Zkouším zhubnout podle Mačingové - XII. díl - Mám za sebou 19 dní (aneb Cítím vyrovnanost)

Kromě pocitu klidu, vyrovnanosti a pokory na sobě necítím žádné jiné účinky. Počkat, to mi jako tyto tři pocity nejsou dost? Vždyť běžní lidé se do tohoto stavu dostávají až po několikaleté mediaci. A já jen po 19 dnech :)

Asi jsem k sobě sebekritická, ale fyzicky na sobě necítím moc velký účinek. Drobnosti jsou, to ano, ale že by to byl nějak úplně viditelný posun, to zatím ne. Pleť je pořád stejná, oblečení mi je stejně těsné. Kromě jednoho dne, kdy se moje okolí asi telepaticky domluvilo (v jeden den mi totiž tři lidé, kteří se mezi sebou neznají řekli, že jsem zhubla!) si okolí ničeho nevšímá. Včera jsem potkala dvě dámy, které jsem přes dva měsíce neviděla.. A nic. Žádná poznámka. Plánuji se zítra zase změřit a zvážit.

 Co se ale pozitivně ustálilo je moje psychika. Vždycky jsem byla "cíťa", dojala mě i reklama na čistící prostředky :), sebetrýznila jsem se za každou chybu, kterou jsem udělala, pořád jsem věnovala pozornost okolí a tomu, aby se všichni měli dobře, aby byla pohoda a harmonie. Teď je to jiné. Jsem pořád citlivá (před chvíli jsem třeba plakala nad jedním příspěvkem kolegyně-blogerky), ale už to našlo zdravou míru. Dělám pořád chyby, často i ty stejné, ale už vím, že vše dělám v ten moment tak nejlíp, jak to jen umím a jak mi okolnosti dovolují. Pokud se chyba stane, beru jí jako signál, že jsem člověk :) Stále ještě umím pocítit energii místa, kde jsem - jde mi vyčíst, co visí ve vzduchu. Ale také jsem si vědoma toho, že ne všechno má přímou spojitost se mnou. Někdy jsem prostě "jen" účastníkem, jehož jediný smysl je "být". Už si tak často nedopřávám ten pocit, že jedině na mně stojí a padá celý svět. Je to úleva. Tak, jak se zjednodušilo jídlo, zjednodušil se můj vnitřní svět. Což u sebe beru jako hodně velký pokrok. Považuji se za duchovního člověka, s tělem zatím moc napojená nejsem. Sleduju, že moje intuice začíná sílit. Tak za chvíli se snad benefity přesunou také na fyzickou část mého já:)

17. den

Dnes jsem byla na záchodě dělat takovou tu věc, kterou dámy nikdy nedělají :), asi osmkrát. Nic mě nebolelo, konzistence té věci byla normální, jen se očividně střeva potřebovala víc vyprázdnit (jsem si jistá, že je to tou zeleninovou polévkou).

18. den

 Moje ženské dny přišly o týden dřív, než je u mě běžné. Menstruaci mívám pravidelnou, takže stravování určitě ovlivnilo moji periodu. Ale nevadí mi to. Se svým cyklem jsem kamarádka. Neberu to jako něco obtěžujícího.

 Udělala jsem si plný džbán převařené vody (tu jsem ochutila zázvorem a dalšími přísadami, které Mačingová doporučuje) a trošku mi po tom bylo divně (nevypila jsem to najednou, postupně!:). Tlak v hlavě, únava. Pár sklenic vody to ale srovnalo. Tu chvilkovou slabost tedy přičítám čistícímu účinku zázvoru a spol. :)

 Chodím spát o hodně později, než bylo běžné. Není to ale tím, že bych měla tolik energie. Je to jen a pouze tím, že si vařím jídla na další den do práce :)

19. den

Včera jsem až do půlnoci dělala oběd na dnešní den. Moc jsem se těšila (celerové hranolky mě čekaly úplně poprvé). Ráno jsem si všechno jídlo hezky srovnala do tašky, udělala pár kroků a taška se vespod roztrhla. Obídek sletěl na zem a rozprskl se po podlaze. Díky bohu, že mi v lednici zbyl salát z večeře. Dnes jsem tedy oběd neměla podle plánu, ale jídlo z jídelníčku to pořád bylo.

V kalendáři Krásné paní jsem viděla hezkou myšlenku. "Snídejte. Kolik lidí na světě takovou možnost má?". Jsem vděčná, že mojí hlavní náplní je teď co s čím a kdy jíst, a ne, jestli dnes seženu něco k jídlu.