Ani netušíte, jak je těžké se seznámit

Ani netušíte, jak obtížné je navázat známost, když pány zajímají výhradně panely s kurzovými sázkami.

Podzim přeje zlátnoucímu listí, tanečním mistrům, vinařům, zhrzeným láskám a depresím. Moje letní dovolenková známost odletěla s prvními potrhanými vlákny babího léta a můj psychoterapeut relaxoval na Floridě. Tedy, to nevím určitě, ale vypadá to líp, než když napíšu, že se nervoval v Novém Strašecí.

„Půjdeš si vsadit do Fortuny nebo do Tipsportu,“ naordinovala mi vlastní terapii kamarádka Mirka. „Hele, chodí tam spousta mužských, tam se snadno seznámí i medicinbal. Když to porovnám, tak tvoje fyzické přednosti nejsou tak fádní, abys neměla šanci. Budeš mezi nimi stejná rarita, jako když chlap paličkuje krajku, vyšívá richelieu nebo kupuje podprsenku.“

Chtěla jsem samozřejmě cosi namítat, ale došlo mi, že pokud Mirka podmiňuje moje námluvy soustředěním ryze mužského elementu na jednom místě, mohly jí vytanout na mysli třeba i výkopové práce nebo pánské záchodky. V tomto světle se volba sázkové kanceláře zdála neškodná jako přeočkovaná čivava.

Následující den jsem nesměle kroužila kolem místní pobočky, chvíli jsem meditačně dýchala a pak vstoupila. Uvnitř mě dobrou čtvrt hodinu ignorovali tři odborně zdatní sportovní teoretici a hezká slečna za okýnkem. Seznámit se se mnou nechtěl nikdo. U slečny jsem to vítala, ale i pány bohužel zajímaly výhradně panely s kurzovými sázkami. Já jsem v kurzu nebyla, asi jsem něco podcenila. Možná to bylo oblečením. Snad jsem si měla navlíknout alespoň štulpny nebo kimono. A tak ode mne s hlasitým šploucháním odplouvala loď marných nadějí. Její kýl ubližoval mořské hladině a hloubil v ní brázdy jako zručný zemědělec, zatímco se v podpalubí tísnily bachraté žoky plné bílých krajkových závojů, snubních prstýnků a ideálních chlapů.

Ještě jednou jsem se důkladně rozhlídla a položila si kontrolní otázku. Co učiní nesmělý adolescent ocitnuvší se poprvé v putyce pro otrlé pivní konzumenty? Poručí si velkého panáka a vyžunkne ho na ex, nebo pofňukává, že chce malinovku s brčkem? Rozhodla jsem se pro frťana.

Vsadila jsem na pět utkání španělské fotbalové La Ligy a večer jsem nutila teletext, aby mi prozradil, jak hrála Mallorca s Levante, a kolikáté je v tabulce Bilbao.

Druhý den seděl za přepážkou interesantní starší pán s veselýma očima a po místnosti poletoval s kurzovým rozpisem bicepsovitý chlápek v džínách. Toho jsem zaujala. Ostražitě kontroloval, kterak je mi vyplácena výhra dvě stě osmdesát korun a dýchl mi zblízka do ofiny otázku: „Vy rozumíte fotbalu?“

No sláva, konečně jsem mohla oslnit a zalhat své ANO něžně jako nevěsta ve filmech pro pamětníky. Jenže odezva nebyla tak vstřícná jako u ženichů před závěrečnými titulky. Tento pán měl chování psího bezdomovce, který u každého patníku zvedá nožičku, aby si označkoval své teritorium. Hlasitě mínil, že sport není nic pro ženskou a rozčileně mi radil, abych se držela radši kuchyně, valchy a mikrovlnné trouby. Skutečně v tomto pořadí.

Pak významně podal svůj tiket obsluhujícímu. Ten ho prohnal terminálem, řekl: „Dneska nic, Franto, utekly ti zase dva zápasy,“ a neudržel – mně sympatické – zachechtnutí. Štamgast Fanouš stylově nabral barvu fotbalového pažitu a urychleně zmizel.

„Kam tak spěchal?“ otázala jsem se duchovního spojence za přepážkou.

„Asi zadělat na vdolky,“ zaškytal pobaveně bukmejkr.

Povzbudilo mě, že tento pán má smysl pro humor a nemá snubní prstýnek. V dobrém rozmaru jsem si vsadila na švédskou hokejovou ligu. Podzim totiž přeje i novým známostem, malým sázkám a velkým výhrám. Chcete se vsadit?