(Ne)Svoboda slova ala Ostrov

Již jednadvacet let žijeme ve společenském zřízení, které se rozhodlo ctít zásady demokracie, k nimž krom pluralitního politického systému, zaručené osobní svobody a svobody shromažďování patří i svoboda projevu a práva na informace. Tyto nedotknutelné atributy jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod, jež je neoddělitelnou součástí tzv. dvojjediné Ústavy České republiky, tedy zákona s nejvyšší právní silou na našem území. V jejím druhém oddíle se například dočteme, že (cituji): „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“ , nebo také: „Cenzura je nepřípustná.“ (zdroj: Listina základních práv a svobod. Oddíl druhý. Dostupné na: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html ) A je to právě tento dokument, jemuž přísahají věrnost všichni ústavní činitelé našeho státu od prezidenta, přes poslance až po obecní zastupitele. Bohužel rozdíl mezi touto „ideální“ písemnou formou a realitou je někdy poměrně propastný, alespoň tedy v Ostrově u Karlových Varů.

Ostrov, asi 17 tisícové městečko nedaleko Karlových Varů, vydává podobně jako řada jiných obcí své informační periodikum nesoucí název Ostrovský měsíčník. Jak již název jasně napovídá, jedná se o plátek pravidelně vycházející každý měsíc, který obsahuje novinky z dění ve městě, články o nových projektech, kulturní přílohu, rady zahrádkářům, placenou inzerci pro místní podnikatele apod. Na první pohled se tedy neliší od podobných tiskovin distribuovaných ostatními municipalitami v naší republice. Bohužel tím veškerá podobnost končí! Ostrovský měsíčník (dále pouze OM) totiž mnohem více než jako informační médium pro Ostrováky slouží jako pamflet místním vládnoucím politikům, což je bohužel jev, který se přenáší z jedné vládnoucí garnitury na druhou, stranická příslušnost zde nehraje vážnější roli. Zdá se Vám tento soud příliš ostrý? Nebojte se, vysvětlím!

Součástí měsíčníku je i rubrika, jež by se dala pracovně nazvat „názory občanů“, kam mohou Ostrovští formálně přispívat se svými postřehy a připomínkami a to jak pozitivního tak negativního charakteru. Realita je ovšem značně odlišná! Již fakt, že je této rubrice v cca 16-18 stránkovém OM věnována pouze část jedné strany dává tušit určitou nesrovnalost. Pro dokreslení dodejme, že v podobných plátcích jiných obcí je této rubrice zcela po právu věnována mnohem větší pozornost. Při pouhém letmém nahlédnutí do jejího obsahu zjistíme, že až na vzácné výjimky v ní nachází pouze články vychvalující situaci ve městě či děkující jeho vedení. Místních poměrů neznalý čtenář by v tento okamžik mohl snadno nabýt vědomí, že se právě ocitl ve vzorové obci (ve stylu utopických vizí antických filosofů), jejímž obyvatelům nic neschází. Při delší procházce ulicemi a hovorech s místními však velmi záhy zjistí, že skutečnost není tak růžová, jak ji OM předkládá, minimálně lidé ji takto často rozhodně nechápou. Nabízí se tedy ještě možnost, že občané sice nespokojeně remcají, ovšem nechtějí své stížnosti „ventilovat“ veřejně v písemné podobě. Bohužel i tato hypotéza je postavena na písku, neboť snadno najdeme výjimky. Jak je ovšem možné, že se jejich názory v OM neobjeví?

Odpověď nalezneme v levém dolním rohu druhé strany měsíčníku, kde jsou předloženy obecné informace o OM jako například počet výtisků, způsob distribuce a…ano toto je poměrně důležité…složení redakční rady. Je běžnou a demokratickou praxí, že redakční rady těchto obcemi vydávaných periodik bývají složeny z barvitého spektra občansky činných osobností. Najdeme tak mezi nimi (krom profesionálních novinářů)například představitele místních vzdělávacích zařízení, kulturních institucí, sportovních klubů, významných občanských sdružení a spolků, někdy dokonce místních církví a duchovních organizací. Důraz je totiž kladen na rovnoměrné rozložení názorových proudů a snahu informovat občana co nejobšírněji o dění v jeho okolí. Ostrov, vzorové město architektury socialistického realismu (tzv. sorely) se ovšem vydal naprosto opačnou cestou, či výstižněji řečeno ustrnul ve své autoritativní minulosti. Redakční rada OM se totiž personálně velmi překrývá se složením rady města a zasedají v ní pouze vybraní představitelé radniční koalice. Pro zajímavost poměr mezi politickými činiteli, mezi nimiž nechybí starosta s místostarostou a profesionálními novináři je 5:2 (respektive 1). Výše zmínění zástupci občanského života jsou eliminováni úplně!

Ve světle těchto informací již proto příliš nepřekvapí, že OM ve svém bělomodrém designovém provedení se zvláště před volbami stává novým „Modrým právem“ v rukou politiků, kteří se (až na výjimky, jimž patří projevit čest!!!) nebojí užít běžné cenzury k utišení nepohodlných hlasů občanů i politické opozice! Jakékoli byť jen náznakem kritické články, které v běžné demokratické společnosti patří k projevům fungující občanské společnosti a slouží k rozvoji diskuze nad možnostmi úprav dosavadní radniční politiky pro potřeby občanů, jsou zde raději eliminovány. Samozřejmě, nebuďme idealisté, některé připomínky a návrhy občanů mohou být značně mylné, nebo mohou postrádat objektivní zhodnocení finanční či jiné situace města. Pak se ovšem domnívám, že je povinností vládnoucí VOLENÉ garnitury se občanovi alespoň pokusit tuto skutečnost objasnit, nikoli jeho názor zamést pod koberec a využívat převážně z daní občanů financované periodikum k vlastním stranickým účelům!

Doufám tedy, že občané Ostrova na konci tohoto týdne využijí své rovněž ústavou zaručené právo a projeví na hlasovacích lístcích svoji nespokojenost. Jinak řečeno, vyžádají si politiky, pro něž jsou slova Ústavy opravdu závaznými ideály a vzorci chováni, nikoli pouze prázdnými frázemi, na něž lze dle momentální politické potřeby snadno zapomenout. Takové, kteří prosadí změnu výše popsaných poměrů. Možná jsem ve svém mládí příliš naivní, ovšem pevně věřím, že vox populi se zkrátka v demokratické společnosti západního typu zahlušit nedá!