Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Arteterapie, psychoterapie, psychiatrie

Tohle bych považovala za logické pořadí základních pomáhajících profesí, které by člověk měl zvažovat, když má pocit, že se jeho vnitřní životní rovnováha rozkolísává a už na to sám nestačí.

Před časem u mně byla na dvoudenním víkendovém arteterapeutickém setkání žena, která si libovala, jak jí to pomohlo. S nadšením (a s nadějí, že třeba bude moci snížit dávky psychofarmak) běžela ke svému psychiatrovi poreferovat o blahodárných účincích arteterapie. Podle slov dotyčné ženy psychiatr neměl vůbec tušení, co je arteterapie a k čemu je dobrá.

Nedávno mě navštívili dva příbuzensky spříznění lékaři z Německa a ti zase vyprávěli o tom, jak u nich se dívají psychiatři s despektem na psychoterapeuty a všechno řeší psychofarmaky. To pěkně zapadlo do mé mozaiky. Několik měsíců intenzivně sleduju zahraniční vývoj v oblasti trensgenderové problematiky a vede mě to stále dál... Někteří odvážní zahraniční psychiatři začali o tomto novém, velmi kontroverzním fenoménu mluvit hodně otevřeně a jak už to tak bývá, vyplouvají na povrch i některé jiné „pozoruhodné“ skutečnosti týkající se psychiatrie.

Psychiatři (vzděláním vždycky lékaři) jsou ti, kteří stanovují psychiatrické diagnózy (od amerického diagnostického manuálu DSM se vše odvíjí) a ve spolupráci s farmaceutickými společnostmi prezentují vědecké studie v odborných časopisech. Někteří významní zahraniční psychiatři údajně propůjčují svá jména k zavádějícím studiím placeným právě farmaceutickými společnostmi. To, že nárůst předepisovaných psychofarmak, zejména antidepresiv, se za poslední dvě dekády celosvětově více než zdvojnásobil, nepovažuje řada odborníků za normální sistuaci. „Brzy, varují kritici, budou všechny lidské vlastnosti a rysy označovány za nemoci…každý aspekt lidského života může být považován za patalogický“ (Maté, 1999/2022). Statistiky uvádějí, že poprvé v historii se „psychické nemoci“ údajně šíří rychleji než nemoci somatické.

Psychofarmaka nám mohou jistě v případě největší nouze pomoci. Měla by být ale až tou poslední a důkladně prověřenou volbou, a to, pokud možno, jen na přechodné období. Před mnoha lety jsem krátkou dobu užívala Cipralex (antidepresivum). Život se v jisté chvíli příliš zauzloval, a to mě nepřiměřeně zúskostňovalo. Tělo vysílalo signály, že s tím musím něco udělat. Cipralex sice zmírnil mé úzkosti i některé průvodní somatické potíže, avšak ořezání emocí a zintenzivňující se pocit „uvěznění“ v těsné skleněné krychli, byly tak intenzivní, že jsem to dlouho nevydržela. Neurolog, který mi lék předepsal myslel, že už mě na antidepresivech bude držet po zbytek života. To jsem odmítla.

Většina z nás k medicíně stále nekriticky vzhlíží, řadí ji vysoko nad všechny obory a nepřipouští si ve vztahu k ní žádné velké pochybnosti. Psychofarmaka dokážou lidem nabízet „zkratky“ v podobě zázračných pilulek, které jim ovšem v konečném součtu mohou i ublížit. Jsem přesvědčená, že návštěvě psychiatra by měly předcházet šetrnější pokusy o udržení člověka v psychické rovnováze!!

Specifické služby poskytuje stále vyhledávanější a nedostatková psychoterapie. Jako obor to nemá vůbec jednoduché. Již delší dobu je kritizovaná (zejména v USA) pro malou účinnost. Navíc u nás (nevím, jak jinde) je specializace rozdělená na dva (ne)smiřitelné tábory – psychoterapeuty, kteří poskytují služby soukromně mimo zdravotnictví (nejsou vždy vzděláním psychologové, ale mají psychoterapeutické výcviky a psychoterapeuty (vzděláním vždy psychologové s atestacemi), kteří pracují v rámci zdravotnictví, tedy v těsné součinnosti s psychiatry. Takové uspořádání navázané na medicínu je tradičně považováno za odpovědnější. Pro mě je otázkou, jestli v péči o naše duše potřebujeme vždycky to medicínské hledisko, respektive, do jaké míry ho potřebujeme.

