Církev, kolotoč násilí, nebo lásky?

Ale houby... Církev je společenství složené z lidí. A proto nikdy nebude ani ztělesněním zla, a ve skutečnosti v praktickém smyslu, nemůže být ani svatá...

Víra...

Sám jsem zhruba do třicátého roku života žil v naprostém opovržení toho co zavánělo jakoukoli její organizovanou formou. Prokletí básnící, blackmetalové kapely...Popření Boha, nebo čehokoli jemu podobného, a co nejhrubší formou, to mě bavilo.

Církev jako instituce, to byl cíl... Vysmívat se všemu co s ní souviselo. Vždyť kdo se zdravým rozumem může věřit na nějakého strejdu na obláčku. A pokud by náhodou byl, tak je to stejně šmejd. Tolik utrpení v jeho jménu. Asi se tam pěkně baví.Spíš než obláček, pěknej SM salon a přímej přenos 24 hodiny denně.

Navíc jsem nikdy neměl dojem, že bych ho potřeboval. Ne, že bych se nedopustil žádnějch kravin.

Ale když už jsem uklouzl... jako třeba někdy kolem dvacátého roku života s gamblingem. Vždycky jsem se zpátky postavil na nohy sám. a za svoje.

Až jednou...

Poznal jsem řádové sestry. A Hospic, kde jsem nepraktickému kamarádovi pomáhal domluvit místo pro jeho tatínka. Šel jsem tam s odporem. Chrám umírání a smrti. Nejhnusnější z hnusnejch míst...

A zcela nečekaně jsem tam našel víc světla než "tam venku".Řádové sestry, které nemají plnou hubu keců, ale mají tolik lásky, že ji mohou ještě rozdávat.

Pak přišla zvědavost a poznávání dalších a dalších lidí. Na nejrůznějších úrovních Římskokatolické církve, a nejen jí.Proč si kousek toho světla nevzít a nepodat ho dál?

Tak přesně takhle to cítím.

Vůbec nechci omlouvat sexuální predátory v řadách kněží.

Jsme jen lidé.  A špatní lidé se najdou všude. Počet násilí a sexuálních napadení dětí bohužel přibývá i v rodinách. I těch nejmenších, zcela bezbraných tvorečků... Přesto je rodina základ.

A tak se nezlobte na ty z nás, pro které k životu patří Církev. Nejsme jen smečkou zvrhlých násilníků libujících si v krvavých obřadech. Zkuste mi věřit.

Díky a ahoj Filip.