Bertina amatérská recenze knih - K moři (Petra Soukupová)

Mezi mnou a mými papírovými kamarády musí být nějaká alchymie - vždycky si mě určitá k sobě zavolá a já bytostně cítím, že tuhle a žádnou jinou teď musím číst. Naposled si mě přitáhl počin Petry Soukupové K moři.

 Kdo se o knihy zajímá, nemohl jméno Petry Soukupové nezaznamenat. O Petře se hovoří jako o jednom z objevů současné české literatury. Dlouho jsem její prvotinu (za kterou mimochodem získala cenu Jiřího Ortena) měla jen tak v knihovničce. Měla jsem za sebou sérii Milénium, Hedvábníka od R. Galbraitha (J.K. Rowling), takže jsem potřebovala něco, co mě ze šňůry detektivek osvěží. Věděla jsem, že to bude něco o vztazích, a tím to haslo.

 Jako první mě zaujal styl, jakým autorka dělí text. Kapitoly se v první části skládají z kratších odstavečků, z nichž každý má svůj nadpis. Nejdřív jsem si musela trošičku zvykat, ale pak jsem se začetla a uvědomila jsem si, že to přináší určitou svěžest. Fakt suprové byly náhledy do budoucnosti. Pro ilustraci: jedna z postav potratí miminko, následuje odstavec o tomto dítěti. Cituji:

 Nenarozený chlapec by se jmenoval Jakub, byl by poměrně dobrým sportovcem a ještě lepším elektromechanikem. V životě by byl šťastný, protože by o věcech moc nepřemýšlel, měl by spousty holek a tři děti. Rodičům by prostě dělal samou radost.  Kdyby se narodil, Petr by ještě nějaký čas zůstal v Brně, pak by se za ním přistěhovala i Magda s dětmi a Petr by nikdy nepoznal Kláru a nikdy by od Magdy neodešel. Jen by ji celý život podváděl.(strana 30, vydání první, 8. dotisk 2012, Host)

 Věty jsou jednoduché. Nikde jsem se v knize nesetkala s takovým tím nudným popisem přírody, budov, místností, počasí, které občas v příbězích působí, jako kdyby si autor chtěl před čtenářem dokázat, jak obratně umí pracovat se slovy. Tady se jde drsně na věc. Žádné filozofické kecy, žádné několika stránkové monology. Prostě pár vět, běžná slova - a přitom je v tom vše podstatné. Může to působit, že Petra Soukupová prostě jen sype děj za dějem a není to promyšlené, ale pravdou je pravý opak.

To, co mi neznělo přirozeně, bylo skloňování slova "pokojík". Šla do pokojíka. Není to podle vzoru "hrad"? Tohle je jediné, co bych mohla vytknout.

Pokud chcete rozveselit, vezměte si do ruky jinou knihu. K moři sice přečtete poměrně rychle, svým způsobem se tam nic neděje, ale přesto ještě nějakou dobu po dočtení budou doznívat vjemy z života (a smrti) hlavních postav. I když jsou všichni obklopeni docela velkým množstvím dalších rodinných příslušníků, každý je strašně sám!

Hlavní myšlenku v knize cítím jasně - Komunikujte se svými nejbližšími!!