Když např. neurovědy (medicína) dokazují (Megsamenová, Rossová, 2023), že umění má poteciál proměnit zcela zásadním způsobem naše životy, a že je dokonce nezbytné pro naše přežití, pak se medicíně (neurovědám) a jejím novým objevům v žádném případě nebráním. Některé studie např. uvádějí, že zpívání miminkům pomáhá při poporodních depresích rychleji než antidepresiva. Vytváření koláží, pletení, navlíkání korálků, vybarvování obrázků i jen pouhé čárání zmírňují úzkost. Lidé, kteří se věnují uměleckým činnostem (v tom nejširším slova smyslu – tancování, hraní divadla, muzicírování aj.), ať již sami tvoří (primární je process, ne výsledek) nebo se účastní kvalitních kulturních akcí s jistou pravidleností, se cítí po všech stránkách lépe.

Největší vliv na náš život má samozřejmě příroda, náš původní domov. Je dokázáno (Megsamenová, Rossová, 2023), že dvacet minut strávených v přírodě denně, významně snižuje hladinu stresového hormonu (cortisol). Někteří praktičtí lékaři v zahraničí již předepisují na tzv. nature-deficit disorder místo pilulek, pobyt v přírodě.

Prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme a odpočíváme nás buď může pozitivně stimulovat anebo nesnesitelně ubíjet. K vyváženému životu potřebujeme dostatek přirozeného světla, být obklopení přírodními materiály a přírodními tvary. Potřebujeme do našich interiérů včlenit více křivek než pravých úhlů. Vedle našich domovů bychom se měli zaměřit na nemocnice, nejrůznější pracoviště (zejména open space) a jiné veřejné prostory, které by měly působit ne „traumaticky“, ale terapeuticky. Tady se nabízí spolupráce psychologů a interierových designérů.

Dočetl-li někdo až sem, možná si řekne, že text je to docela zajímavý, ale že aplikace takových myšlenek je absolutně nerealizovatelná. Anebo se mu bude zdát, že pisatelka, žije v jiném světě a vůbec neregistruje, kam ten současný směřuje.

Psychiatr Ian McGilchrist píše a mluví (relativně nově) o levé a pravé mozkové hemisféře, kdy každá věnuje pozornost úplně jiným věcem, což má za následek že se před námi zjevují dva zcela rozdílné fenomenologické světy a my nejsme s to si porozumět.

McGilchrist uvádí, že moderní svět je příliš spoután levou mozkovou hemisférou která nepracuje v součinnosti s tou pravou. Levá hemisféra je mocenská, manipulativní, redukcionistická, materialistická. Je explicitní, neschopná přemýšlet v nuancích, číst mezi řádky. Rozumí jen jednoduchým, jednoznačným, černo-bílým informacím, na kterých trvá. Je uzavřená. Ví, co ví a nezajímá ji, že by třeba něco mohlo být i jinak. Chybějí jí souvislosti, nerozumí tomu, co je implicitní – krása přírody, poezie, metafora, muzika, rituály, láska, božské… Nerozumí tedy tomu podstatnému, co dává životu smysl.

Podle že McGilchrista bychom se měli více zaměřit na pravou fluidní mozkovou hemisféru a vnímat svět více celostně. Rozvíjet intuici a imaginaci. Být otevření k přehodnocování toho, co jsme třeba celé generace považovaly za nedotknutelné pravdy. V této souvislosti se mi vybavuje nedávný osvětový pořad Jeronýma Janíčka Život za zdí, díl Péče o duši bez pravidel, kde J.J. svými vstupy opakovaně potvrzuje svou vlastní fixaci na levou mozkovou hemisféru. Nespadá sem jen vyžadování jednoznačných odpovědí od hostů buď ano nebo ne, na složitá témata, ale i to nekonečné představování hostů (v každém díle), co všechno hosté nastudovali, kam až to dopracovali. Kdyby byl pan J.J. byl ve větším kontaktu se svou pravou hemisférou, zmiňoval by a opakoval, že terapie je také z velké části uměním.

Jako psychohygienu a prevenci navrhuju lidem, o které se teprve začíná „něco“ pokoušet, ale i těm, kteří se chtějí dále rozvíjet, spíše hravé než analytické umělecko-kreativní terapie. Jsou v nejširším slova smyslu mezioborové, mezismyslové a velmi účinné ve skupinách, kdy člověk zjišťuje, že jsme na tom všichni více méně podobně a je nám dobře spolu.

Těším na dobu, kdy se nejrůznější druhy umění stanou součástí mainstreamové medicíny a ochrany veřejného zdraví. Předepisovat se budou tzv. sociální pilulky, a to jak arteterapeuty, psychoterapeuty, tak i psychiatry. Budování společenství založené na respektu jednoho člověka k druhému, na tvořivé spolupráci a pomoci potřebným bez toho, aby člověk poměřoval, kdo jakým dílem přispěl, jistě významně přispěje k minimalizaci deprese, úzkosti a pocitu osamocení – hlavním psychickým problémům současné doby.

