Kam kráčí odborné školství v mém oboru ? A kdo taky zabíjí v práci "naše dorostence " ?

Nadávat u nás umí každej. Je to už nějaký pátek, kdy jsem usoudil, že lepší než bědovat nad tím co k nám do kuchyně ze školy chodí.... Bude přiložit ruku k dílu ...

Po sedmi letech kdy v něm působím si troufnu napsat k tématu několik slov. 

Vzdělávání v oboru, stejně tak, jako obor samotný směřuje především pryč z minulosti. 

Tytam jsou doby kdy jsem vzdělání získával já sám. Trauma z hodin prosezených v lavici a čas zabíjený přepisováním učebnice do sešitu mám někde v hlavě zasunuté dodnes.

Šok rodičů z toho, že jim synka který si prosadil řemeslo i když v něm všichni od malička viděli minimálně právníka ....  a teď ho chtějí vyhodit z " obyčejnýho učňáku"  je tam někde schovanýv šuplíku hned  vedle...

Se skutečností, že jsem si místo chození do školy šel radši zahrát tenis , nebo fotbal ovšem nedokázal  dlouho nikdo hnout....

Zachránila to  doslova za pět minut dvanáct vrchní mistrová, která mě přeřadila na tak zajímavou praxi, že jsem se rozhodl kvůli té praxi školu přetrpět a odsedět..

Na tohle jsem nikdy nezapoměl.

Celý život jsem měl učně, nebo adepty maturitních oborů na provozech a snažil jsem se  jim řemeslo  neznechutit. Ono není na škodu , naopak to vyžaduji, aby si v prváku adept " očichal " i pomocné práce. Jinak si té těžké dřiny, bez které se ale žádný provoz neobejde nebude nikdy vážit.

Nicméně pokud studentem někdo jen látá díry po nedostatku personálu a ty pomocné práce jsou i nadále hlavní náplní jeho práce.... Můžeme se divit, že o něj navždycky přicházíme ?

Abych se ale vrátil k samotné škole ... V poslední dekádě je napříč republikou masivní nárůst zájmů skutečných odborníků z praxe do procesu vzdělávání vstoupit.

Přináší to sebou samozřejmě celou řadu pozitiv. Přežité učebnice nahrazují ve výuce projekty jako je třeba Kulinářské umění týmu kolem  Jirky Roitha , nebo nejnověji projekt kolem kluků a holek z reprezentace a krásný příklad smyslupného využití dotačních peněz Profesionál v kuchyni i na place.

Stejně tak pozitivní je vlna kuchařů a šéfkuchařů na pozicích Mistrů odborného výcviku , nebo učitelů odborných předmětů.

Tady ovšem přichází mé velké téma. Propojení těchto odborníků s pedagogikou...  Sebelepší znalost vyučované látky není samospasitelná pokud ji neumím předat..

Není u odborného předmětu těžké studenta zaujmout ve chvíli kdy stojíme v cvičné kuchyni. Důležité je, aby v hlavě zachytil i teoretickou část výuky.

Bez znalosti a správné aplikaci jejich aktivizačních metod se takový odborník z praxe neobejde. Potenciál jeho působení na škole pokud si to neuvědomuje je v té chvíli minimálně přizabitý...

Stejně tak hrozí jeho vyhoření ve chvíli kdy si neumí poradit s tím co je ve výuce skutečně důležité a nestanoví si reálně její cíle. Vycházet musí z toho, že na učením oboru stráví se studenty ( jak u kterého předmětu) za tři roky dohromady kolem 240 hodin. Na oborech maturitních je to o něco víc. ( Maturitní obory ovšem mají mnohem míň Odborné praxe.)

V neposlední řadě je kamenem úrazu pokud takový profík pojme výuku jako kurz pro veřejnost. Takové kurzy jsou dneska v módě a kdo do večera stráveného učením nějakého tématu investuje několik tisíc korun, dělá to proto, že má enormní zájem.

Celá třída enormě zapálených studentů ve škole ovšem neexistuje. Dobrý učitel  dokáže učit všechny. Ty zapálené zvládne i učitel špatný. Přijde ovšem o celý zbytek.  Nejenže je nic nenaučí, ale nemá reálně naději v nikom z nich zájem vzbudit. Zrovna v době, kdy je pracovních sil takový nedostaek. 

Celkem mrzuté. Nemyslíte ?

Propojení kuchařů a šéfkuchařů z praxe s pedagogikou je mé téma , kterým žiju už několik let. Je to skvělé dobrodružství , na jehož si výsledky si navíc můžete ( samozřejmě obrazně) sáhnout...

Tím vším se snažíme oboru na školách pomáhat. Při vědomí faktu, že se píše rok 2023 a mladí jsou jiní, než v době okolo Milénia. 

Aby nám po třech letech snahy absolvent z oboru nevypadl ( Buď k jinému oboru, nebo do ciziny) , musí se snažit rovněž restauratéři. Dnešní generace není jako my ( Pro prachy všechno, šestnáctihodinové směny norma). 

Aby ji práce bavila musí jim dávat smysl. Nehodlají se stát jen jejími otroky. 

Osobně na tom nevidím nic špatného. Naopak. A chápe to čím dál víc  zaměstnavatelů. Naštěstí...

Nakonec pár obrázlů z uplynulého školního roku...

Jsem rád, členem kolektivu , který školu posouvá kupředu. Všechno ale neumíme nejlíp, tak si často zveme  i zajímavé hosty...

Loni to byl třeba Radek David. Letos už se nemůžu dočkat, protože budou spolu se studenty a Honzou Horkým vařit degustační menu...

Nestor našeho řemesla pan Jiří Eichner ...

A samozřejmě celá řada dalších, pro studenty motivačních osobností.

Žijeme i spoustou akcí. Tady kluci nezaříkávají démony, ale chystají tlačenku, případně špejlují jitrničky...

No a já, protože jsem v mládí chodil za školu, jsem loni trávil víkendy takhle... Ale byl to víc, než přínosně prožitý čas. Je to stejné jako na pozici šéfkuchaře. Učitel na sobě musí taky pořád pracovat. Takže vlastně žádná změna...