“Každý z nás má v sobě “perverzní jádro”...

...které se za určitých podmínek může aktivovat".   Až s podivem konstatuji jak se mi slova francouzské psychoanalytičky Janine Chasseguetové-Smirgelové vybavují pokaždé v souvislosti s Julií “Gaiou” Poupětovou (první certifikovaný sex kouč v ČR), která slibuje, že nás naučí správně masturbovat, radí jak na ženský orgasmus nebo nás dokonce zve na “jazykové” kurzy orálního sexu.

ultimate wedding - the right partnerlabeArt

Proč je jedním z jejích hlavních taháků masturbace (manus – ruka, stuprum – zhanobení), na to si uspokojivě odpovědět nedokážu. “U divochů provádějí samohanu toliko individua méněcenná, slabomyslná, jímž se žádná žena nevzdá.” Slova Bohuslava Brouka (Lidská duše a sex) doplňuje Luigi Zoja (DRUGS, ADDICTION AND INITIATION: The Modern Search for Ritual): “…despite a certain tendency among addicts to unite and form groups, the lack of common guides and common goals makes it a solitary business, equivalent to masturbation.”  Otto F. Kernberg (Normální a patologická láska) uzavírá: “…masturbace jako nutkavá, opakovaná činnost, fungující jako obrana proti zkázaným sexuálním podnětům  a dalším nevědomým konfliktům, ztrácí svou transcendentní funkci.”

Tipla bych si, že na workshopech paní Poupětové převažují charakterově–neurotičtí Singles, kteří jsou na nouzový model sebeukájení odkázaní (nedostatek příležitostí k heterosexuálnímu ukájení?), protože jsou narcisticky zamilovaní pouze do vlastní osoby. O druhého se vlastně nezajímají. Neumějí lásku dávat ani přijímat. Chybí jim hloubka – schopnost empatie a porozumění.

Patologický narcismus (možná i vůdcovské aspirace - Julie “Gaia” = Gaius Julius Caesar?), jsem přesvědčená, je to, co  paní Poupětové znemožňuje přesah jakýmkoliv směrem. Zdá se, že trpí poruchou  přirozené schopnosti milovat. Zjevně nedokáže spojit lásku se sexem, což dokládá svým (promiskuitním) životem v trojúhelníku. Umění udržet sexuální intimitu, uchránit vztah před invazí třetích stran neovládá, a tak v podstatě rezignuje na přirozenou milostnou aktivitu v rámci vztahu dvou lidí i když párový koučink v její nabídce služeb nechybí.

Z eklektického přístupu paní Poupětové k sexu jsem dost zmatená. Do jisté míry je až obdivuhodné jak “nebojácně” posunuje etické standardy v otázkách sexu a snaží se věci nově přeskládat. Proti většině použitých  ingrediencí vlastně nic nemám, ovšem guláš, který z nich navařila, je pro mne nestravitelný. Nemohu si pomoci, ale  z celého jejího vyzařování na mne dýchá cosi dekadentního, v intencích jak o tom píše nejen Janine Chasseguetová-Smirgelová (Kreativita a perverze): “…perverze a perverzní chování se v lidské historii zvláště často vyskytují v dobách, které předcházejí nebo provázejí velké sociální a politické pohyby: víme, že pád římského imperia koincidoval s rozmachem dekadentního chování”.

Kdyby paní Poupětová lépe studovala Wilhelma Reicha (FUNKCE ORGASMU), tak by jí bylo jasné, že iracionální sexuální třeštění, které se snaží přemostit touhu po obnově základní biologické funkce, respektive znovunastolit přirozené zákony sexuality nebude v našich podmínkách  s to potlačit strach s takovým konaním spojený. Sexuální chování a prožívání je mimo jiné kulturně podmíněné!! (A zase tu máme neurózu.)

Lidská sexualita je středobod, kolem kterého se točí jak veškeré společenské dění, tak vnitřní život jednotlivce. Teoretické studium je jistě přínosné, ovšem úporná snaha čerstvě nabyté poznatky co nejrychleji uvést v život směruje jakýkoliv terapeutický účinek do slepé uličky, ve které na nás číhá jen zející vnitřní prázdnota a bezútěšnost.