Prezentace zadržení podezřelého z teroristického útoku bývá využita jako součást psychologických operací (PSYOPS) vlády.Podívejme se na obecné způsoby,jak funguje,přičemž PSYOPS může být hypoteticky až 100% komunikovaného příběhu.
Cíle PSYOPS v kontextu zadržení podezřelého:
1) Posílení důvěry veřejnosti (prezentací úspěšného zadržení podezřelého může vláda posílit důvěru občanů ve své bezpečnostní a zpravodajské služby).
2) Odrazení budoucích útoků (veřejné zadržení a následné soudní procesy mohou sloužit jako odstrašující prostředek proti potenciálním teroristům).
3) Snížení morálky teroristických skupin (ukázání, že jejich členové jsou chyceni a budou potrestáni, může oslabit morálku a soudržnost těchto skupin).
4) Kontrola narativu (vláda může prezentovat informace tak, aby vytvořila specifický příběh nebo obraz o podezřelém a o teroristické hrozbě, čímž může ovlivnit veřejné mínění a mezinárodní vztahy).
Techniky PSYOPS při prezentaci zadržení:
1) Mediální pokrytí (vláda může aktivně spolupracovat s médii na šíření zpráv o zadržení, zahrnující detaily operace, fotografie a videa z místa činu, záběry podezřelého atd).
2) Veřejná prohlášení (vysoce postavení vládní představitelé mohou vydávat prohlášení, která zdůrazňují úspěch operace a bezpečnostní opatření, která vláda přijímá na ochranu obyvatel).
3) Psychologický nátlak (zveřejnění informací o tvrdém postupu proti teroristům může vyvolat strach a obavy mezi členy teroristických skupin).
4) Symbolická gesta (například veřejné zadržení na důležitém místě nebo v důležitý den může mít zvláštní symbolický význam a zvýšit psychologický dopad na cílové publikum).
A jaké jsou příklady z minulosti? Např. zadržení Usámy bin Ládina, kdy prezentace operace, která vedla k zadržení a smrti Usámy bin Ládina v roce 2011, byla využita k posílení důvěry veřejnosti v americkou vládu a vojenské síly. Evropské země zase pravidelně informují o zatýkání podezřelých teroristů a rozbíjení teroristických buněk, což slouží k udržení důvěry v bezpečnostní složky a k odrazení dalších potenciálních útočníků. Přičemž využití zadržení podezřelého jako nástroje PSYOPS vyžaduje pečlivé plánování a koordinaci mezi různými vládními složkami, včetně bezpečnostních služeb, mediálních týmů a politických představitelů, aby bylo dosaženo požadovaného psychologického efektu na cílové publikum.
Kontroverzní, inscenované a neetické PSYOPS
Teoreticky je i možné, že vláda zorganizuje psychologické operace (PSYOPS), které by zahrnovaly fingované zadržení teroristů, přičemž by tito teroristé byli součástí jejího „realizačního týmu“. Toto by pak spadalo do kategorie deceptivních (klamajících) operací nebo inscenovaných událostí. Tento koncept je však velmi kontroverzní a má značné etické a právní důsledky. Existují aspekty, které je třeba zvážit pro realizaci takových PSYOPS:
- Zvýšení podpory vlády (vytvořením dojmu, že vláda úspěšně chrání veřejnost před teroristickými hrozbami, může vláda posílit svou popularitu a důvěryhodnost).
- Odrazení budoucích útoků (pokud by potenciální teroristé věřili, že jsou neustále sledováni a že jejich plány budou vždy odhaleny, mohlo by to snížit jejich ochotu jednat).
- Kontrola narativu (vláda může využít takové operace k vytvoření specifického příběhu, který podpoří její politickou agendu nebo ospravedlní zavedení určitých bezpečnostních opatření).
Etické a právní důsledky:
- Manipulace veřejnosti (taková operace by představovala vážnou manipulaci veřejnosti a porušení důvěry mezi vládou a občany).
- Právní otázky (falešné zadržení a obvinění by mohly mít vážné právní důsledky, včetně možného porušení domácího i mezinárodního práva).
- Morální dilemata (zapojení do takové operace by mohlo být považováno za nemorální, protože by zahrnovalo lhaní veřejnosti a možná ohrožení nevinných lidí).
Hypotetický scénář, kdy by vláda zinscenovala zadržení teroristy by vyžadoval:
Plánování (vysoce utajený tým by zahrnoval vybraný okruh vládních činitelů, bezpečnostních složek a zadrženého „teroristu“, který by byl dohodnutým účastníkem operace).
