„My to tak děláme normálně!“

... aneb o tom, jak ani v současné době vyspělé počítačové techniky nejsou některé instituce schopné (nebo spíš ochotné?) zpružnit v určitých ne právě ojedinělých situacích svůj systém a ještě si přitom přijdou na „pár drobných“...

To, co je uvedeno na následujících řádcích, jsem zažila na vlastní kůži, není to tedy Jedna Paní Povídala. A podle všeho nejsem výjimkou.

Není to tak dávno, co jsem oficiálně ztratila z důvodu věku status studenta, ačkoliv teda ještě stále studuji. Bylo tedy na čase zajít si vyměnit průkazku k šalinkartě^*. Předplatní jízdenka vydaná na pokladně ČD mi měla platit ještě dalších 5 dní, takže jsem předpokládala, že to půjde rychle. Jenže chyba lávky.

Přijdu k pokladně na dopravním podniku a říkám, že si jdu vyměnit průkazku, protože mi zítra bude šestadvacet. Paní si ji vezme, chvíli ji zkoumá a pak na mě vyhrkne objevnou novinu: „No Vám ale bude 26, to už Vám studentskou dát nemůžu!“ Odpovím jí něco ve smyslu, že to jsem jí přece právě říkala, a čekám, až mi vystaví průkazku novou.

„A jízdenku k tomu budete chtít?“

„Ne, mně platí až do patnáctýho.“

„No, to neplatí.“

„Jak to?“ Přemýšlím, proč by mi neměla platit, když jsem si ji koupila a je na ní napsaná platnost až do 15..

„Budete mít jinou průkazku, tak Vám to už platit nebude. Toho kdyby si všiml revizor, tak byste měla problém.“

Nevzdávám to a dál se bráním, že jsem si koupila šalinkartu na nádraží a že mi platí až do patnáctýho.

„To Vám ale neměli vůbec vydat,“ o paní na přepážce se pomalu pokoušejí mrákoty.

A o mě taky. Zhluboka se nadechnu, radši se i opřu o pultík přepážky a nahlásím, že teda chci čtvrtletní šalinkartu platnou teda od zítřka a že budu platit kartou.

Poté, co už mám novou průkazku i šalinkartu, zamířím hned do informací DPMB, abych se tam přeptala, co to jako má znamenat. Tam se dozvídám, že je to úplně normální situace, že se to tak dělá normálně.

Sečteno a podtrženo: Chápu, že DPMB se do puntíku řídí zákonem, a proto si studentské jízdné mohou koupit pouze lidé mladší 26 let. Nechápu ale, v čem je takový problém, když:

a) mi předplatní kupón platí jenom dalších 5 dní po dosažení této věkové hranice – pak si přece stejně koupím šalinkartu novou, neslevněnou;

b) Brno je studentů plné – to DPMB na každém, komu před 26. rokem nekončí kupón ve stejný den jako studentská průkazka, takto „vydělává“ tím, že si od každého z nich nechá několik dní zaplatit dvakrát? Jenom v mém případě si přišli na 70 korun.

Toto jednání DPMB je podle mého názoru jasnou ukázkou toho, jak silnější ze zúčastněných stran zneužívá svého postavení a přestože by řešení bylo snadné a vyhovující oběma stranám, není zde jediný náznak snahy toto řešení převést do praxe.

Nabízí se tu však rovnou další otázka: Je to problém jenom Brna, nebo se tak děje i v jiných městech?

* Pro neznalé: šalinkarta = brněnský výraz pro předplatní jízdenku (měsíční, čtvrtletní, roční)