Zdroje: Your Brain on Art: How the Arts Transform Us, Susam Magsamen and Ivy Ross, Random House, 2023

Roztěkaná mysl: Původ a léčení poruch pozornosti, Gabor Maté, PeopleComm, 1999/2022

The Master and His Emissary: The Divided Brain and the Making of the Western World, Ian McGilchrist, 2019

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Magdalena Westman | čtvrtek 18.4.2024 19:33 | karma článku: 5,92 | přečteno: 212x
  • Další články autora

Magdalena Westman

Babička, Stařec a moře, Karel Čapek a Lucie Zelinková

Knižní influencerka Zelinková je přesvědčená, že Čapkem dnes nedokážeme dospívající mládež primárně nadchnout, a že čtením jeho děl znechutíme mladým vztah k literatuře.

27.5.2024 v 17:49 | Karma: 13,94 | Přečteno: 193x | Diskuse| Ostatní

Magdalena Westman

Umělecké terapie jsou na vzestupu

Když dáte do Google vyhledavače např. heslo arteterapie, vyjede 339 000 odkazů. Když ale budete mluvit s lidmi v terénu, zjistíte, že obecné povědomí konkrétně o arteterapii je nízké.

31.10.2023 v 17:22 | Karma: 5,36 | Přečteno: 152x | Diskuse| Věda

Magdalena Westman

Co s výtvarnou výchovou na školách?

Volná reakce na článek Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice, by se možná dala využit i jako otevřený dopis Ministru školství Vladimíru Balašovi.

26.3.2023 v 19:07 | Karma: 6,37 | Přečteno: 370x | Diskuse| Politika

Magdalena Westman

Odpouštějme, ale nezapomínejme

Nedělní prezidentský duel na ČT potvrdil, že více lidí řeší dilema, zda to hodit kandidátovi s komunistickou minulostí.

23.1.2023 v 14:15 | Karma: 15,99 | Přečteno: 512x | Diskuse| Politika

Magdalena Westman

Demokracie mohou existovat jen za určité situace

Ve většině situací demokracie není možná. Do devatenáctého století údajně neexistuje jediný případ funkční demokracie ve velkém měřítku. V malém jsou popsané (kmeny, městské státy apod.).

2.1.2023 v 17:21 | Karma: 9,34 | Přečteno: 375x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní

23. května 2024  20:03,  aktualizováno  22:32

Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...

Polsko po útoku na vojáka obnoví u hranic s Běloruskem své nárazníkové pásmo

29. května 2024  12:13

Polsko začátkem příštího týdne znovu zavede dvousetmetrové nárazníkové pásmo na hranicích s...

Středočeští policisté odvolali pátrání po vězni, který odešel z pracoviště v Nehvizdech

29. května 2024  10:55,  aktualizováno  12:13

Policisté odvolali pátrání po jednatřicetiletém vězni, který v úterý večer odešel z nestřeženého...

Na pánských záchodech ve Sněmovně byl kokain, ochranka ho našla během obstrukcí

29. května 2024,  aktualizováno  11:59

Ochranná služba Poslanecké sněmovny objevila na přelomu předloňského roku drogu na pánské toaletě....

Soudní dvůr EU potvrdil povinnost Polska zaplatit pokutu za těžbu v dole Turów

29. května 2024  11:46

Soudní dvůr Evropské unie potvrdil povinnost Polska zaplatit pokutu za nelegální těžbu ve...

  • Počet článků 97
  • Celková karma 9,93
  • Průměrná čtenost 1662x
Napsala jsem knihu Arteterapie - Od individuální zkušenosti ke kolektivním souvislostem (Magdalena Westman-Kocábová). Není to učebnice, nýbrž  příběh, o tom, jak jsem se na roli arteterapeutky připravovala a jak ji více než deset let vykonávám. Kniha má 232 stran, 119 odkazů na kvalitní literaturu a 150 obrázků. Odborníky je vysoce ceněná a čtenáři ji považují za čtivou, krásnou, inspirativní a hlavně nadčasovou. Byla bych moc ráda, kdyby se kniha dostala k širší veřejnosti, protože arteterapie je pro každého. A nejen jako psychohygiena a prevence duševních obtíží, ale je důležitá i pro správný seberozvoj. Kupte si knihu a přijďte na nějaký z mých víkendových setkání. Nebudete litovat. Více se dozvíte na www.labea.cz

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy