Sedmou stovku blogů jsem nechtěl zahájit prvoplánovaným politickým výkřikem... Tak tedy retro.......
Sám jsem se do světa gastronomie zatoulal především pod vlivem příběhů prvorepublikových šéfkuchařů, či jejich nejlepších žáků.... O realitě našeho pohostinství jsem neměl ani potuchy.
Tedy.... Někde vzadu v hlavě měl člověk zašité, že se kuchaři mají dobře. Ale v realitě jinošských let si to nedovedl propojit s tím, že je to proto, že kradou....
Na počátku každého průšvihu ostatně bývá zdánlivě dobrá myšlenka. Tou dobrou myšlenkou socialistické gastronomie se zdají být receptury pokrmů podle kterých se bude vařit od Aše až Košice. A protože se bude vařit podle jedné "Bible" a ze stejných surovin... Výsledkem logicky bude, že stejný guláš si dáte u nás v Plzni, stejně jako v Bratislavě.
Nooo ... joooo....
Jenomže , nikdy to takhle samozřejmě nefungovalo. A ani nemohlo.
Mimo skutečnosti, že unifikované vaření vykastrovalo jakoukoli kreativitu kuchařů v tom, co položit hostům na talíř... Podnítilo to v nich naopak nepřeberně nápadů jak co ošidit a okrást...
Samozřejmě, že se šidilo prostým nedodržením váhy dražších surovin na talíři. Ale zažil jsem i mnohem kreativnější přístupy, kdy kuchyně vydávala jiná jídla, než se zákazníkům účtovala. Případně od základu vařila z jiných surovin .
O tom, že se v kuchyni ( Kde se tehdy kafe vařilo) "tureček" nezalil jenom jednou, ale logřík se pěkně vysušil a použil znovu .... se snad ani nemusím zmiňovat !
Občas si samozřejmě šel "někdo" sednout . Manko, nebo přebytek se nestihl zakamuflovat. Nicméně bylo víc než zřejmé, že tyto občasné tresty nikoho neodradí.
Jo, jo. Tak to bylo v časech, kdy hospodský, zelinář a řezník měli hezčí auta a chaty než primáři...
Ještě bych zmínul dvě takové poznámky.
Ta první je pro mladší generace. Mnohem větším průšvihem než manko, bylo při kontrolách objevení přebytku. Protože pokud u manka se dalo na věc nazírat tak, že podnik řídí neschopný lempl.... Přebytek jasně ukázal na systematické okrádání zákazníka.
Ta druhá platí k tehdejším kuchařům... Sám jsem se učil u Reastaurací a jídelen. Třeba u Interhotelů byla situace o poznání lepší a procento kuchařů, pro které nebyla stavovská čest a láska k řemeslu prázdným pojmem větší...
Dnešní písnička je taky retro. Ale dostala pěkný nový kabátek... ( Ostatně mnohem slušivější šaty má dneska i ta naše milovaná gastronomie.)
