O sobě si mají Ukrajinci rozhodovat sami. Pokud žádají vojenskou pomoc (materiál), máme jim ji poskytnout. Pokud to vzdají (jak tu naznačujete), nemáme morální právo je přemlouvat k opaku.

Takže momentálně je pro mě chcimírovství chucpe. Rozhodovat mají jen a jen Ukrajinci a ne my, co je pro ně dobré a co ne.

Přesně.

Postoj Česka je jasný - putin je kriminálník, podporujeme Ukrajinu. S čímž plně souhlasím.

Jak píše níže pan Flaška. O tomto a o ničem jiném je ta diskuze o míru či válce. Ukrajina se musí rozhodnout, je to její věc. Stejně jako je její věc, jestli se jako samostatná a nezávislá země rozhodne vstoupit do NATO nebo EU. Nikdo, žádný stát na světě jim v tom nemá co bránit. Pokud se chceme, jako Česká republika, považovat za přátele Ukrajiny, máme se i jako přítel zachovat. Tzn. podpořit je v jejich rozhodnutí, ať už se rozhodnou k obraně nebo k uzavření míru. To ovšem předpokládá, že na Ukrajinu nahlížíme jako na oběť agresora. Problém našich Chcimírků a je mi fuk, jestli je to nálepka či ne, je většinově v tom, že oni vidí Ukrajinu jako viníka války. Oni nepřekročili žádnou hranici a donedávna nepodnikali ani žádné odvetné akce na území Ruska. Dnes jsou k tomu přinuceni, ale pořád je to o tom, že jejich drony útočí primárně na válečnou logistiku na ruském území. Nestřílí úmyslně do činžáků, ani necílí na civilní infrastrukturu, ani neunáší děti pro svoje bezdětné rodiny, jako tak činí zvěrsky jejich protivník. Hezký den

Problém je v tom, že kspitulací Ukrajiny neskončí ani zabíjení Ukrajinců, ani jejich exodus na Západ. Rusko a jeho domácí kolaborace se budou mstít a toužit po majetku těch, kteří pro Rusko nehorovali. Jediné řešení je podle mě mír vyfutrovaný klackem, jak říkal Werich.

Takže ano, mezinárodní vojsko by mělo vstoupit na Ukrajinu a v první fázi převzít kontrolu nad linií střetu. Byť je tady riziko rozsáhlejšího konfliktu, jak ostatně popisujete ve svém blogu. Putin musí dostat jednoznačnou informací o tom, že dál už se nedostane. Prostě narazit na zeď. A pak se může začít jednat. Třeba o mezinárodní správě okupovanych území do doby, než se uspořádá demokratické referendum o tom, k jakému státu se jejich obyvatelé přiklání.

Zastánci Ukrajiny a její podporovatelé rozhodně nejsou propagátoři války do posledního Ukrajince. To je slovník pana Hornera.

Vážím si Vašeho stanoviska, je v něm mnohé, opravdu k úvaze

Nechci určitě polemizovat, taky jsem zavzpomínal na některé události z evropské historie. Když v roce 1920 zaútočilo bolševické Rusko na pár let předtím vzniklý samostatný polský stát, tak Tuchačevský mluvil ve svém rozkazu o "mrtvole Polska". Nešlo o to, jen si Polsko podmanit, šlo o to totálně je zdecimovat. Poláci měli ve srovnání s útočníkem slabší armádu a zoufale potřebovali pomoc. I přes Československo jely vlaky s materiální pomocí napadené zemi. A div se světe, i tehdy se u nás našli "chcimíři" z řad sociální demokracie infiltrované bolševickou propagandou. Zvláště mezi železničními zaměstnanci, kteří se pokoušeli dodávky sabotovat, zkrátka snažili se příslušné vlaky zablokovat.

Za necelých dvacet let poté byl Stalinův útok na Polsko (v září 1939) provázen masakry a masovými deportacemi. Tím se žel vyjevuje stále stejný přístup Ruska k národům, jež si chce podmanit.

Domnívám, se, již z povahy stávající ruské agrese vůči Ukrajině, prováděné metodou spálené země, na prach rozstřílených měst a vesnic, zaminovaných polí, zničených přehrad, palby na civilisty a masakrů, raketových útoků na civilní cíle, atd., že jediným, kdo si přeje "válku do posledního Ukrajince" je Rusko. Ostatně Putin se vůbec netají s plánem úplného zničení Ukrajiny, jejího vymazání z mapy.

Jistě, s bolestí musíme zvažovat i eventualitu natolik dramatického vývoje situace na Ukrajině, že bude nezbytné to zastavit za každou cenu, aby se předešlo katastrofě. Včetně humanitární katastrofy mnohanásobně větší, než je nyní v pásmu Gazy.

V této chvíli je určitě potřeba udělat maximum pro pomoc Ukrajině, aby se ubránila. Nikdo rozumný nechce válku, avšak my jsme ji v žádném případě nechtěli, ona nám je vnucena, musíme se bránit.

