Anglicky jsem se začala učit, když mi bylo deset let a v okamžiku, kdy jsem se na začátku roku 2008 přistěhovala do Skotska, jsem se tímto báječným jazykem dorozumívala a jeho studiem zabývala téměř osmnáct let. Tady ve Skotsku jsem odhalila zcela novou dimenzi angličtiny, ať už se to týká slovní zásoby, frazeologie či pro někoho nelibozvučného hrčivého skotského přízvuku. S obrovskou chutí vystudovaného lingvisty jsem do sebe nasávala nová slova a spojení, která se v mé hlavě zabydlovala snáze a rychleji než kdy před tím. A ačkoliv se člověku někdy zasteskne po bohatém výrazivu naší mateřštiny, přiznám se, že jsem nikdy neměla problém příslušně barvitě vyjádřit jakékoliv své myšlenkové pochody. Až na jedno obyčejné, každodenní, takřka nenápadné slovo. Totiž slovo „cake“. Poslouchejte proč. Jako správná česká hospodyňka při každé cestě domů nakoupím a dovezu v místních podmínkách neexistující polohrubou mouku, abych posléze svému skotskému manželovi mohla napéci některé naše vynikající české moučníky. Jak frustrující je to ovšem zážitek, když, ať už u trouby strávím půl hodinu přípravou rychlé bábovky nebo dva dny kuchtěním narozeninového dortu, na konci vždycky získám jediné – totiž „cake“.
Vdolky
A nyní se dostáváme k významu tohoto „zákeřného“ slova. Wikipedie definuje cake jako druh chleba nebo potraviny chlebového typu, který je v současnosti obvykle sladký, případně jinými přísadami obohacený dezert. A tak se ptám, kde jsou všechny naše buchty, koláče, placky, řezy, dorty, zákusky, vdolky, vánočky, mazance, frgály, bábovky, bublaniny, rolády a cukroví? Proč já, zoufalka, ať se snažím, jak se snažím, svému manželovi při sebelepší vůli vždycky naservíruju „jen“ cake? Ano, je to moc milé a krásné, když z úst své polovičky slyšíte větu: „Miláčku, I love your cakes.“ Ale jaký by to byl ráj na zemi, kdyby jen tušil, že není cake jako cake a že tvarohová bábovka se zákonitě nemůže titulovat stejným názvem jako tříposchoďový svatební dort! Ostatně závažnost celé situace v kauze „cake“ mému manželovi došla před naší českou svatbou, kdy jsem mu sdělila, že budeme obcházet sousedy a dávat jim svatební koláčky. Ano, naše malé, roztomilé, české svatební koláčky. Jenže angličtina zná jen jeden „wedding cake“, a tak se můj Skot překvapeně zeptal, jestli je to zdejší tradice dávat každému ze sousedů celý svatební dort.
Ale abych nebyla k angličtině nespravedlivá, tak se tu přece jen nějaká ta slova popisující sladké pečivo najdou. Tak třeba tu znají slovo „scone“, což je pečivo asi nejvíce podobné naší vánočce. Tady ve Skotsku mají shortbread (doslova krátký chleba) – obdoba našich máslových sušenek. Další populární formou sladkého pečiva je „tart“, což je moučník se základem z tuhého těsta, náplní a s otevřeným vrchem. Opakem tart je pak „pie“, což je v těstě uzavřená náplň, která může být jak slaná, tak sladká. A pak tu máme „brownie“, který je blízko naší placce nicméně pouze v čokoládové formě. Nezapomínám ani na slovo „pastry“, které popisuje drobnější sladké pečivo, ani na „cookies“ – asi nejblíže našemu cukroví, případně „muffin“ – piškotové pečivo. Nakonec mne ještě napadají slova „slice“ – to by mohl být náš řez a pak snad ještě „biscuit“ popisující sladké pečivo sušenkového typu.
Nejsem žádný odborník na anglickou cukrářskou slovní zásobu, ale teď už opravdu nevím. Uznávám, že pár slov jsem tady vyštrachala a pravda je, že skotské a české pečení se výrazně liší, ale přece jen si nemůžu pomoci a nepostesknout si, jak je ta anglická pečící slovní zásoba pro našince nedostačující. A tak jediné řešení, které mne napadá, je naučit toho mého Skota česky. Takže koláčky nejen papat, ale také umět pojmenovat :-).
