Dnes ráno jsem byla volit. Nic výjimečného, řeknete si, ale já jsem byla (coby cizinec, byť s druhým domovem ve Skotsku) volit v referendu o skotské nezávislosti, které zásadním způsobem ovlivní budoucnost této pětimilionové země i mé zdejší skotské rodiny.
Ve Skotsku žiji šest let. Za tu dobu můj vztah k této zemi prošel bouřlivým vývojem. Znám první dny okouzlení životem v cizí zemi. Znám vystřízlivění a boj s jeho každodenními aspekty jako je počasí, prvotní uzavřenost jeho obyvatel, zdravotnictví či zdánlivě triviální, byť k šílenství dohánějící blbiny jako jsou dva kohoutky v umývadle a sprcha na šňůrku. A nakonec znám smíření a schopnost mít tuto zemi ráda pro to, co je. Pro její houževnatost, lidi s velkým srdcem, planoucí fotbalovou vášeň a nakonec i ten jistý konzervatismus, který dodnes obhajuje kohoutek s horkou a studenou vodou oproti moderní směsné baterii.
Debatu o nezávislosti jsem poslední měsíce sledovala se zaujetím. Ne nikterak otrocky, ale dost na to, abych mohla učinit vlastní rozhodnutí. Přes veškerá rizika s nezávislostí spojená věřím, že si Skotsko tuto jedinečnou příležitost zaslouží. Mám patnáctiměsíční holčičku a i její rostoucí nezávislost na rodičích a rizika z toho plynoucí pro mne do budoucna nesmí být důvodem ji omezovat. Zajímavé je, že spousta mých českých přátel ze zdejší početné české komunity expatů bude volit proti nezávislosti Skotska. Hodně z nich se ptá po rozumném důvodu, proč v dnešní nejisté době opustit zázemí tak nějak fungujícího, byť umírajícího „manželství“, které poskytuje určitou finanční jistotu a politickou stabilitu velké země. I kdybych měla najít jen jeden důvod proč ano, řekla bych, že manželství, kde jeden z partnerů rozhoduje o všem zásadním a na druhém nechá jen pár méně zásadních věcí, nemůže fungovat věčně. Skoti tradičně volí labour party, ale většinou skončí s vládou toryů. Volit a na konci voleb mít vládu, pro kterou většina země nehlasovala, je zásadní problém. A to se netýká jen voleb. Týká se to i třeba otázky tolik diskutovaného členství v Evropské Unii. Skotsko je proevropská země. Pokud Anglie v čele s Davidem Cameronem uspěje ve svých snahách o vystoupení z EU, povezou se Skoti bez ohledu na to, co chtějí, s ní. Tohle jsou mé dva zásadní důvody pro nezávislost Skotska. Ano, doba je zlá, ekonomická situace není růžová a mnoho je ve hře, ale já věřím, že v případě nezávislosti Skotska je řada věcí „jen“ otázkou politických jednání. A jako taková je řešitelná ve prospěch obou stran. Je na čase, aby Skostko přestalo být „uhláčkem“ taženým kamsi silnou parní lokomotivou a vzalo svůj osud do vlastních rukou se vším, co to obnáší – příležitost, zodpovědnost i rizika.
Atmosféra v ulicích v posledních týdnech je přímo elektrická. A já ti dnes, Skotsko, přeju, abys tentokrát popadlo svou šanci za pačesy a dotáhlo tento „fotbalový“ zápas pro jednou do zdárného konce. Obávám se, že jinak bude „kocovina“ z prohraného zápasu poněkud větší než po 2:1 Německo Skotsko před pár týdny.
