V těchto dnech se ve švýcarské Ženevě koná zasedání Rady OSN pro lidská práva, jehož výsledkem má být vypracování tzv. Univerzálních periodických revizí (Universal Periodic Review) pro jednotlivé členské země. Tento institut byl ustaven na základě rezoluce 60/251 Valného shromáždění z roku 2006, jež zřídila Radu OSN pro lidská práva, nástupnickou organizaci v té době dosti kritizované Komise pro lidská práva.
Samotná rezoluce 60/251 připomíná, že členské státy Spojených národů se zavázaly dodržovat lidská práva podepsáním Charty OSN (1945), Všeobecné deklarace lidských práv (1948) a Vídeňské deklarace (1993). Doslova se v ní uvádí, že lidská práva jsou „univerzální, nedělitelná, na sobě vzájemně provázaná, závislá a upevňující se, a že se všemi lidskými právy musí být zacházeno spravedlivým a rovným způsobem na základě stejného postavení a se stejným důrazem.“ Univerzální periodická revize pak má být jakýmsi produktem interagujících stran, v němž by se měly odrážet zkušenosti a připomínky rozmanitých entit na úrovni států, vládních i nevládních organizací, soukromého sektoru, občanské společnosti i třeba jedinců. Cílem všech zainteresovaných aktérů je kontrola a včasné reagování na lidsko-právní problémy a především prevence porušování lidských práv. Pracovní skupina je tvořena celkem 47 členskými státy a řídí ji předseda Rady OSN pro lidská práva. Pro snadnější komunikaci se ustavuje orgán zvaný Troika, tedy trojice zpravodajů, která vypracovává závěrečnou zprávu.
Letos se uskutečňuje již druhý cyklus těchto revizních hovorů. První proběhl v letech 2008 – 2012 a stal se de facto jakousi zahřívací plochou pro následující období.
Jak si v tomto lidsko-právním hodnocení vede Mexiko?
Jedná se o zemi, která se na jedné straně pohybuje ve smetánce G20 světových ekonomik, splňující pozitivní ekonomické ukazatele (rostoucí HDP, relativně nízká nezaměstnanost, vzmáhající se turistický ruch, čilá obchodní výměna se Spojenými státy, Evropou a dalšími partnery, atraktivní finanční trh pro zahraniční investory atd.) a pozvolna vybřednuvší z autoritářské minulosti. Na druhé straně tu máme zemi, která v globálním mediálním prostředí budí dojem válečné fronty mezi drogovými kartely a vládou, všudypřítomné korupce a klientelismu, stále převládající chudoby a nerovnosti a vysoce polarizované společnosti. Tato dichotomie se pak projevuje právě i ve zprávě Rady OSN pro lidská práva.
Minulou středu Troika, reprezentovaná Burkinou Faso, Českou republikou (stálý zástupce Daniel Míč) a Kazachstánem, vydala stanovisko, v němž vybízí Spojené státy mexické, aby výrazně zapracovaly na dodržování lidských práv ve své zemi. Celkem 176 doporučení od téměř devadesáti delegací značí, že Mexiko musí v tomto směru ujít ještě notný kus cesty.
Mezi nejčastěji artikulovanou pobídku patří zrušení tzv. institutu arraigo, který dle federálního trestního řádu dává možnost Ministerstvu pro veřejnost (Ministerio Público) požádat soudce o rozhodnutí, aby osoba stíhaná za spáchání trestného činu nesměla opustit zemi, dokud případ nebude vyřešen. V takové situaci se přistupuje k udělení vazby na dotyčnou osobu. Jenomže právě zásah exekutivy do nezávislého trestního stíhání podle předkladatelů odporuje mezinárodním normám. Stejnou výtku slyšelo Mexiko již při prvním cyklu v roce 2009, avšak dosud na ni nereagovalo.
Další doporučení zaciluje na reformování zákoníku o vojenské justici (Código de Justicia Militar). Na federální i nižší úrovni totiž jako relikt minulosti stále operují vojenské tribunály, které vyšetřují zločiny na civilistech spáchané armádními představiteli. Dochází tak k častému ovlivňování, což ve finále vede k tomu, že případy zůstávají u ledu.
Podle zprávy by mexická administrativa měla neprodleně začít řešit otázku diskriminace a násilí vůči ženám, obzvláště migrantkám. Podle statistik například 6 z 10 žen migrujících za lepšími životními podmínkami se stalo oběťmi znásilnění či jiné formy fyzického násilí. Podobný apel se týká objasňování vražd a násilí na novinářích, když v loňském roce se Mexiko podle Committee of Journalist Protection neslavně umístilo na 8. místě v počtu zabitých hlídačů demokracie. Zlepšit by se mělo i postavení přibližně 30 % domorodého obyvatelstva, vůči němuž se stále uplatňuje vysoká míra diskriminace.
Vedle toho však Mexiko sklidilo hlasitou kritiku za laxní přístup v otázce násilného a nedobrovolného zmizení. Tento zločin mezinárodního práva Amnesty International definuje jako stav, kdy je „osoba zatčena, zadržena nebo unesena státem či agenty jednající ve jménu státu, který následně popírá, že danou osobu zadržuje a skrývá, neposkytujíc dané osobě právní ochranu.“ Pracovní skupina ve svých doporučeních požaduje, aby porušování lidských práv bezpečnostními silami státu bylo vyšetřeno bezodkladně a nestranně, aby se vymýtily násilnosti ve věznicích s důrazem na svobodu jednotlivce či aby mexické autority prohlásily občany afrického původu za právoplatnou menšinu. Delegáti se mnohokrát vyslovili, že by Mexiko mělo vytvořit oficiální registr násilně zmizelých a harmonizovat své zákony s mezinárodním právem. Stále se totiž vyhýbá ratifikaci některých mezinárodních smluv jako např. Římský statut nebo Fakultativní protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
Na obhajobu svého státu ministr zahraničí José Antonio Meade v Ženevě uvedl, že Mexiko v otázce lidských práv zaujímá proaktivní politiku. Zmínil, že loni Národní komise pro lidská práva zaznamenala pokles stížností násilných trestných činů spáchaných armádou. Rovněž ocenil snahu dvou posledních administrativ reagovat na tyto problémy tím, že byly přijaty důležité zákonné předpisy, jmenovitě všeobecný zákon o obětech, zákon o uprchlících, migrační zákon či mechanismus na ochranu obhájců lidských práv a novinářů. Momentálně se projednává vytvoření národního programu za rovnost příležitostí a nediskriminace žen, jež by měl nabýt účinnosti nejpozději do roku 2018. Podle Meadových slov se schválením ústavních změn částečně podařilo eliminovat negativní důsledky chudoby, organizovaného zločinu a drogového byznysu.
Ačkoli si delegace pochvaluje, že se jí podařily významné kroky směrem k zlepšení lidsko-právní problematiky, v sázce je stále mnoho výzev. Jak poznamenal jeden z mexických účastníků ženevského jednání: „Prošli jsme o prsa.“ To přesně charakterizuje rozpolcenost, s jakou tento „aztécký tygr“ vstupuje do dalšího roku. Je totiž třeba mít na paměti, že počet letošních doporučení je oproti roku 2009 téměř dvojnásobný, tehdy se zastavil na čísle 91. Nyní má administrativa prezidenta Enrique Peña Niety nějaký čas na to, aby se návrhy zabývala a v březnu 2014 pak OSN předložila závěrečnou zprávu, jak se s výše vyřčenými výzvami popasuje.
