Kočka (pod)hradní - 2. díl

V první části jsme se seznámili s Aikido. S kočkou, která se k nám tak nějak „přifařila“ a kterou jsme nakonec aspoň částečně adoptovali. V předchozím povídání jsme se s ní rozloučili v momentě, kdy o rok později přišla Aikido hned v prvních dnech nové sezóny. A že nebyla sama, to jsme zjistili velmi brzy a - aspoň pro nás - poněkud krutě.

Netušíc, že by mohl být v ohrožení, ponechali jsme věnec odpoledne koupených buřtů nehlídaný na stole u ohniště a šli hledat chrastí na podpal zahajovacího táboráku. Jenže buřty během té krátké chvilky beze stopy zmizely! Netrvalo dlouho a zloděj byl dopaden i s předmětem doličným. No, zloděj... Spíš zlodějíčci: za kuchyní si na našich buřtech pochutnávalo pět malých koťat. A jak si u toho blaženě pomlaskávala! Postupně jsme se na ně šli všichni podívat. Koťata tedy měla o večeři postaráno, zatímco my jsme si museli najít večeři jinou. Dlouho jsme se ale na koťata nezlobili. Prostě to nešlo.

Bylo jich pět. Jestli to byli třeba 3 „kluci“ a dvě „holky“, nebo jestli byla „namíchaná“ jinak, jsme nezjišťovali. Protože je ale bylo možné aspoň trošku od sebe rozeznat, dostala pro zjednodušení konverzace o nich jména: Delirium, Tremens, Badyán, Kardamon a Bruno. Spolu s Aikido se zabydlela kousek od tábora a prakticky každý den nás rozesmávala svým dováděním buď na zemi, nebo na stromě, jehož kmen je poměrně dost nahnutý a některé jeho větve leží na střeše jedné z mála pevnějších budov. Zábavné také pro nás bylo sledovat, jak ráda by se k nám přišla podívat blíž, ale strach jim pořád říkal, aby to nedělala. Aikido se o ně starala vzorně - nezřídka jsme viděli, jak jim Aikido nese nějakého toho uloveného hraboše či myšku, a párkrát jsme měli možnost zahlédnout ji i při tom, jak je během dopoledního či odpoledního spánku zahřívá. Až nám skoro bylo líto je na konci sezóny opustit.

O to víc jsme Aikido vyhlíželi další sezónu. Přišla. Ale tentokrát sama. Ten rok jsme k ní ale měli ještě blíž. Dokonce někteří našli odvahu a občas ji pohladili. Nějaká ta dobrůtka pro ni se už stala samozřejmostí.

Rok se s rokem sešel, začala další sezóna a Aikido nezklamala. Přišla a přivedla s sebou tři koťata. Ta tentokrát jména nedostala, ale postaráno o ně bylo na nejvyšší úrovni. I tak však na konci prázdnin zůstala pouze dvě. Co se stalo s tím třetím, netušíme. Zbylá dvě však ke konci prázdnin potlačila svou plachost a přišla se k nám hřát k ohni. A to doslova - ztuhlá podobně jako my se choulila na jednom z kamenů ohraničujících ohniště.

O rok později se ale situace opět trochu změnila. Aikido přibyla konkurence...