Opravdu živý vánoční dáreček

O tom, jak se k nám dostal nový člen rodiny, který se prvně tvářil, že by nejradši utekl pryč, ale nakonec zjistil, že mu u nás rozhodně nebude špatně.

Přesně na den před dvěma lety u nás zazvonil zvonek. U dveří stála sousedka a říkala, že nám nese vánoční dárek. Po usazení se v kuchyni ještě stačila říct, že je u nás na návštěvě asi naposledy, protože si není jistá, jestli ji potom nevyhodíme. Pak otevřela krabici, kterou přinesla, a z ní vyběhlo cosi čtyřnohýho, šedého, se dvěma tlapkama bílýma. Kotě! Okamžitě našlo mezeru za linkou (a otvor v zadní části již nepoužívané trouby) a po chvilce se usalašilo právě v troubě. Dozvěděli jsme se, že sousedčiným známým z vesnice se někdy v květnu/červnu narodila koťata a že si jedno chtěli nechat. Avšak po čase zjistili, že kotě a jejich psi opravdu nejdou dohromady, a tak hledali pro kocourka nové hodné majitele. Ujistili jsme tedy sousedku, že k nám může chodit na náštěvu i nadále a že se o kocourka budeme starat přímo vzorně.

Kocourek dostal jméno Eddie. Z azylu v troubě se mu moc nechtělo, nechal se vylákat až na dobrůtky. Z počátku byl plachý, lekavý a nepříliš důvěřivý, ale stačilo pár dní a měl nás všechny omotané kolem tlapky. Naučil se prolézat okýnkem, které jsme nechali upravit již pro předcházejícího zrzka (aby měl volný přístup ven a domů), dokonce se naučil přiběhnout na zavolání (když je teda v doslechu). Oblíbil si ležení na okenním parapetu a zjistil, že opravdu nemá cenu snažit se dostat k té andulce v kleci. Teď se na ni občas dívá ze země jako na televizi. :o)

O tom, že je to opravdu živý dáreček, se můžeme přesvědčit vždycky, když ho chytne hravá. Ze všech hraček, které má k dispozici, si často hrál s umělou myší - měl dvě a z obou zbyly už jenom chlupaté hlavy a plastové tělíčko. :o) Nejvíc ze všeho ale miluje obyčejný ping-pongový míček. Na to, že by to mohla být kocourkova oblíbená hračka, jsme přišli náhodou už v době, kdy jsme měli kromě zrzka i pejska, kterému se do tlamičky vešel akorát právě ping-pongáč. Jednou si s ním kocour začal hrát a strašně ho to bavilo. Zkusili jsme tedy dát tento míček i Eddiemu a ten si ho taky maximálně zamiloval. Nejradši si s ním hraje v kuchyni na linoleu ale ani v obýváku to prý není špatné. :o) Minimálně dva míčky však už skončily v nenávratnu za kuchyňskou linkou (že bych navrhla výrobcům, aby do nich montovali dálkové ovládání?). Leckdy se však míček zasekne pod pohovkou, nebo se nám zatoulá do nějaké skuliny. To potom lezeme po kolenou a prohledáváme různé škvíry (další možnost vylepšení - zabudovat do těch míčků hledátko, které by na zapískání vydalo nějaký zvuk pro lepší lokalizaci). A kocourek se tak na nás dívá a má z toho báječnou psinu.

Je to ale taky zahradník-pomocník. Nejradši pomáhá prořezávat meruňku - vždycky si totiž vyleze právě na tu větev, kterou táta potřebuje odříznout. Nově taky začal asistovat při sekání trávy. Až do letoška nemohl - sekali jsme strunkou. Ale co jsme si koupili sekačku na kolečkách se skrytými noži, pečlivě z plastového křesílka kontroluje, jestli sekáme pořádně. A spokojeně přede spolu se sekačkou.

Letos to budou už naše třetí společné Vánoce. Z toho, že by lezl na stromek, strach nemáme. A na spodní větve dáme nějaké nerozbitné ozdoby - rád do nich totiž občas tlapkou "tupne". A co že dostane od Ježíška? Přece nic jiného, než balení šesti úpně nových ping-pongových míčků. :o)