Trochu smutna poezie na to, ze nastava "lasky cas". Nebudete tomu verit, ale i ja jsem kdysi nejakou cetl a docela se mi libila. Dovolim si vam ocitovat jednu basnicku ze sbirky "Galantni poezie" z galantni doby 17.stol ve Francii a autorem je Jean Vauquelin de la Fresnay: "Ptala se u lekare Jana, zda je to lepsi zvecera ci zrana. A on ji rekl: Pani, po ranu je to zdravi prospesnejsi, zvecera zase zabavnejsi. I rekla Jana mlsne, usmevave, ze vecer touzi po zabave, ze vsak ted krome zabavy, po ranu bude vice myslet na zdravi". Tuto basnicku mi pripomela dnesni prochazka v krasnem jarnim pocasi. Zitra jdu hrat tenis, poprve letos venku na antuce a tam padaji jina slova nez by se hodila do poezie. Vam

Radůzu můžu vždycky. Od prvních chvil, už dost dávno, když jsem její písně poprvé zaslechl z rozhlasu.

Mě dostali s Křesťanem:

https://www.youtube.com/watch?v=2CB8hb1UIVk

To pro mne bylo takové hezké poetické dopoledne...

Láska je večná a nadčasová

Filipe, děkuji za sobotní poezii a přeji krásnou jarní sobotu i neděli.

Filipe, tleskám Tobě i Radůze!!!

A my děkujeme :) ( Tedy holka o tom neví :D )

Temné stránky . z našich knížek . nízké půdy . pády z výšek.

Filipe, z těch Tvých veršů mrazí.

Člověk je jako jídlo. Nejlepší je sladkej, hořkej, ostrej , slanej , kyselej .... a v nejrůznějších texturách k tomu...

Díky Jiří.