Mé skotské těhotenství – XII. První dny doma

Návrat domů z porodnice je nádherným okamžikem v životě každé maminky. Nicméně je to také moment naplněný jistou mírou obav. Asi každá novopečená maminka se sama sebe ptá, jak vše zvládne, jestli to bude s prckem umět a jestli bude dobrou mámou. Pro mne byl tento okamžik o to horší, že žiju v cizí zemi a dobře jsem věděla, že člověk, kterého bych si v tu chvíli přála mít nejblíž, totiž moje maminka, bude v tu chvíli daleko. Tady ve Skotsku ovšem péče o matku a novorozeně propuštěním z nemocnice nekončí. Deset dní po návratu domů docházejí za maminkou a miminkem porodní asistentky, které dohlížejí, aby bylo vše v pořádku. Kontrolují váhu miminka, hojení pupíku, stolici a celou řadu dalších věcí, které se mohou u novorozence vyskytnout. Zároveň se také starají o matku a dozírají, aby její rekonvalescence po porodu probíhala tak, jak má, a proces hojení byl, pokud možno, nekomplikovaný.

Porodní asistentka - ilustrační foto

I za mnou přišly asistentky hned v devět ráno první den. Sice jsem normálně poměrně organizovaný člověk, ale Anička mi poněkud obrátila denní rutinu vzhůru nohama, takže jsem milé dámy přivítala neumytá, neučesaná a v noční košili. K mému údivu je tento obrázek nikterak nepřekvapil. Anička prošla kontrolou bez problémů, ale mne po císařském řezu začala trápit dušnost. Dámy mi nabraly krev a druhý den předepsaly tablety železa pro obnovení krve, kterou jsem ztratila při operaci. Také jsem dostala dva páry šik podkolenek proti trombóze a sadu injekcí, proti krevním sraženinám. Byla jsem překvapená, když se mne porodní „báby“ zeptaly, zda si injekce budu píchat sama, nebo jestli mi s tím mají pomoci. Přiznám se, že myšlenka píchnout sama sobě injekci (ač vybavená instruktážním balíčkem z nemocnice) mi připadala hodně drsná. Nakonec jsem ale asi třikrát zapomněla dámy požádat, aby injekci administrovaly, a došlo i na toto. Pocit to nebyl právě příjemný, ale zvládla jsem to.

První den jsem se asistentky požádala o radu týkající se kojení. Tak nějak mi to všechno nepřišlo automatické a neuměla jsem takové základní věci jako třeba jak miminko k prsu přiložit a jaké polohy při kojení zvolit. Prsy byly v této zvykací fázi navíc hodně bolavé, což vše znepříjemňovalo. Dámy jen zvedly telefon a ještě na tentýž den mi domluvily návštěvu tzv. breastfeeding support worker (pracovnice na podporu kojení). Zmíněná dáma dorazila v jednu odpoledne a strávila se mnou neuvěřitelné čtyři hodiny, kdy mi vysvětlila, jak kojení funguje, jaké mohou nastat problémy, ukázala mi jak sestavit odsávačku mléka a jak jí používat a také se mnou prošla celý dům a vyzkoušely jsme kojení v různých polohách a v různém prostředí přímo u mě doma.

Nedovedu si představit praktičtější podporu. Nepředpokládám, že u nás v ČR něco takového funguje. U nás se spíše očekává, že kojení je přirozená věc a že to nové maminky budou hned umět. Osobně si myslím, že kojení tak jednoduché není, zejména v začátku a tuto podporu jsem tady ve Skotsku nesmírně ocenila. Zmíněná pracovnice mi byla k dispozici celý první měsíc po narození Aničky, navštívila mne ještě několikrát a ještě teď jí tu a tam zavolám, když se potřebuji na něco zeptat. Ono se přece jen člověku snáze vypořádává s neutišitelným novorozenětem, když ví, že se třeba na konci šestého týdne mění struktura mléka a miminka mají tendenci se krmit častěji a být poněkud mrzutá.

Návštěvy porodních asistentek u mne doma jsem si nemohla vynachválit. Člověk si tak nějak nepřipadal hozený do vody a zcela sám s novorozenětem a velmi často se spoustou otázek. Přišlo mi nesmírně milé, že jsem věděla, že mne každý den navštíví profesionální pracovnice s léty zkušeností a že se budu moci na všechno týkající se miminka i mého zdravotního stavu vyptat, vyjádřit své pocity i pochybnosti. Samozřejmě je možné se domluvit, aby porodní asistentky nechodily každý den, ale třeba ob den. Záleží na každé mamince. Nesmírnou výhodou také je, že se s čerstvým miminkem nemusí člověk nikam trmácet a že mu pomoc přijde rovnou domů.

Ani po deseti dnech vás tu zcela neodříznou a úlohu porodních asistentek převezme tzv. health visitor (doslova zdravotní návštěvnice), která o dítě pečuje až do školního věku. Oficiálně končí bezprostřední poporodní péče kontrolou matky i dítěte po skončení šestinedělí. V osmi týdnech je tu pak první očkování.

Pokud jsem si myslela, že porod a péče o mne a Aničku v nemocnici byla skvělá, pak následná péče nám poskytnutá po návratu domů neměla chybu. To jsem ocenila zejména proto, že moje rodina není zrovna za humny. Věřím, že se vše dá zvládnout bez pomoci, ale osobně bych nemohla být vděčnější za veškerou podporu a klid, který mi tato péče poskytla.

Tímto bych ráda svou sérii těhotenského blogu ukončila. Moc ráda jsem se s vámi podělila o své pozitivní zážitky. Jsem si jistá, že má bitva se skotským zdravotnictvím nekončí, ale jsem nesmírně ráda, že jsem zažila také jeho světlou stránku.