My sme mali v práci mladú ukrajinku. Muža mala na fronte, bol zranený a snažila sa aj jeho odtiaľ dostať do bezpečia. Nechcela, aby zomrel, keď sa zobrali túžila mať deti. Teraz sa dostala na Slovensko, ale chce ísť ďalej do Nemecka, povedala, že nechce proste takto žiť. Tí majetnejší sa dostali odtiaľ zavčasu, v našej regionálnej nemocnici je asi 20 lekárov tej národnosti. Tvrdila, že to proste je celé zle takto, že sú krásna krajina s veľa zdrojmi a žijú ako utečenci.

Kdo si chcimírovský flastr zaslouží, je vidět i tady v diskusi.

Co se týče porovnávání s Mnichovem, tak Böhmen und Mähren to přežila ještě jakž tak, tehdy jsem se narodil. Ale jak by dopadla Ukrajina, pokud by ji Rusko okupovalo, si těžko lze představit. Gulagy by se plnily, lidé by padali z oken po stovkách, vzpurné obce by šly k zemi i s obyvatelstvem. Co obec, to Lidice nebo Ležáky. Zařízený hladomor jako ve 30. letech by současný vožď náležitě umocnil. Ukrajinský jazyk by byl zakázán, až by zanikl.

Ať to dopadne jakkoliv, stále je na výběr: je lepší umřít s oprátkou na krku, nebo s puškou v ruce?

Přesně tak, Putin je horší než Hitler a rusáci jsou horší než náckové.

Díky, Filipe! Já taky nevím.

A těm, kteří to vědí (obvykle vědí vždy a všechno) nezávidím vůbec nic, natož jejich sebejistotu.

Laskavé dny vinšuju!

Ahoj, Filipe. Už delší dobu se vyhýbám psaní článků s třaskavou tématikou, byť přináší kladné body ve čtenosti i ve výši karmy.

Pokud jde o charakteristiku "Chcimíra", celkem s panem Flaškou souhlasím, i když, jak už to u takových kategorizací bývá, málokdo splňuje všechny znaky definice.

Jinak i já si myslím, že vítězství Ukrajiny je nereálné a že Ukrajina není schopna vyhnat Rusko zpět za mezinárodně uznané hranice. Bohužel, neboť tím pádem se zcela sesype světová bezpečnostní architektura spočívající v zásadě neměnitelnosti hranic. Proto se opravdu dost divím panu Ficovi, který z titulu premiéra Slovenské republiky zásadu nezměnitelnosti hranic relativizoval a zpochybňoval. Od zeleného stolu určená hranice mezi Slovenskem a Maďarskem, která odsekla od Maďarska území souvisle osídlené Maďary, bude první na řadě "spravedlivých" nároků na změnu.

Druhý problém spočívá v tom, že opravdu už nejde o konflikt Rusko Ukrajina, ale Rusko a jeho spojenci s kolektivním Západem. Takže pokud to dopadne tak, že Rusko nakonec dosáhne svých válečných cílů, bude to i porážka Západu se všemi strategickými důsledky s tím spojenými. Pořád se argumentuje tím, že Rusko si nemůže dovolit prohrát. Položme si ale otázku, zdali Západ si může dovolit prohrát. Každopádně všem je jasné, že nás čeká nová železná opona a také se hraje o to, kde se spustí a na které straně té opony, až vše nějak skončí, budeme My a případně jak daleko od ní budeme. O to se tu teď hraje.

Otázka tak je, co je výhra a co prohra. I pokud Rusko válku vyhraje, třeba dobije Kyjev a Ukrajina oficiálně kapituluje, nemůže nikdy prakticky vyhrát v zemi, kde zničilo tolik životů. Nemyslím jen mrtvé, ale taky zraněné, odhaduje se, že asi 200 tis. lidí je dnes v důsledku války bez končentiny. Jedna věc je dobýt nějaký pahorek, ale druhá ho udržet. Aby Rusko na Ukrajině udrželo mír, stálo by ho to nesmírně úsilí a astronomické náklady. Na to nikdy nebudou mít. Ukrajina není Čečensko. Je to obrovská země.

Putinovské Rusko sice nebude navždy, ale problém je v tom, že v Rusku po dobu jeho existence ještě žádný přijatelný režim nebyl. Gorbačov je tam vnímán jako vlastizrádce, který rozložil SSSR. Takže ani po Putinově konci nelze očekávat, že by se tamní režim změnil nějakým způsobem k lepšímu. A pokud by Rusko souhlasilo s ukončením toho masového vraždění, které dennodenně páchá, tak jen za podmínek, které by si nadiktovalo. A i tak by si nepochybně po nějakém čase začalo klást další požadavky. Ostatně Finsko a Švédsko do NATO nespěchaly pro nic za nic.

Naprosto přesné