Vůbec nevím co si s tím “naším prezidentem” počít.

Řecké kočky a Evropská unie - horké téma (právě jsem se vrátila z dovolené) připravené k písemnému rozpracování náhle vychladlo. Bezprostředně po přečtení projevu prezidenta republiky na Národní svatováclavské pouti moje myšlení a uvažování začalo vřít v jiné věci.

Vůbec nevím co si s tím “naším prezidentem” počít. Ty tam jsou doby, kdy jsem mu v prvním silvestrovském porevolučním veselí (89) vrazila pořádnou pusu a byla přesvědčená, že takového frajera česká politika nepamatuje a že se tedy budou dít úžasné věci.

Jeho dnešní projevy mi na klidu nepřidávají. S velkými obavami sleduji jak Václav Klaus není s to připustit, že jeho pojetí demokracie se ocitá v hluboké krizi a chtěj nechtěj bude muset být přehodnoceno.

Na druhé straně, po přečtení Klausova projevu mi spontánně prolétlo hlavou - tonoucí se stébla chytá a bylo mi ho až líto. Stejně jsem ale ráda, že jsem nemusela být svědkem jeho námluv s katolickým klérem. To byla asi dost bizarní podívaná a nejsem si jista, zda  ve prospěch Klausovy postojové autentičnosti.

Přirozené rozpoložení Klausovy duše je pro mne velkou neznámou a už se mi asi nikdy nepodaří plně pochopit jeho způsob myšlení, natož jeho životní postoje. Vnímám ho jako laissez-faire “zpátečnického” (to má za ty pokrokáře) konzervativce  vehementně (až religiózně) se  bránícího všem změnám útočícím na “jeho tradiční hodnoty a cnosti”.

Po tom co se u nás, za jeho velkého přispění, promítl postoj laissez-faire (původně myšlený pouze pro ekonomickou sféru) snad do všech oblastí společenského života, je trochu pozdě plakat nad rozlitým mlékem; spílat kam se poděl řád, smysl pro autoritu, disciplínu, volat po tradiční rodině a obracet se k víře.

Multikulturalismus, který snad nejvíce leží prezidentovi v žaludku,  nabral přece na obrátkách  s rozvojem informačních technologií a s globalizací, a to jsou jevy zdá se nezvratné. Osobně se domnívám, že před budoucími generacemi stojí nejtěžší úkol - integrovat přistěhovalce s pravděpodobně převažujícím podílem muslimů. To bude kámen úrazu. A navíc do bohatého západního světa míří chudoba ze všech světových stran.

Václav Klaus je pro mne  “liberál  devatenáctého století” a my žijeme v post-tradiční sociální realitě charakterizované právě rozpadem tradic a globalizací. Klaus se urputně, jistě dle svého nejlepšího přesvědčení,  snaží obrátit běh hodinových ručiček směrem k minulým lepším časům. Čím méně se mu to daří, tím intenzivněji obhajuje tradice tradičním způsobem. A v tom je skrytý had – fundamentalismus - největší hrozba. Ten není o dialogu, o konsenzu, po kterém Václav Klaus ve svém projevu tak volá, ten je o válce.

Všechny politické programy, prohlášení a sliby, neformulované v intencích, že nás čeká velký výlet do neznáma, s nejistotou a neurčitostí, žádné ANO-ANO, NE-NE, žádné právo na štěstí, ani na budoucnost takovou jakou bychom si přáli ji mít, jsou naivní. A naivita si koleduje o zlo.