Karlos Vémola ? Kousek z něho bych pánové přál každýmu z nás...

V posledních dnech rezonují mou duší fanouška sportu dva příběhy sportovních gladiátorů v nejlepších letech....

Tím prvním je Novak Djokovič , kterého šílenství pořadatelů nechalo na dvorci do tří hodin nedělního rána. V úterý jeho mentální nastavení dokázalo vyhrát v souboji nejen se soupeřem, ale i s bolestí další „pětiseťák“, aby následná magnetická rezonance odhalila v jehom koleni prasklej meniskus.

Jeden by si řek, že u vrcholovýho sportovce v sedmatřiceti letech je to zkrátka konec aktivní kariéry. Ne, pro toho srbskýho blázna. Ten sotva pár minut po nezbytné operaci vyhlásil, že je sakra našlápnutej se vrátit a vytřít nám zrak .

A víte co ? Já mu věřím !

Včera v Edenu pak měl/mohl skončit sportovní příběh Karlose Vémoly. Přiznám se, že i já jsem se na včerejší 58. turnaj Oktagonu díval spíš trošku s despektem.

Na rozdíl od mnohých si ale vůbec nemyslím, že by byl Karlos hlupák a MMA , že není sport. Sám jsem dělal zápas v dobách , kdy samozřejmě dnešní boj v kleci ještě neexistoval. Miluju taky klasickej box. Kdyby mi ale bylo osmnáct, určitě bych si souboje na této bázi minimálně vyzkoušet chtěl...

Jsou totiž věci, kdy nemůžete nic vokecat. Kdy člověk musí ledasco ustát, aby mohl vítězit ( I Vémola jich včera pár pěknejch koupil a musel vstřebat). Jsou to věci tak ryzího charakteru, až mnohým kecálkům přijdou primitivní.

Z hlediska vývoje našeho rodu, ale vůbec primitivní nejsou. Jsou to bojovníci, lovci , zápasníci ... Kdo dává pokroku šanci. Bez nich by filozofové a vynálezci pomřeli hlady, nebo byli vyhlazeni cizími bojovníky, lovci a zápasníky. Možná by je taky sežrala první šelma, která by šla kolem.

A že je Karlos hlupák ? Sorry. Sice mám z našich hvězd mnohem radši Jirku Procházku, protože je mi svým naturelem zkrátka blíž... Ale MMA zápasení v ČR by nikdy nebylo tam kde je bez toho, že by tenhle týpek nepochopil, jak prodat sám sebe jako značku. V kombinaci s tím kolik musel „Terminátor“ věnovat fyzické dřině aby dosáhl karierních milníků jakých dosáhl, si nezaslouží zesměšňování vod kdejakýho gaučáka, ale hlubokej respekt.

Nejdůležitější, ale není jenom výsledek včerejšího „fightu“. Ten zápas neskutečně bavil. A vítězství se přiklonilo na stranu zdánlivě „odkecanýho“ , pravidelně zpochybňovanýho veterána...

Šel do toho vabank a moc, moc „to chtěl“. Nežvanil „o tom“ , ale dřel... Odměna pak bývá sladká. A i když nevyhrajete, tak s vědomím, že jsem udělal všechno se i porážka kouše líp. Každýmu chlapovi bych přál kousek takovýho Karlose. A je úplně jedno jestli se jedná o dělníka , nebo intoše.

Slušel by všem.