Provedení (fingované zadržení by bylo pečlivě naplánováno a mediálně pokryto, aby vypadalo reálně. Mohlo by zahrnovat fingované důkazy, svědky a případné fingované soudní procesy).
Propaganda (výsledky operace by byly využity k posílení určitých politických cílů, jako je například ospravedlnění zvýšeného dohledu nebo bezpečnostních opatření).
Závěrem. Vláda může zorganizovat PSYOPS zahrnující fingované zadržení teroristy, ale praktická realizace by byla extrémně náročná a riskantní, a měla by závažné etické, právní a politické důsledky. Většina demokratických společností by takové jednání považovala za nepřijatelné a nelegitimní.
Doplnění (z 10.6.2024) o historické příklady deceptivních (klamajících) operací, inscenovaných událostí či operace pod falešnou vlajkou:
1) Mukdenský incident (1931): Cílem Japonců v Mandžusku bylo získat záminku, která by mohla ospravedlnit vojenskou invazi do Mandžuska a nahrazení čínské vlády v regionu japonskou loutkovou vládou, proto způsobili výbuch na japonské železniční trati nedaleko od Mukdenu.
2) Mainilský incident (1939): Sovětské dělostřelectvo fingovaně napadlo sovětskou příhraniční vesnici Mainila což se stalo rozbuškou Zimní války s Finskem.
3) Přepadení vysílačky v Gliwicích (1939): Tehdy byly Gleiwitz v Horním Slezsku patřící Německu. Fingované přepadení mělo doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit útok na Polsko.
4) Operace Northwoods (1962): Jednalo se o plán amerického ministerstva obrany, který zahrnoval několik falešných teroristických útoků na americké civilisty a vojenské cíle, které by byly připsány Kubě. Cílem bylo získat podporu pro vojenskou intervenci na Kubě. Plán byl nakonec zamítnut prezidentem Johnem F. Kennedym.
5) Incident v Tonkinském zálivu (1964): Incident, který vedl k rozšíření americké vojenské přítomnosti ve Vietnamu, byl zveličen a zkreslen, aby poskytl záminku pro schválení Tonkinské rezoluce Kongresem USA. Tato rezoluce dala prezidentu Lyndonu B. Johnsonovi široké pravomoci k použití vojenské síly v jihovýchodní Asii.
6) Operace Chaos (1967-1974): Monitorování a narušení protiválečných a občanskoprávních hnutí během vietnamské války. FBI a CIA šířily dezinformace a infiltraci, aby diskreditovaly vůdce těchto hnutí a snížily jejich vliv. Tento narativ podporoval vládní politiku a posiloval důvěru veřejnosti v to, že vláda aktivně bojuje proti „vnitřním hrozbám“.
7) Italská strategie napětí olověná léta (Anni di piombo, 1960-1980): V Itálii během této doby probíhala série teroristických útoků, které byly údajně prováděny levicovými extremistickými skupinami, ale ve skutečnosti byly někdy prováděny pravicovými skupinami a státními bezpečnostními složkami. Cílem bylo destabilizovat zemi a posílit podporu pro konzervativní vlády.
8) Operace Gladio (1950-1990): Tajná operace NATO, která zahrnovala vytváření tajných buněk v západní Evropě s cílem bojovat proti možnému komunistickému převratu. Byly prováděny inscenované teroristické útoky a další operace s cílem manipulovat politickou situací ve prospěch pravicových vlád.
9) Americká kampaň za válku v Iráku (2003): Před invazí do Iráku byla veřejnost systematicky klamána ohledně existence zbraní hromadného ničení v Iráku. Falešné důkazy a zavádějící informace (např. Svědectví Nayirah jako „propaganda zvěrstev“) byly používány k získání podpory pro válku jak v USA, tak mezinárodně.
10) Operace Mockingbird (1940-1970): Americká CIA prováděla operaci, ve které spolupracovala s významnými novináři a mediálními organizacemi s cílem ovlivnit veřejné mínění a šířit proamerickou propagandu.
Doplnění (z 15.6.2024) o zpochybnění v médiích prezentovaného narativu o zadrženém „podezřelém z pokusu o výtžnictví/teroristického činu“ od experta v oboru brig. gen. v. v. Ing. Andor Šándora – Šándor zpochybňuje spojování autobusového teroristy s Rusy: Na Moskvu to nesedí, říká
Doplnění (z 16.6.2024) ministr spravedlnosti Blažel uvedl, že zadržený „podezřelý z pokusu o výtržnictví/teroristického činu“ nebyl agent Ministr Blažek: „Podezřelý žhář nebyl žádný profesionální agent“
Čtete na podobné téma:
Hrozba armádní „PSYOPSkracie“ aneb amplifikace, de-amplifikace a síťová neutralita
