Kočka (pod)hradní - 1. díl

Už nějaký ten rok jezdím na léto na brigádu na jeden výzkum zříceniny hradu netypicky umístěného na skalním suku v údolí. Dlouho jsme byli přesvědčení o tom, že tábor na louce pod hradem a jeho okolí obýváme pouze my lidi (s výjimkou psa z nedalekého mlýna a případně psího kamaráda některého z brigádníků), nebo všudypřítomných hlodavců všeho druhu. Pak jsme ale začali v kuchyňce nacházet všelijak okousané potraviny, a to i ty uložené v místech, kam by se myši dostat neměly.

První rok, kdy jsme tuto skutečnost zjistili, se nám příčinu zjitit nepodařilo - vyhnala nás kombinace dlouhodobých dešťů a hrozící povodně. Další rok už to ale bylo jinak.

Jídlo jako takové se nám neztrácelo, ale sem tam jsme zahlédli poblíž tábora tmavý stín, jak se plíží vysokou trávou či kopřivami. Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že oním stínem je kočka. Zpočátku jen tak obcházela kolem, ale časem se osmělila a přišla do tábora i v době, kdy jsme tam byli my. Jejím hlavním cílem byl odpadkový koš. Hledala jídlo. Buď bylo v okolí málo případné kořisti, a nebo, potvůrka jedna, prostě zjistila, že je možné obstarat si stravu i trošku snadněji.

Jak šel čas, nějak jsme se s ní sžili. Její návštěvy se staly každodenními a odvažovala se čím dál tím víc přiblížit se přímo k nám. Z tábora jsme ji už nevyháněli, ale když se pokusila vlézt do kuchyňky, buňky či hangáru, poznala, že slova typu: „Jedeš!“ nebo: „Mazej pryč!“ nám rozhodně nejsou cizí. Občas jsme jí taky někam kousek od tábora hodili něco na zub.

Jak dny plynuly, sžívali jsme se s ní čím dál tím víc. Známkou toho, že jsme ji tak nějak přijali mezi sebe, byla skutečnost, že dostala jméno Aikido. Už to nebyla jenom nějaká kočka, co se potuluje po táboře a okolí, už to byla Aikido. Taky jsme jí už případné jídlo nedávali někam na trávu za tábor, ale coby misku jsme jí věnovali plonkovní víčko od ešusu umístěné na pomyslné hranici tábora.

O rok později přišla Aikido hned v prvních dnech sezóny. A nebyla sama, což jsme zjistili velmi brzy a - aspoň pro nás - poněkud krutě.

Jak? To se dozvíte ve 2. díle o kočce (pod)hradní. :o)