Zaměstnání: student

Jdete z přednášky a tu Vás na ulici osloví člověk s prosbou o vyplnění nějaké ankety. Nebo procházíte internet kvůli materálům do seminárky či diplomky a prosba o vyplnění ankety na Vás blikne z právě načtené stránky. Vyplníte ji a na konci do kolonky "zaměstnání" napíšete zcela automaticky: student.

Proč? Odpověď je jednoduchá: protože studujete. Jste studentem. Vaším zaměstnáním je studium. Stejně tak mým. Avšak podle mnohých příspěvků v diskuzi pod tímto článkem dospívám k názoru, že jsem jenom prachobyčejný flákač, který by se měl stydět a místo žádání místa na pozici, na kterou mám odpovídající vzdělání, bych měla možná tak leda na kolenou prosit o místo uklizečky a ono odpovídající místo nechat těm, co se neflákali. Ale proč?

Jako tisíce dalších jsem studentkou denní formy studia vysoké školy. Studium je tak mým zaměstnáním, což takto vnímá i stát a dává to najevo tím, že mi umožňuje čerpat různé výhody, jako jsou u rodičů odpisy z daní a u mě pak zvýhodněné jízdné či vstupné, slevy na daních odváděných z brigád či hrazením zdravotního pojištění. Jsem studentka denního studia, tudíž má energie a pozornost by se měly zaměřovat především na aktivity spojené se školou, tedy zejména na docházku (ideálně i na přednášky, ačkoliv jsou převážně nepovinné), na povinnou četbu a psaní různých esejů. Jenže jsou i mnozí, kteří s tímto postojem nesouhlasí. Mnozí, pro které jsem pouze flákač, který se jenom vymlouvá, aby nemusel makat. Aby si mohl žít z peněz od rodičů a nemusel hrábnout prstem. A já se jich tedy ptám: KDY mám pracovat?

Když se zpětně podívám na své bakalářské studium, vidím, že v prvním a druhém semestru jsem měla po devíti předmětech, ve třetím pak jedenáct + 156 hodin praxe, ve čtvrtém osm předmětů + 104 hodin praxe, v pátém semestru šest předmětů + 156 hodin praxe + psaní bakalářské práce a v šestém semestru tři předměty + psaní bakalářské práce + učení se na státní závěrečné zkoušky. Vzhledem k možnostem fakulty nebylo možné naskládat si předměty do dvou dní, takže kromě pátků jsem měla školu každý den, jeden či dva předměty dopoledne, stejně tak i odpoledne - někdy do půl 4, někdy do půl 6.

Ke každému předmětu se vázala přednáška, která v asi polovině případů byla povinná, mohli jsme tedy chybět max. 3x za semestr, k některým předmětům pak byly semináře, které byly povinné vždy. U každého předmětu byla i povinná četba. Někdy méně (cca 3 - 4 stránky, navíc v češtině), obvykle však více (min. 8 stránek, někdy však i 22, často pak v angličtině). A na onu praxi jsme neměli vyhrazeny nějaké volné dny. Hodiny jsme sbírali jednak v závislosti na možnostech pracoviště, jednak na našich časových možnostech.

Když se toto sečte spolu s časem nezbytným na nějaký ten odpočinek a spánek (cca 8 hodin denně), tak ať hledám, jak hledám, prostě těch minimálně 8 hodin aspoň dva dny v týdnu na nějakou tu brigádu prostě nenacházím. A když se podíváte do diskuze pod výše zmiňovaným článkem, tak nejsem sama.

Ať se to mnohým z vás líbí, nebo ne, jsou mnohé studijní obory, u kterých je student rád, když v 8 ráno odchází do školy a v 6 večer se vrátí domů, kde pak ještě musí nějakou tu hodinku v práci do školy pokračovat. Takže i kdyby sebevíc chtěli, nějaká brigáda či dokonce práce na půl úvazku prostě možná není! Denní studium je zkrátka naše zaměstnání! Pracující lidé přece mají kromě práce taky prostor pro odpočinek, zábavu, údržbu domácnosti. Proč by teda studenti měli tento, mnohdy velmi krátký, čas trávit na brigádě jenom proto, že jsou studenti?

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Zdeňka Zamazalová | sobota 12.11.2011 13:12 | karma článku: 19,96 | přečteno: 1955x