Kuchařský sebemrskačský blog, aneb sedm hříchů, které v restauraci nechcete zažít...

které i mě, povahu jinak ledově klidnou, dokážou rozpálit do běla, skáču až dělám důlky hlavou do stropu (a že je to při mém vzrůstu umění) dokonce občas i zařvu hlasitěji, než je zvykem...

V minulém blogu jsem nasypal soli do ran některým čtenářům a návštěvníkům restauračních zařízení. Jako jistou formu satisfakce, přicházím tedy s tímto bičováním přes vlastní záda a záda svých kolegů, přinášejíc sedm smrtelných kuchařských hříchů...

Hřích první: V zajetí pochybností.

Kuchař hňácá na talíř svůj výtvor do nejroztodibvnějších pyramidek, když v tom si všimne, že něco není v pořádku.Maso je na jiném stupni propečení. Pustit, nebo nepustit? "Ale jo, ono to projde" otáčí maso rozkrojenou stranou z pohledu zákazníka a doufá, že to projde...

Akorát prd, právě se dopustil největšího hříchu.Chybu může udělat každý, ale pustit jídlo, které jsem pos... je na zabití.

Hřích druhý : Pravidlo tří vteřin

Je fofr, pánve a talíře létají vzduchem. Kuchaři baletí a bruslí po dlaždičkáích sem a tam, když tu.... kousek porcovaného masa se sune k okraji prkna aaaaa báááác, letí na zem.Franta ale přiskakuje ladným skokem tygra v rozpuku a téměř okamžitě jej obratným chvatem umísťuje na talíř. Stihl to do tří vteřin, maso je tudíž nezávadné.

Nééééé, sekat za tohle ruce, bakterie jsou mršky čiperný, čipernější, než tohle pravidlo.

Hřích třetí : Mám to v oku, není třeba ochutnávat....

Tímto heslem se řídí řada kolegů, ale nic není vzdálenější pravdě.Nemají to v oku, leda tak u zandele.Bez ochutnávání úplně top jídlo nikdy neuděláte.Tak aby bylo všechno na talíři takové, že vás dovede do stádia, kdy potřebujete ještě víc a víc, případně víte, že se sem musíte vrátit, takové se ochutnávat musí.

Hřích čtvrtý: V pořádku se vyzná i blbec, inteligent potřebuje chaos a bordel...

Nevím jak kdo a jak to funguje v jiných oborech.V kuchyni která není uklizená a čistá můžete o dobrém jídle možná planě žvanit, nebo tiše snít, ale nikdy ho tam nebudete vařit.Kuchař by měl být rozeznatelný od čuněte už na první pohled a kuchyni od chlívku je třeba poznat i se zavřenýma očima po čichu.

Hřích pátý : Host je můj nepřítel

Drazí kolegové, nic není vzdálenějšího pravdě. Host je ten, jehož peníze nás všechny drží ve hře.Bylo by fajn se podle toho k němu chovat. Nepřišel vás prudit a radovat se z vašeho rozčílení, prostě má jen hlad. A pokud se ptá na něco extra, ani v té chvíli mu nejde o to šikanovat nešťastné omastky za sporákem, ale o to pochutnat si.

Hřích šestý: Jedno, dvě piva ještě nikoho nezabilo

Začíná to nevinně.V kuchyni je horko jako v jámě pekel, úplně cítíte, jak vás minerály opouští všemi póry.Pivečko je přeci krásně doplní a jednomu je po nich tak blaze.Časem začnete do pivečka montovat ještě nějaou tu vodečku, ať není v kuchyni smutno.... a za pár let to koulíte, tu syrové, tu spálené, tu přesolené...ale co, hlavně , že je sranda.

Hřích sedmý: Někde se ztratila láska

A bez ní, to nikdy nebude ono.To ona je tou solí z pohádky.To bez ní to budou jen tupé dorty od pejska a kočičky po kterých vám bude tuze těžko.A naopak, bude to ona, kdo se nikdy nepřejí....

Díky a ahoj Filip