít i pravdu. Snad jsem strávil příliš mnoho hodin pročítáním textů starých východních myslitelů a přemýšlením o jejich mírovém odkazu. Snad jsem se na základě neblahé životní zkušenosti opravdu stal přehnaným a přecitlivělým idealistou, který musí být zákonitě potrestán realitou života. Sám mám někdy tento pocit. Ovšem zároveň vím, že onen výše zmíněný konvenční, generacemi „prověřený“ způsob nás ani po tisíciletích nikam nedovedl.
Dovolte mi proto, abych závěrem odpověděl svým kritikům textem písně dalšího věhlasného písničkáře a podivína Johna Lennona: „You may say I´m a dreamer, but I´m not the only one!“
Jan Železný
Ostrovský skatepark: historie na U-rampě
Ač nepatřím k pravidelným čtenářům dvoustránkových Ostrovských novin, v jejich posledním vydání mě jako mladého člověka zaujal článek kolegy zastupitele Palivce (ODS), který se zpovídá ze své skepse ohledně realizace projektu skateparku, především ve vztahu k jeho ekonomičnosti a využitelnosti. Jako studenta politologie je pro mě vždy fascinující sledovat situaci, při níž se tématem politických disputací stane téma, jež očividně významně neformuje diskurz veřejného života. Avšak právě na něm dochází k profilování jednotlivých osobností a jejich pohledů, nadneseně řečeno vizí. Z daného tématu se tak stává významné politikum, je tedy nevinnou obětí mocenské hry. Obávám se, že v této nezáviděníhodné pozici se v současnosti ocitl již zmiňovaný skatepark.
Jan Železný
Komunisté mě neohrozí, ve škole jsem neopisoval
Během proběhlého víkendu unikla do médií zpráva, že karlovarští komunisté zahajují přípravy na schůzku s námi studenty - organizátory výzvy za odstoupení náměstka hejtmana pro školství bývalého politruka JUDr. Václava Sloupa - a to opravdu ve velkém. Krom špiček krajského vedení KSČM se jí má účastnit i europoslanec za tuto stranu teplický rodák Jaromír Kohlíček, účast dalších republikových kádrů není do budoucna vyloučena. Původní spíše formální schůzka, která vznikla jako reakce náměstka Borky na náš studentský dopis hejtmanovi Novotnému (proč na něj reagoval dříve právě Borka zůstává malou záhadou), se tak odívá do mnohem dramatičtějšího hávu. Osobně však tento krok velmi vítám, neboť v něm spatřuji poměrně úsměvný veletoč pana Borky i celé karlovarské KSČM.
Jan Železný
Hlupák stát platí aneb Civitas ex machina!
Před nedávnem jsem v karlovarské regionální příloze jednoho z celostátních deníků četl analýzu možných dopadů špatně provedených výběrových řízení na čerpání prostředků z regionálního operačního programu ROP Severozápad na rozpočet Karlovarského a Ústeckého kraje. Daleko více než samotná podstata problému mě však zaujalo navrhované řešení, dle něhož by se na zalátání dvou a půl miliardové rozpočtové díry měl zásadně podílet i stát v podobě ministerstva financí. Nechci zde vést polemiku o míře zavinění té které strany a případné legitimitě tohoto konkrétního požadavku. Spíše bych se rád obecněji zamyslel nad rolí státu jako věřitele poslední instance, lidověji řečeno jakéhosi anonymního plátce všech podobných pokut a dluhů s bezedným kouzelným měšcem, který vždy nakonec vše zachrání a vyřeší. Zdá se totiž, že toto vnímání se stává jakýmsi evergreenem. Jen tak mimochodem, dle článku v jiném celostátním deníku ze stejného týdne v současnosti policie prošetřuje případy možné korupce za cca 100 miliard korun, což téměř odpovídá schodku ročního hospodaření tohoto kouzelníka se zdánlivě bezedným měšcem.
Jan Železný
Rozbijme ulitu naší malosti! Tupý euroskepticismus v Česku
Blíží se federalizace eurozóny. Dvourychlostní Evropa realitou? Evropský finanční val se ukazuje jako nedostačující. Krize v Řecku se prohlubuje. Nečas a Cameron proti spojené Evropě. Koruna vs. Euro. Podobné titulky vévodí již více než dva roky předním stranám našich tištěných médií, tedy nejsou-li vystřídány aktuálními zprávami o nové korupční aféře z pater nejvyšší politiky. Obsah všech se přitom přímo i nepřímo týká postavení České republiky v krizí zasažené Evropě. Ta měsíc po měsíci prodlužuje svůj taneček na rozcestí, vedoucím buď k hlubší ekonomické avšak i politické integraci, nebo k umělému udržování současného stavu. První varianta sice svým supranacionálním charakterem dráždí nejednu národní politickou reprezentaci, nabízí však vcelku srozumitelnou jízdní mapu budoucích událostí. Hlavní devizu přitom představuje předvídatelnost/čitelnost jednotlivých kroků, která může poskytnout politické krytí kolísajícím se státnickým špičkám a přinést zasloužený klid volatilním finančním trhům. Je to totiž právě možnost dopředu zakalkulovat potenciální budoucí rizika do svých investičních plánů, po níž velcí i drobní investoři již dlouho bezútěšně prahnou. Druhá varianta slibuje zdánlivé zachování suverénního rozhodování, vyžaduje ovšem značnou stoickou odolnost vůči tlaku okolních událostí především hospodářského ražení. Schopnost nasadit pověstný „poker face“ a vsadit na své odvážné rozhodnutí politickou kariéru představuje při volbě této cesty naprostou nutnost. Jak se však ukazuje, evropští lídři, nacházející se v hledáčcích dnes již fakticky globálních médií a „sociálních sítí rychlé reakce“, však spíše nejsou schopni držet se zmíněné filosofie slavného římského císaře Marka Aurelia. Tato debata se přitom netýká pouze zemí eurozóny, ale(jak nedávno trefně poznamenal italský premiér Mario Monti) i EU jako celku.
Jan Železný
Centrum sociálních služeb obětí politického kalkulu?
Vážení čtenáři, jak mnozí z vás jistě dobře vědí, v Ostrově se připravuje zásadní projekt sociálního charakteru, který by měl přeměnit v současnosti nevyužívanou budovu bývalé městské knihovny v multifunkční centrum sociálních služeb. V jeho útrobách by tak dle dosavadních plánů měly najít svůj domov organizace jako Oblastní charita Ostrov, pobočka Člověka v tísni, Mateřské centrum Ostrůvek, Svaz diabetiků, a další. Počítá se rovněž se zřízením společenské místnosti, již by mohly využívat další drobnější spolky, jejichž činnost nevyžaduje provozování stálého kontaktního místa. Přesun mateřského centra do nového sídla by navíc umožnil urychlení přestavby charitního stacionáře umístěného v bývalé škodovácké školce a navýšení kapacity o zhruba 20 lůžek.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1440x