Retro: : Jak se šidilo v restauracích za socialismu

Sedmou stovku blogů jsem nechtěl zahájit prvoplánovaným politickým výkřikem... Tak tedy retro.......

Sám jsem se do světa gastronomie zatoulal především pod vlivem příběhů prvorepublikových šéfkuchařů, či jejich nejlepších žáků.... O realitě našeho pohostinství jsem neměl ani potuchy. 

Tedy.... Někde vzadu v hlavě měl člověk zašité, že se kuchaři mají dobře. Ale v realitě jinošských let si to nedovedl propojit s tím, že je to proto, že kradou....

Na počátku každého průšvihu ostatně bývá zdánlivě dobrá myšlenka. Tou dobrou myšlenkou socialistické gastronomie se zdají být receptury pokrmů podle kterých se bude vařit od Aše až Košice. A protože se bude vařit podle jedné "Bible" a ze stejných surovin...  Výsledkem logicky bude, že stejný guláš si dáte u nás v Plzni, stejně jako v Bratislavě. 

Nooo ... joooo.... 

Jenomže , nikdy to takhle samozřejmě nefungovalo. A ani nemohlo. 

Mimo skutečnosti, že unifikované vaření vykastrovalo jakoukoli kreativitu kuchařů v tom, co položit hostům na talíř...  Podnítilo to v nich naopak nepřeberně nápadů jak co ošidit a okrást...

Samozřejmě, že se šidilo prostým nedodržením váhy dražších surovin na talíři. Ale zažil jsem i mnohem kreativnější přístupy, kdy kuchyně vydávala jiná jídla, než se zákazníkům účtovala. Případně od základu vařila z jiných surovin . 

O tom, že se v kuchyni ( Kde se tehdy kafe vařilo) "tureček" nezalil jenom jednou, ale logřík se pěkně vysušil a použil znovu .... se snad ani nemusím zmiňovat !

Občas si samozřejmě šel "někdo" sednout . Manko, nebo přebytek se nestihl zakamuflovat. Nicméně bylo víc než zřejmé, že tyto občasné tresty nikoho neodradí.

Jo, jo. Tak to bylo v časech, kdy hospodský, zelinář a řezník měli hezčí auta a chaty než primáři...

Ještě bych zmínul dvě takové poznámky.

Ta první je pro mladší generace. Mnohem větším průšvihem než manko, bylo při kontrolách objevení přebytku. Protože pokud u manka se dalo na věc nazírat tak, že podnik řídí neschopný lempl.... Přebytek jasně ukázal na systematické okrádání zákazníka.

Ta druhá platí k tehdejším kuchařům... Sám jsem se učil u Reastaurací a jídelen. Třeba u Interhotelů byla situace o poznání lepší a procento kuchařů, pro které nebyla stavovská čest a láska k řemeslu prázdným pojmem  větší...

Dnešní písnička je taky retro. Ale dostala pěkný nový kabátek...  ( Ostatně mnohem slušivější šaty má dneska i ta naše milovaná gastronomie.)